Praha - V podstatě v každé ze 27 členských zemí Evropské unie existuje odlišný systém správního členění. Jak je efektivní volební model v Česku a jeho správní členění? Podle politologa FSV UK Kamila Švece je načase přemýšlet o zefektivnění Senátu. Senát by neměl být pouhou komorou kontroly, měl by plnit funkci krajské reprezentace, stejně jako je tomu v Německu.
Kraje, župy, spolkové země, vojvodství, kantony, občiny, regiony, distrikty či provincie - zhruba od šedesátých let se státy regionalizují a vytvářejí nižší úrovně systému. Hlavním motivem je přiblížit rozhodování co nejblíže voličům a zefektivnit státní správu. Decentralizace je jakýmsi projevem demokratizace. V devadesátých letech tak začala decentralizace i u nás. Stejně tak i na Slovensku nebo v Polsku začaly vznikat nové samosprávné kraje.
„U nás kandidát do Senátu hovoří, že bude reprezentovat kraj v Senátu. Což je s odpuštěním hloupost. To možné není. Ale v dnešní době, kdy dochází k ústavním změnám - například máme přímou volbu prezidenta - je možná načase začít přemýšlet o nějakém zefektivnění Senátu, aby nebyl pouhou komorou kontroly, ale aby případně mohl plnit funkci krajské reprezentace, tak jak je to v současnosti v Německu,“ uvedl politolog Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Kamil Švec.
Švec se vyjádřil i ke změnám v rozpočtovém určení daní. „V okamžiku, kdy chceme přesunout více pravomocí a povinností na nižší úrovně samosprávy, tak je samozřejmě nutné přesouvat i větší finanční obnosy, respektive části rozpočtu. Má-li být samospráva efektivní, měla by být finančně autonomní,“ dodal.
K nejvíce decentralizovaným státům, kde regionální úroveň zcela chybí, patří severské státy. Například ve Finsku je samospráva na úrovni obcí a poté existuje až úroveň celostátní. Česká republika je v pomyslném středu.
