Proti prohlášení komunistické strany, která se přihlásila k „revolučnímu základu“ převratu z roku 1948, se ohradilo vedení Konfederace politických vězňů. Předsedkyně konfederace Naděžda Kavalírová a místopředseda Leo Žídek uvedli, že jedinou omluvou by mohlo být zrušení KSČM z jejího vlastního popudu.
Podle Konfederace politických vězňů prohlášení, které KSČM vydala u příležitosti 68. výročí komunistického převratu, hluboce otřáslo politickými vězni z 50. let. „Existuje pouze jediný způsob omluvy komunistické strany - omluva skutkem,“ uvedli Naděžda Kavalírová a Leo Žídek.
Bývalí političtí vězni připomněli vyhánění hospodářů z rodné půdy, zabavování jejich usedlostí, rušení klášterů, internace kněží, řeholníků a řeholnic a mučení a popravování takzvaných odpůrců režimu. „Dosud žijící pamětníci si velmi dobře pamatují represe a zatýkání našich občanů, které bylo na denním pořádku,“ stojí v prohlášení konfederace.
Komunistická strana vydala 68 let od únorového převratu prohlášení, podle kterého se hlásí k jeho „revolučnímu základu“. „Zároveň však hluboce lituje tragických deformací a nedostatků, které během vývoje myšlenku socialismu ochudily a poškodily,“ prohlásila KSČM s tím, že se po listopadu 1989 omluvila všem, jejichž život tyto „deformace“ (čili zinscenované procesy, vraždy při přechodu železné opony nebo trestání politických vězňů) negativně zasáhly.
Současně komunisté prohlásili, že probíhá dlouholetá kampaň, „jejímž úkolem je vnutit široké veřejnosti minimálně nepřesnou interpretaci tehdejších událostí, vysvětlit zásadní politické změny jako mocenský puč, popřít věrohodnost skutečnosti, že se na změnách podílely široké vrstvy občanů“.
- Únorový převrat 1948, komunistickou propagandou nazývaný Vítězný únor (slaven jako Den vítězství československého pracujícího lidu), bylo převzetí moci komunistickou stranou po vládní krizi, kterou vyprovokovali komunisté.
- Prezident Edvard Beneš po komunistickém nátlaku přijal 25. února 1948 protestní demisi dvanácti demokratických členů vlády a zároveň jmenoval ministry podle přání komunistického premiéra Klementa Gottwalda. Československo se tím definitivně dostalo do područí Sovětského svazu.
- Vlivem poválečného posílení držela KSČ během únorového převratu všechny významné vlivové instituce (odbory, rozhlas), disponovala i vlastními polovojenskými jednotkami – Lidovými milicemi. Po obsazení všech vládních křesel začaly tzv. akční výbory Národní fronty (samozvané řídicí jednotky držené komunisty) společenskou čistku.
- Následné období komunistické diktatury, které skončilo listopadem 1989, si vyžádalo tisíce obětí. Z politických důvodů bylo popraveno téměř 250 lidí, přes 200 000 jich bylo odsouzeno k nepodmíněnému trestu. Asi 4500 z nich ve vězeňských zařízeních a pracovních táborech zemřelo. Na 170 000 lidí zemi opustilo, několik stovek lidí bylo při pokusu o překročení hranic usmrceno.
