Jedním z úkolů projevu, který Petr Pithart přednesl k nedožitým osmdesátinám Václava Havla v sále Rudolfina, bylo dodat odvahu premiéru Bohuslavu Sobotkovi. Někdejší předseda české vlády to uvedl v Interview ČT24. Sobotka podle něj má potenciál k tomu zabránit českému obracení na Východ, neměl by se ale bát jít do otevřeného střetu.
Projev, který jste přednesl na slavnostním večeru v Rudolfinu ku příležitosti nedožitých osmdesátin Václava Havla, vzbudil velký ohlas. Čekal jste, že strhne takovou lavinu reakcí?
Naprosto ne. V životě se mi to nestalo.
Jaká reakce vás překvapila nejvíc?
Byl pro mě šok, kolik lidí mi spontánně děkovalo za statečnost. Já na pozvání stran a vlády v oficiálním prostředí něco říkám, nic se mi nemůže stát, a oni jsou překvapeni a děkují mi za to. Nabyl jsem dojmu, že posuny v náladách veřejnosti jsou ještě trochu větší, než stačím zachytit ve svém okolí. Že si hodně lidí myslí, že jsme se opravdu otočili a couváme od Západu – a je překvapilo, že se najde někdo, kdo o tom na podobném fóru otevřeně mluví. I když člověka chvála potěší, z tohoto jsem byl hodně smutný.
Jak jste svůj projev připravoval?
Dlouho jsem nemohl přijít na to, jak ho mám postavit, měl jsem osm verzí. Pak jsem přišel na to, že je Rudolfinum prostor, ve kterém jsem seděl a přede mnou stál Václav Havel (při tzv. rudolfinském projevu k oběma komorám parlamentu, který V. H. pronesl v roce 1997 – pozn. red.). Řekl jsem si: „Přece se musíš odrazit od tohoto projevu.“ A pak mě napadlo, že zvednu hlavu, oslovím premiéra a budu se mu snažit dodat odvahu, protože to má dobře srovnané – ale něco mu chybí.
Myslíte si, že po výsledku ČSSD v krajských volbách, kde ztratila prvenství v devíti krajích, má Bohuslav Sobotka ještě šanci zůstat předsedou sociální demokracie a premiérem i po dalších parlamentních volbách?
Lidé, kteří mají smysl pro takovéto hrátky, říkají, že ho spolustraníci samozřejmě nechají jít do sněmovních voleb, tam utrpí porážku, a teprve pak si ho vychutnají – a možné to je. Tím spíš, že je dneska Bohuslav Sobotka v tísni, měl by trošku víc riskovat a víc hrát vabank. V této době se přece rozhoduje o strašně důležitých věcech. Puká Amerika, pukla Velká Brtitánie, Maďarsko je na řadě… teď jde o všechno.
Já tomu člověku věřím, říká Pithart o Sobotkovi
Prezident Miloš Zeman ústy svého mluvčího zopakoval, že výsledek krajských voleb zavinilo vedení strany. Jiří Ovčáček na tiskové konferenci doslova uvedl: „Pan prezident nevidí důvod výsledku ČSSD ve špatné práci krajů. Každá strana, která prohraje, chybuje jednak nedostatečně důrazným vedením, jednak málo přesvědčivým programem.“ Jaký je to pro Bohuslava Sobotku vzkaz?
To už je myšlenka stará dvanáct a půl roku: Sobotka musí být zničen. Ale přitom zničen být nemusí. Já tomu člověku věřím. Jen když mluví s novináři, mluví úplně jinak, jakmile se před něj postaví kamera, je to o dost horší. Samozřejmě, nemá to lehké, ve straně má spoustu nepřátel a ti jsou navíc podporováni z Hradu. Jestli ale bude „hrát při zdi“, tak to stejně neuhraje a ještě po něm zůstane pachuť. Musí mnohem víc riskovat. Tady už nejde jenom o něj.
V Rudolfinu jste vyzval vládu, aby se mnohem přesvědčivěji postavila „račímu pochodu“ naší země. O čem přesně jste mluvil?
Poslouchal jsem ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, který patnáct minut čelil otázkám pana Moravce a nedokázal ani naznačit, že prezident republiky měl opravdu spíš jet na pohřeb Šimona Perese než na Rhodos (kde se konala konference organizovaná vlivným ruským politikem Vladimirem Jakuninem – pozn. red.). Hrubě se mi to nelíbilo. Všichni jsme přece cítili, že to je špatně, a když se proti tomu nedokáže ohradit ani ministr zahraničí…? To je to, co bych po politicích chtěl: aby byli explicitnější v základních otázkách toho, kam kráčíme.
Lépe varovat než chlácholit
V Rudolfinu jste všechny, kteří chtějí na Václava Havla vzpomínat, vyzval k tomu, aby si přečetli jeho rudolfinský projev. Jakou paralelu pro dnešní dobu jste s rokem 1997 našel? Situace tehdy přece byla jiná.
Ano, máme se dnes docela dobře a nikdo nepopře, že se nám ekonomicky daří. Dobu a poměry v politice ale prožíváme velmi úkorně. Je to zvláštní rozpolcení, v hlavě to máme obráceně a pocity jsou nakonec důležitější než statistické údaje. Nechtěl bych, abychom šli ve stopách Maďarska nebo Polska. Tyto země se, každá jinak, daleko viditelněji vydělují z Evropy.
