Začíná sezona na státních hradech, zámcích a technických památkách. Mnohé nabízejí nové trasy a prostory, případně otevírají po rekonstrukci. Loni si objekty patřící pod Národní památkový ústav prohlédlo skoro čtyři a čtvrt milionu lidí, meziročně o desetinu víc. Správci letos čekají návštěvnost ještě vyšší, a to i přes zdražující vstupné.
I když obecně návštěvnost turistických míst roste, zůstává pod úrovní z doby před covidovou pandemií a také se mění národnostní složení návštěvníků – převažují turisté z Česka, zatímco před covidem byly jejich počty a počty zahraničních návštěvníků v součtu vyrovnané.
Podle generálního ředitele agentury CzechTourism Františka Reismüllera je dnes v Česku poměr domácích a zahraničních turistů 57 procent ku 43. V absolutních číslech je zahraničních návštěvníků stále méně, a to o 1,2 milionu. Reismüller však podotkl, že v roce 2019 navštívilo Česko půl milionu Rusů. Zbytek ze zmíněného 1,2 milionu tvořili Čínané a lidé z dalších asijských zemí. „Musíme ještě zapracovat, aby se k nám turisté vrátili,“ připustil Reismüller v 90' ČT24.
Dodal ovšem, že úbytek zahraničních turistů není zcela plošný. „U regionů, které se obecně pohybují na chvostu návštěvnosti z pozice zahraničních turistů, což je Pardubický kraj a Vysočina, tam byly nárůsty,“ přiblížil šéf CzechTourismu.
I když je turismus nezanedbatelný mimo jiné jako součást české ekonomiky, jsou i lidé, kteří by byli nejraději, kdyby turisté do jejich obcí nejezdili. Stesky znějí třeba z Bezdězu nebo Hřenska. To ale považuje Reismüller za omyl anebo za příklad špatného využití toho, co turisté přinášejí.
„Turismus je dobrá věc, přináší do regionu pracovní místa, přináší peníze, které se správným výběrem ubytovacích poplatků mohou vracet přímo do obce. Ale bavíme se o nerovnoměrném turismu čili overtourismu. Stává se, že na některých místech v konkrétním čase se hromadí více lidí a to může rezidentům vadit,“ poznamenal.
