Praha – Oba prezidentští kandidáti, Miloš Zeman i Karel Schwarzenberg, v minulosti výrazně ovlivňovali českou zahraniční politiku. Zeman byl u vstupu ČR do NATO, Schwarzenberg zase u dohody o americkém radaru a během českého předsednictví EU spoluřídil svět. Co tedy od nového prezidenta očekávají sousedé Česka? Zatímco Brusel volby vnímá hlavně jako konec Klausovy kritické éry, v Rakousku či Německu panují mírné obavy ze zvolení Miloše Zemana.
Útok na Jugoslávii podpořila Zemanova vláda jako poslední
Česko vstoupilo do NATO v roce 1999 a hned necelé dva týdny poté musela tehdy Zemanova vláda rozhodnout, zda se připojit k leteckým útokům aliance na Kosovo. Útoky podpořil prezident Václav Havel i představitelé tehdejší čtyřkoalice, rezervovaněji se ale stavěli právě zástupci ČSSD a opozičně-smluvní ODS. Premiér Zeman i šéf sněmovny Václav Klaus podporovali pokračování diplomatických vyjednávání.
Česká vláda nakonec spojencům vyhověla a povolila přelety a přistávání spojeneckých letadel na českém území. Zemanův kabinet ovšem vyjádřil souhlas s útokem až jako poslední z aliance, za což si vysloužil kritiku. Bývalý český ministr zahraničí Josef Zieleniec označil český postoj během kosovské krize za „hanebný“.
Silné výroky, kvůli kterým se rušily státní návštěvy
V zahraničí vyvolaly kritiku Zemanovy výroky na adresu sudetských Němců, o kterých český premiér hovořil v rozhovoru pro rakouský týdeník Profil jako o vlastizrádcích a Hitlerově páté koloně: „Nelze zapomínat, že sudetští Němci byli Hitlerovou pátou kolonou, když se jednalo o zničení jediného ostrova demokracie ve střední Evropě.“ Zeman se následně hájil, že bylo interview špatně interpretováno, nicméně německý kancléř Gerhard Schröder na jaře 2002 v reakci na to zrušil plánovanou návštěvu v Česku.
Podobně ostré reakce vyvolalo Zemanovo prohlášení, ve kterém šéfa palestinské samosprávy Jásira Arafata přirovnal k Hitlerovi - „slavnou“ parafrází anglického rčení „pokud to vypadá jako kachna, je to kachna“. I tady později český premiér tvrdil, že byla jeho slova nepřesně interpretována. Ministři zahraničí EU však označili takové vyjádření za nepřijatelné a kvůli výrokům o Palestincích a Arafatovi musel Zeman zrušit návštěvu Egypta.
Zemanovy výroky na adresu sudetských Němců silně rezonovaly rovněž v Rakousku a do určité míry „připravily půdu“ pro další jablko sváru, jadernou elektrárnu Temelín. Svobodní populisty Jörga Haidera dokonce přispěchali s referendem, které mělo zabránit vstupu Česka do EU, pokud Praha jadernou elektrárnu natrvalo neodstraní.
Zeman pak přilil olej do ohně, když Haidera označil za „populistického pronacistického politika, který ničemu nerozumí, ale o všem mluví“. To rozčílilo rakouského prezidenta Thomase Klestila, který kvůli tomu telefonoval Václavu Havlovi. Na podzim roku 2000 pak zahájili odpůrci Temelína blokády na hraničních přechodech mezi ČR a Rakouskem.
Komplikovaná jednání o temelínské elektrárně nicméně nakonec uzavřela dohoda z Melku, kterou v závěru roku 2000 podepsali Miloš Zeman a spolkový kancléř Wolfgang Schüssel.
