V úspěšnosti masáži srdce jsou na tom Češi několikanásobně lépe než zbytek Evropy. Oproti situaci před 10 lety, kdy umělo první pomoc poskytnout 15 % lidí, to dnes s pomocí dispečinku záchranné služby zvládá přes 80 %. Pozitivní výsledky tkví nejen v dobré informovanosti obyvatel a ochotě pomoci, ale i v zavedení telefonické resuscitace či rozmachu automatických defibrilátorů. Hlavním klíčem k úspěchu je správně prováděná masáž srdce. Ne každý však ví, jak správně vyhodnotit situaci, kdy je třeba poskytnout první pomoc.
Jak postupovat, na koho se obrátit, volat jako první 155, nebo začít s resuscitací sám? „Zásadní je, aby se lidé ozvali. Je důležité, aby tam pomoc mohla dojet co nejdříve. Takže zásadní je zavolat, v ideálním případě linku 155, kde je vyškolený zdravotník, který pomůže a dokáže volajícího navést, co a jak,“ upozornili ve Studiu 6 Alan Mejstřík a Matěj Hříbal, zdravotní záchranáři ze Vzdělávacího centra zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy.
Dalším krokem při poskytování první pomoci je poznat, jestli je postižený v bezvědomí. Následně má proběhnout kontrola dechu, protože to je mnohem jednodušší než hledání jakéhokoliv pulsu. Při zjištění, že postižený nedýchá nebo nedýchá normálně, je třeba se uchýlit k masáži srdce.
Umělé dýchání už se s výjimkou dětí neprovádí, srdce má přednost
Součástí resuscitace může v některých případech být i umělé dýchání, které, v jeho dnešní podobě, známe už od roku 1956. V té době jej zavedl vídeňský Čech žijící v USA Peter Safar. Navázal tak na první známky umělého dýchání z počátku 19. století, kdy se touto technikou zabýval fyziolog Marshall Hall. V dnešní době však umělé dýchání není součástí každé resuscitaci. „Umělé dýchání se s výjimkou dětí neprovádí, protože se předpokládá, že postižený člověk zkolaboloval před chvílí. V krvi má tím pádem ještě kyslík a ten je potřeba dopravit k mozku,“ vysvětlili záchranáři.
Mírně odlišný je postup při resuscitaci dítěte, kdy se k srdeční masáži přidává právě dýchání z úst do úst. Dospělý totiž většinou zkolabuje z důvodu srdečního infarktu a potřebuje více masáž srdce než pomoc s dýcháním. „U dospělých se umělé dýchání používá jen v případech, jako je utonutí. Naopak u dětí je velká šance, že vdechly cizí těleso, proto je třeba jim zkontrolovat ústní dutinu a provést vypuzovací manévr – několik úderů do zad, mezi lopatky,“ popsali začátek resuscitace pražští záchranáři.
Srdeční masáž se u dětí provádí dvěma prsty nebo hranou jedné dlaně, v intervalu 30 stlačení a 2 vdechy. „U miminek se vdechuje současně do úst i nosu, u větších dětí je potřeba nos přidržet stejně jako u dospělých,“ doplnili záchranáři.
Jak má probíhat srdeční masáž u dospělého
Postiženého je ideální položit na tvrdou podložku a jeho hlavu ponechat v neutrální poloze, bez záklonu. Resuscitující si vedle něj klekne, dlaň umístí do středu hrudní kosti, v zásadě mezi prsní bradavky, přiloží druhou ruku a začne stlačovat hrudník kolmo dolů. Hrudník je možné stlačovat až do hloubky 7 centimetrů a je nutné dodržovat interval 100 stlačení za minutu. Resuscitace se nesmí přerušit na dobu delší než 5 až 10 vteřin.
