Praha - Případ českých sourozenců Davida a Denise Michalákových, kteří směřují v Norsku k adopci, nejspíš převezme pod svou gesci stát. Oba chlapce před třemi lety odebraly norské úřady kvůli podezření ze sexuálního zneužívání otcem. Přestože policie a soudy obvinění později vyvrátily, matka zůstává bez dětí. Příští týden má sněmovna řešit, jestli budou děti pod českou diplomatickou ochranou. Autoři návrhu věří, že se díky tomuto kroku vrátí k matce.
Případ, kvůli kterému už v Praze bylo několik demonstrací, teď budou znovu řešit politici. Poslankyně Jitka Chalánková (TOP 09) a Jana Černochová prosadily na příští jednání sněmovny jako první bod právě osud těchto sourozenců. „Jsou nadále občany České republiky. Jak tyto děti, tak matka mají státní občanství ČR,“ uvedla Chalánková. Chtějí proto, aby děti dostaly takzvanou diplomatickou ochranu.
Česko může použít třeba diplomatickou nótu, která by vyžadovala okamžité navrácení dětí do vlasti. „Institut diplomatické ochrany je opravdu mezní prostředek. My v tuto chvíli nemáme argumenty a důkazy, že by norská strana porušila mezinárodní právo,“ upozornila mluvčí ministerstva zahraničí Michaela Lagronová.
To, že se poslanci budou případem Evy Michalákové zabývat, vítá jak matka chlapců, tak její právní zástupci. „Diplomatická ochrana znamená, že bychom to postavili jako mezistátní spor, pro nás je podstatné, že neustále budeme Nory obtěžovat, aby věděli, že se tato kauza neztratí,“ uvedl jeden z právních zástupců Evy Michalákové Pavel Hasenkopf. „Veškerá tato povzbuzující slova a podpora od lidí v Česku mi dává další sílu k boji a dává mi to naději,“ dodala Eva Michaláková.
Případ odstartovalo udání z mateřské školy. Otec údajně děti pohlavně zneužíval. Žádné sexuální zneužití ale policie neprokázala a vyšetřování zastavila. Pak prý norská sociální služba přišla s údajnými výchovnými pochybeními. „Já jsem nikdy nebyla svědkem sexuálního zneužití dětí. A jistě jako každá matka si všímám změn v chování dětí, tak jistě si myslím, že bych zaznamenala změnu v jednání, v kontaktu dětí a otce. On dělal to samé, co já: když děti zlobily, tak je plácnul přes zadek,“ vypráví matka odebraných bratrů Eva Michaláková.
Oba hoši pak skončili v náhradních pěstounských rodinách, každý v jiné. Policie ale vyšetřování zastavila a obvinění nepadlo. Eva Michaláková se s manželem rozvedla, prý pod tlakem norských úřadů. Přesto může syny vidět dvakrát ročně po dvou hodinách. Bratři museli jít od sebe údajně kvůli tomu, že jsou dohromady nezvladatelní, alespoň tak to měli matce zdůvodnit v Norsku.
Odebrání dětí v zahraničí řeší desítky českých rodin
V Norsku není tento případ zdaleka jediný, slovenský podnikatel Peter Olejár málem přišel o dvě děti kvůli jedinému pohlavku. Podobně přísní jsou i sociální pracovníci ve Velké Británii. Za poslední roky odebrali tam žijícím Čechům okolo stovky dětí. V drtivé většině případů měli i vážné důvody. Jak ale upozornili loni Reportéři ČT, jsou i případy, kdy se úředníci mýlí, a odebrání přesto skončí adopcí. „Evidujeme 62 rodin ve Velké Británii (od roku 2010), jeden případ v Norsku, jeden v Irsku a jeden v Německu,“ upřesnil ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí Zdeněk Kapitán.
Pokud se do podobné situace dostane česká rodina žijící v členském státě Evropské unie nebo o smluvním státě tzv. haagské úmluvy z roku 1996, existuje možnost přímé komunikace s partnerskými orgány cizího státu. „Naše intervence v řízeních probíhajících v cizině spočívá ve výměně informací a zprostředkovávání důkazních prostředků. Zaměřujeme se zejména na zvýšení prestiže rodiny v očích cizozemských soudů (například zajištěním sociálních šetření tak, aby byli členové rodiny shledáni vhodnými pečovateli o odebrané děti). Za rodinu případně také přejímáme záruky a důrazně žádáme vrácení dítěte do rodiny, případně jejich umístění do České republiky, případně postoupení řízení probíhajících v cizině českým soudům,“ upřesnil Kapitán s tím, že Norsko ale není ani členským státem Evropské unie, ani smluvním státem uvedené haagské úmluvy.
Přesto české úřady předaly norskému soudu podnět k tomu, aby chlapce svěřil do pěstounské péče tety. „Diplomatickou cestou jsme předali soubor garancí, které za rodinu přebíráme, aby mohli být vydáni do České republiky. Z naší iniciativy oslovila v této věci norskou dětskou ombudsmanku i česká veřejná ochránkyně práv a svůj norský protějšek, norskou ministryni pro děti, rovné příležitosti a sociální začleňování, také ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová,“ dodal Kapitán.
