Političtí vězni si v koncentračních táborech vytrpěli mnohé, ale protože nebojovali se zbraní v ruce, s ohledem na zákon jim nepřísluší veteránský status. Český svaz bojovníků za svobodu tvrdí, že současný stav je k politickým vězňům z druhé světové války nespravedlivý.
Dva roky v koncentračním táboře Mauthausen přežil i Jiří Konta. Je mu už devadesát čtyři let, na strašné zážitky z doby, kdy pobýval za ostnatým drátem, nemůže zapomenout. „Kdybych to někomu vyprávěl, tak tomu nebude chtít věřit, protože nám tam šlo o život každou hodinu,“ uvedl Konta. „Střílel po nás a řval německy: 'Teď vám ukážu, jak vypadá peklo!'“ doplnil jednu ze vzpomínek.
Na status válečného veterána nemá jako další političtí vězni nárok. Cítí to jako křivdu. Myslí si, že všichni ti, kteří svůj život věnovali své vlasti, by neměli být odstrkováni. V současnosti žije více než pět set lidí, kteří prošli nacistickými tábory a věznicemi a nemají veteránský status. Zákon stanovil před čtrnácti lety, kdo je válečný veterán a na co přesně má nárok. Podstatným bodem pro přiznání statusu je, že dotyčný bojoval.
Veterán má nárok na lázeňskou péči
Podle ministerstva obrany důvod ke změně zákona není. Podle mluvčího Petra Medka je rozdíl pouze ten, „že válečný veterán má jednou za rok nárok na lázeňskou péči.“ Ročně to představuje částku 22 tisíc korun.
Český svaz bojovníků sdružuje jak válečné veterány, tak politické vězně. Dohromady jich je necelých dvanáct set a chce tuto výhodu získat pro všechny. „Aby prostě všichni byli válečnými veterány a nedělal se mezi nimi rozdíl,“ prohlásil předseda svazu Jaroslav Vodička. Náklady na péči o politické vězně a válečné veterány by si měla rozdělit ministerstva obrany a práce a sociálních věcí.
Odbojářská organizace rovněž oslovila všechny hejtmany, aby kraje pomohly platit politickým vězňům z druhé světové války potřebné léky. Dohodu zatím našla jen v Olomouckém kraji, kde se domluvili na jednorázovém příspěvku ve výši 2500 korun.