Aféra kolem popradského piva
Za vlády Miloše Zemana se podařilo uzavřít komplikovanou mezistátní smlouvu o převodu federálního majetku, která ukončila sedm let majetkových sporů mezi Českem a Slovenskem. Oba státy si vyměnily akcie Komerční banky a Všeobecné úvěrové banky, Česko vrátilo 4,5 tuny zlata a Slovensku byla odpuštěna nedobytná pohledávka za skoro 26 miliard korun.
Nebyl by to ale Zeman, aby si neodpustil výrok, který spustil lavinu protestů rovněž na Slovensku. Na adresu popradského piva totiž uvedl, že je to prostředek vhodný akorát k čištění zubních protéz. Slovenský ministr zemědělství Pavel Koncoš pak napsal dopis českému velvyslancovi v Bratislavě, podle kterého netaktní a znevažující výrok poškodil tradičně blízké vztahy slovenských a českých výrobců piva, ale i ostatních obyvatel.
Nyní v rámci prezidentské kampaně se Miloš Zeman vyznal z toho, že je eurofederalista, podporuje integraci a směřování EU v jeden federativní celek, a také „ultrajestřáb“ - hlásí se k preventivním útokům proti nepřátelským státům. Podporuje tak například preventivní útok na Írán ze strany Izraele. Pokud by prý Česko našlo odvahu podpořit židovský stát, tak by za to sice zaplatilo horšími vztahy se zeměmi, které na Izrael útočí, ale bylo by to správné řešení. „Evropská unie opakuje chybu appeasementu, usmiřovací taktiky, tehdy vůči Hitlerovi, dnes vůči islámským fundamentalistickým teroristům,“ řekl Zeman loni v rámci Dnů pro Izrael v Hradci Králové.
Co se týče české role v mezinárodních vztazích, země by měla usilovat o vznik opozice proti velkým státům v EU. Tu by prý mohly vytvořit země Beneluxu ve spolupráci s Visegrádskou čtyřkou, kterou by Zeman ještě rozšířil o Slovinsko. A Češi by neměli odcházet ze spojeneckých vojenských misí, například z Afghánistánu.
Schwarzenberg patřil mezi hlavní zastánce radaru
Karel Schwarzenberg působil jako ministr zahraničí jednak ve druhé Topolánkově vládě (spadalo sem i české předsednictví EU), jednak nyní v kabinetu Petra Nečase. V oblasti zahraniční politiky se dlouhodobě angažuje v oblasti lidských práv, mimo jiné podpořil opozici na Kubě, Bělorusku či Barmě.
V roce 2008 podepsal Schwarzenberg a americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová smlouvu na výstavbu radarové základny v Česku. Prezident Barack Obama však plány předchozí Bushovy administrativy na protiraketový deštník zastavil a tím i lobbování za něj v Česku. Schwarzenberg patřil mezi nejvýraznější radarové stoupence.
Důraz na podporu Izraele i lidských práv
Kromě dobrých vztahů s USA kladl Schwarzenberg během svého působení v Černínském paláci důraz i na vztahy s Izraelem, Česko totiž patří mezi nejbližší spojence židovského státu, což potvrdilo i hlasování o palestinské rezoluci v OSN koncem loňského listopadu. Palestina tehdy získala status nečlenského pozorovatele, tuto snahu podpořilo 138 členů. Proti bylo jen 9 států včetně Česka, které bylo jedinou evropskou zemí. Během českého předsednictví EU se Praha právě kvůli izraelské otázce dostala do konfliktu s Bruselem, protože ten měl jiné představy o vztahu unie k Izraeli než Praha.
Zároveň se však Schwarzenberg vyjádřil proti útoku židovského státu na Írán, o kterém se v Izraeli nebo USA uvažovalo a stále uvažuje. Podle českého ministra by byl ozbrojený útok nebo válka „katastrofou“.
