Praha – Po dlouhé nemoci zemřel ve vinohradské nemocnici první polistopadový ministr zahraničí Jiří Dienstbier. Bylo mu 73 let. Dienstbier se do dějin zapsal především jako první československý ministr zahraničí po listopadu 1989, za jehož působení se kácela železná opona a zemi opouštěla sovětská vojska. Mezi lety 1990 a 1992 byl místopředsedou federální vlády. V posledních letech působil v Senátu jako nestraník za ČSSD. Lítost nad jeho úmrtím už vyjádřila celá řada politiků bez ohledu na stranickou příslušnost. ČT24 odvysílá mimořádně v 19:30 rozhovor s Jiřím Dienstbierem v pořadu Před půlnocí.
Po delší nemoci zemřel ve věku 73 let Jiří Dienstbier
Jiří Dienstbier se narodil do rodiny lékařů 20. dubna 1937 v Kladně. Ještě jako student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy vstoupil v roce 1958 do Komunistické strany Československa. Působil mimo jiné jako zpravodaj Československého rozhlasu v západní Evropě, na Dálném východě a ve Spojených státech.
V roce 1968 se podílel na událostech Pražského jara a odsoudil srpnovou okupaci Československa. Následně byl vyloučen jak z KSČ, tak ze svazu novinářů a výpověď dostal i v rozhlase. Bojovat proti nedemokratickému režimu ale nepřestal. Mezi prvními podepsal Chartu 77 a byl i jejím mluvčím.
Bývalý prezident Václav Havel: „Umřel mi dávný kamarád, se kterým jsem toho hodně prožil. Jiří Dienstbier se zapsal do dějin české moderní žurnalistiky, politiky i do dějin opozičního hnutí. S ním a s Václavem Bendou jsem byl svého času ve vězení a i v nejtěžších chvílích nás posiloval svou stále dobrou náladou.“
Prezident Václav Klaus: „Já myslím, že jsme se vždycky respektovali a na současné politické scéně bude určitě chybět. Byl to jeden z těch slušných politiků starší školy.“
Úřadující šéf ČSSD Bohuslav Sobotka: „Byl to člověk, který vždycky dokázal mít odstup od věci a vždy přispíval k tomu, aby se hledal kompromis.“
V procesu se členy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) byl v roce 1979 odsouzen pro podvracení republiky na tři roky vězení. Poté už mohl vykonávat jen podřadné práce, živil se mimo jiné jako topič v Metrostavu.
V 90. letech působil jako osobní zástupce tehdejšího prezidenta Václava Havla na jednáních o OSN a jako zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva v bývalé Jugoslávii. V roce 2007 se o něm mluvilo jako o možném kandidátovi na úřad hlavy státu, o rok později pak byl zvolen do Senátu jako nestraník za ČSSD.
Místopředseda Senátu Petr Pithart: „On byl především velkorysý člověk, to byl grand – já bych se nebál říct, že to byl frajer.“
Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg: „On byl nesmírně otevřený český člověk, který měl také velkou odvahu.“
Místopředseda vlády v letech 89-90 Valtr Komárek: „Snažil se po tom nástupu udělat změnu zahraniční politiky, což se mu taky podařilo.“
Jiří Dienstbier přednášel na řadě vysokých škol a publikoval stovky článků a esejí doma i v zahraničí. Získal také několik významných ocenění - třeba Medaili TGM, Maltézský kříž nebo Medaili prezidenta Italské republiky. Jeho syn Jiří Dienstbier ml. se také věnuje politice, v podzimních volbách byl volebním lídrem ČSSD v Praze, po volbách ale kritizoval velkou koalici ODS a ČSSD a do vedení magistrátu nezasedl.