Vláda a prezident ale přece neříkají, že bychom měli vystoupit z Evropské unie a NATO. Kabinet je k Evropské unii loajální a jediná veliká kolize byla kvůli uprchlické krizi. Miloš Zeman říká, že Evropská unie je dobrý projekt s mizerným vedením.
V Evropské unii se dohodlo, že se začne personálně vytvářet pohraniční stráž. Malé Bulharsko zvedlo ruku a řeklo: Posíláme tam čtyřicet vojáků. My jsme řekli dvacet. Co to je? Pořád jsme odmítali kvóty a žádali ostrahu vnější hranice. Teď se začala budovat a náš příspěveček je dvacet mužů. K Evropě pořád zachováváme distanc.
Když naznačujete, že se Česko určitým způsobem vyděluje nebo v račím pochodu vrací zpátky, co tedy Velká Británie, kde občané odhlasovali, že z Unie přímo vystoupí?
Však také netvrdím, že se to týká jenom nás. Británie předvedla školní příklad toho, co znamená, když země pukne. Mapy voličů jsou naprosto jasné (Severní Irsko a Skotsko hlasovaly pro setrvání v EU, Anglie a Wales pro odchod – pozn. red.). Nesouvisí to bezprostředně s politikou, jsou to důsledky globalizace. Ta je strašlivě nespravedlivá, protože zvětšuje mezi lidmi rozdíly a některé části obyvatelstva nechává na holičkách, nic jim nepřináší. A tito lidé jsou potom naštvaní, zklamaní a podle toho také volí. Je to proces určité dezintegrace Západu. Jestli globalizaci nezkrotíme, bude se rozpadat všechno. To se netýká jenom nás. U nás se pukliny vyjeví ve sněmovních volbách.
Máte pocit, že něco takového opravdu hrozí?
Musíte o tom mluvit, i když to není bezprostředně za dveřmi. To je náš úkol, zejména lidí, kteří politikou prošli a mají nějaké zkušenosti. Náš úkol je varovat. I když to někdy můžeme přehnat, je to lepší, než když se chlácholíme.
Panu Sobotkovi jste v Rudolfinu řekl: „Ozřejmujte znovu a znovu, pro domov i pro svět naši polistopadovou zahraniční politickou orientaci. Naše místo v Evropě, ve světě. Jinak naň bude svět usuzovat ze stanovisek a gest… koho asi.“ To byla jasná narážka na prezidenta Miloše Zemana. Jenže ten je prezidentem, který vzešel z přímé volby a má důvěru více než poloviny lidí. Zdá se, že lidé to tak prostě chtějí.
Uvidíme, jestli to tak budou chtít znovu, ale ano, lidé to tak chtějí a já to respektuji.
Trochu tím strašíte…
To jsem dělal vždycky. Od chvíle, kdy jsem vstoupil do veřejného prostoru.
Pithart: Členy ANO nespojují myšlenky. Jen vidina úspěchu a moci
Jakým strašákem je z vašeho pohledu Andrej Babiš?
V politice mezi sebou musí soutěžit strany nebo hnutí, subjekty, které mají nějakou demokratickou strukturu od zdola nahoru odshora dolů, které mají jasnou vizi, seřazené priority, a jestliže tam vstupuje někdo, kdo znovu a znovu trvá na tom, že chce stát řídit jako firmu, tak to politický systém rozloží, nebo se vzdáme liberální demokracie a budeme mít demokracii volební, kdy sice volby jsou a jsou relativně svobodné, ale občané a menšiny trpí na svých právech a svobodách. Lidé na to musejí přijít sami. Nemůžete jim to vtlouct do hlavy.
A chtějí lidé liberální demokracii? Nechtějí to, co si zvolili?
Byl jsem si skoro jist, že pan Babiš svůj slogan o řízení státu jako firmy opustí, protože ho všichni napadali. On to nejenom neopustil, on si to drží. Ale co to je firma? Firma nemá předsedu, má generálního ředitele a je to tak zařízeno, že když moc kverulujete a udržujete si určitou distanc, jednou se vám řekne, abyste zašli na osobní – a dostanete výpověď. Ale to přece není demokracie.
Nakolik výsledek voleb potvrdil vaše obavy o budoucnost této země? Jsou menší, nebo se naopak zvětšily?
Zůstávají stejné. Koalice, které vzniknou, budou křehké, křehčí než ty dosavadní a viděli jsme to u obecních zastupitelstev. Tuším, že za první dva roky od komunálních voleb se čtrnáct městských zastupitelstev rozpadlo pro spory uvnitř koalic nebo uvnitř hnutí ANO. Je to logické, protože kandidáty k němu přitáhla vidina úspěchu, výtah k moci. Myšlenky tam nejsou. Panu Babišovi se povedlo, že hnutí není úplně vládní ani úplně opoziční, on sám mluví, jako by neuměl do pěti počítat a lidem je to asi docela sympatické. Nyní dostal hlasy, ale lidé, kteří byli zvoleni, nedrží nic pohromadě, žádné ideje, pořadí hodnot, takže koalice nemůžou vydržet dlouho.
A v jakém rozpoložení se po volbách nacházíte jako občan? Jste naštvaný, nebo vás něco mrzí?
Naštvaný nejsem. Kdybyste se měla po volbách naštvat, neměla byste v politice co dělat. V politice jste vlastně pořád zklamaná, akorát víte, že není konec, že budou další kola – a v liberální demokracii je to tak, že vítěz nikdy není vítěz jednou provždy.