Karel Schwarzenberg se rovněž dlouhodobě angažuje v oblasti lidských práv, díky čemuž se někdy dostal do konfliktu s totalitními režimy. V květnu 2005 byl vyhoštěn z Kuby poté, co tam přiletěl na setkání kubánských disidentů. V roce 2006 zase nedostal běloruské vízum. Díky těmto jeho aktivitám si Schwarzenberg vysloužil uznání od současné americké ministryně zahraničí Hillary Clintonové, která ho vyzdvihla jako celoživotního ochránce lidských práv. Zároveň ho ocenila jako zastánce transatlantických vztahů, což prý Spojené státy „vysoce oceňují“.
Střety s premiérem: Dalajlamismus i fiskální pakt
Naopak premiér Petr Nečas je se svým ministrem zahraničí často ve křížku. Rozděluje je pohled na roli lidských práv v zahraniční politice státu. Nečas kritizoval Schwarzenbergovu podporu tibetského vůdce Dalajlamy, kterou označil za „dalajlamismus“. Vzývání tohoto směru prý není podporou svobody a demokracie a Česko razí politiku jedné Číny. Schwarzenberg pak v reakci na to označil Nečasův výrok na „hrozivý úlet“: „Jsem z toho zděšený. Vždyť v otázce Tibetu se tam přebírá čínská propaganda,“ prohlásil šéf české diplomacie.
Mezi premiérem a Karlem Schwarzenbergem došlo kvůli zahraniční politice ke konfliktu vícekrát – zejména ve vztahu k Bruselu. Zřejmě nejvážnější spor vznikl, když se loni Česko odmítlo připojit k unijní smlouvě o fiskální odpovědnosti. Schwarzenberg tehdy hrozil dokonce rezignací, považoval prý za nemožné sedět ve vládě, která přivádí Česko na okraj unie. „Bral se ohled na národněsocialistické křídlo v ODS a tím se poškodily státní zájmy,“ poznamenal tehdy ministr zahraničí na adresu postupu premiéra.
Další spor vypukl o rok dříve kvůli postu tajemníka pro EU, který vznikl při úřadu vlády, prosazovala ho ODS, ovšem ani Schwarzenberg se nechtěl evropského koordinátora vzdát. Důsledek protichůdného názoru na EU ze strany euroskeptického premiéra a proevropského Schwarzenberga je ten, že Česko má vysoké státní úředníky pro Evropu hned dva.
Zahraniční očekávání: V Německu si Zeman uškodil dekrety
Kvůli ostrým výrokům zejména prezidenta Václava Klause a odmítnutí řady evropských kroků Nečasovou vládou je Česko v Bruselu vnímáno spíše jako potížista. Nynější volby jsou tak v EU brány hlavně jako konec Klausova euroskepticismu, neboť jsou oba kandidáti mnohem více proevropští. Schwarzenbergova účast v Nečasově vládě je v tomto kontextu opomíjena.
Téma prezidentské volby rezonuje hlavně u sousedních Německa a Rakouska. Tam se však pohled na oba kandidáty výrazně liší.
Jak upozorňuje spolupracovník ČT v Německu Jaroslav Šonka, Zeman je vnímán jako kandidát, který prodlouží období transformace a Klausovu éru. Pro pozici Česka v zahraničí by proto byl horší volbou než Karel Schwarzenberg. Ten má podle Šonky vybudovaný mezinárodní profil a dokázal by hlas Česka prosadit i za hranicemi.
Očekávání od Klausova nástupce výrazně ovlivnila prohlášení obou kandidátů stran Benešových dekretů. Podle Vladimíra Handla z Ústavu mezinárodních vztahů v Německu a Rakousku vyvolalo překvapení, jak silně se toto téma u nás v posledním týdnu skloňuje. „Část německých médií to dokonce označuje za balkanizaci nebo orbanizaci politického diskurzu v Česku,“ uvedl Handl v narážce na maďarského premiéra Viktora Orbána. Schwarzenberg prý projevil velkou míru odvahy, když téma dekretů otevřel. Podle Handla to Němci vnímají jako odvážný a upřímný postoj. Naopak Zeman je označován za kandidáta, který téma manipuluje a využívá ve svůj prospěch.
