Praha – Masová vražda, která se v úterý stala v Uherském Brodě, se od obdobných činů, jež se stávají ve světě, lišila – pachatel byl bezmála dvakrát starší, než bývají pachatelé masových vražd. Jeho motiv však již byl shodný – televizi Prima před činem sdělil, že jde o pomstu za to, že ho úřady neochránily, když se cítil šikanovaný. Podle hosta Interview ČT24, psychopatologa Andreje Drbohlava, je právě dlouhodobý pocit příkoří pro masové vrahy příznačný.
Úterní útok v Uherském Brodě
- Po poledni vtrhl do restaurace Družba 63letý muž
- Útočník zastřelil osm lidí, zbraň obrátil i proti sobě
- V době útoku kontaktoval TV Prima
- Pozdě večer zasahovala policie v domě útočníka a vyvedla jeho manželku
- Motiv činu zatím není znám, hovoří se o psychické labilitě útočníka
Masová vražda, při které zahynulo více než pět lidí, se v Česku stala za poslední dva roky již podruhé. Exploze plynu, kterou způsobil nespokojený obyvatel bytového domu ve Frenštátu pod Radhoštěm, a útok v uherskobrodské restauraci se sice na první pohled liší, leccos však mají společné: Oba pachatelé se chtěli mstít společnosti, oba zemřeli a oba byli podstatně starší než obvyklí pachatelé takových činů, kterých se ve světě nestává málo. „Je-li to pachatel ve věku kolem 60. roku života, tak se zcela vymyká běžným statistickým normám, které u mnohonásobných vražd máme. Velmi zjednodušeně řečeno, sexuální sérioví vrazi zpravidla začínají vraždit ve 22 letech, sérioví vrazi v 27, masoví vrazi v 31 a masoví útočníci na veřejných místech a ve školách většinou ve 34 letech,“ přiblížil Andrej Drbohlav.
Svéráz českých masových vrahů podle něj souvisí s obdobím, ve kterém žili. „Je to člověk, který vyrostl ve dvou různých politických režimech, v době převratu byl v plné síle dospělosti. Od té doby – možná i podporováno jeho vnitřní paranoiou – si vykládal celou řadu vlastních příkoří i ve vztahu k očekáváním, která měl v minulosti,“ uvedl psychopatolog.
Myšlenka na vraždu přichází léta před činem
Společné pro masové vrahy v celém světě – včetně toho uherskobrodského – je kverulantství, které však v sobě tlumí (tím se ovšem vymykal podezřelý z Frenštátu, proslulý stížnostmi a spory). „Masoví vrazi jsou spíše vnitřní kverulanti. Oni třeba vstupují do určitých agresivních potyček, ale velmi často z nich vystoupí a prožívají konflikt v sobě,“ popsal Andrej Drbohlav. Při zpětném pohledu většinou lze u takových pachatelů nalézt společné rysy, které se projevují již od dětství. Tehdy již vnímají příkoří vůči sobě, ta se v nich hromadí a postupně vzniká úmysl, který však naplní až po dlouhé době. „Oni představu ve své fantazii chovají dlouhá léta před samotným činem,“ upozornil Andrej Drbohlav. Podle něj například vražedkyně z pražského Strossmayerova náměstí Olga Hepnarová řekla svému psychiatrovi již v šestnácti letech, co by chtěla spáchat. Zločin s osmi obětmi však provedla až o šest let později.
Protože se v očích vrahů jedná o pomstu společnosti, bývá součástí masových vražd i jednoznačné veřejné zdůvodnění činu. „Většina masových vrahů krátce před svým činem – buď v řádu hodin, nebo případně během činu – vydá nějaký osobní manifest, zpověď, obhajobu, kterou mají tendenci přes sociální sítě nebo přes média podat světu,“ popsal psychopatolog.
V řadě případů pachatel ukončí střelbu sebevraždou. Stalo se tak i v Uherském Brodě. Příčinou toho, že si vrah nechá poslední střelu pro sebe, však nebývá to, že by si uvědomil, co spáchal, a začal litovat, spíše pociťuje lítost nad sebou – z toho, co by ho čekalo, kdyby zůstal naživu. „Mnozí z nich se obávají dlouhých soudních přelíčení, mediální rozjitřenosti a zejména – a to je pro ně příznačné – toho, že by někdo zpochybňoval jejich duševní stav,“ upozornil autor odborných knih o sériových vrazích.
Masovou vraždu – která se liší od sériových vražd, probíhajících postupně na různých místech a v různém čase – popsal host Interview ČT24 jako vrcholný projev narcismu a snahy upozornit na sebe. Ta se v době sociálních médií a neosobní komunikace ještě zdůrazňuje. „Odosobnění sociálních sítí, ale obecně i dnešní komunikace, vytváří v hlavách mnoha lidí soukromé vězení,“ řekl Andrej Drbohlav. Za mnohem mírnější projev snahy z takového „vězení“ se dostat a upozornit na sebe považuje například i tvorbu selfie.
Na pozůstalé se zapomíná
Petr Gabriel, který útoku v restauraci Družba unikl, protože odešel na toaletu, popsal okamžiky, kdy zjistil, že se v restauraci ocitl masový vrah, a následující tiché čekání za dveřmi toalety: „Dvě hodiny hrůzy. Znovu jsem se narodil.“ Psychopatolog Andrej Drbohlav zdůraznil, že péče o lidi, kteří přežili obdobný útok nebo při něm přišli o blízké, je sice bezprostředně po tragédii dostatečná, později však uvadá: „Trochu selháváme v post-péči o přeživší oběti nebo o pozůstalé – obzvláště na pozůstalé se velmi často zapomíná.“
Zlepšovat přístup k přeživším a pozůstalým přitom bude do budoucna bezpochyby nutné. Nelze totiž očekávat, že to, co se nyní stalo v Uherském Brodě, před dvěma lety ve Frenštátu pod Radhoštěm či před 32 lety v Praze, se již nebude opakovat. Zahraniční zkušenosti naznačují spíše opak. „Masové vraždy se jako červená linie táhnou historií po stovky let. Nicméně, když se podíváme na čtyři roky, zejména v USA, tak tam sledujeme nárůst o 300 procent oproti jakémukoli jinému srovnatelnému období za posledních 30 let,“ uzavřel Andrej Drbohlav. Předem rozpoznat, kdo je zkrátka zamlklý a kdo mlčí, protože se cítí šikanovaný a připravuje masovou vraždu, totiž nelze.
