Lány – Přísná, mravná, až puritánská žena, často zmítaná náladami a depresemi. Alice Masaryková, dcera prvního československého prezidenta, ale byla hlavně osvětová a humanitární pracovnice. Mezi její největší zásluhy patřilo založení Československého červeného kříže – organizace, která po drobných změnách pomáhá potřebným dodnes. Masaryková se narodila před 135 lety a její výročí si připomínají středočeské Lány, kde je také pochována.
Prvorozená dcera Tomáše Garrigua Masaryka, zvaná otcem Elis či Aličenko, se narodila 3. května 1879. Po ročním studiu medicíny studovala dále filozofii, sociologii a historii na univerzitách v Praze, Berlíně, Lipsku a též na univerzitě v Chicagu. Stala se z ní popularizátorka sociologie, propagátorka emancipace žen a abstinentního hnutí. Za 1. světové války se podílela na uschování písemných materiálů T. G. Masaryka, za což byla v říjnu 1915 zatčena a až do července 1916 vězněna ve Vídni.
V roce 1919 spoluzaložila v Čechách Červený kříž a do roku 1938 byla jeho předsedkyní. Po smrti své matky Charlotty definitivně převzala povinnosti první dámy státu. Koncem března 1939 odjela do Švýcarska a posléze do USA, kde se zapojila do zahraničního odboje.
Po 2. světové válce se vrátila do Prahy a znovu pracovala v Červeném kříži. Tragická smrt bratra Jana ji rozrušila. V prosinci 1948 odjela za sestrou Olgou do Ženevy a poté do Ameriky. V roce 1950 vydala vzpomínkovou knihu Dětství a mládí. Majetek v Československu jí byl po emigraci zabaven. Její urna byla v roce 1994 z iniciativy Českého červeného kříže převezena do vlasti a uložena do rodinného hrobu v Lánech.
Již v 60. letech 19. století začaly v celé Evropě vznikat národní organizace Červeného kříže, mezi prvními byl takový sbor založen i v českých zemích – v září 1868 Vlastenecký pomocný spolek pro Království české, jenž byl ale součástí Rakouské společnosti ČK. Československý červený kříž (ČSČK) vznikl až v roce 1919 a jeho první předsedkyní byla Alice Masaryková.
Hlavním cílem těchto organizací bylo tehdy pomáhat lidem, kteří trpěli v dobách válek. Dnes se ale členové organizací červeného kříže či půlměsíce věnují i řadě dalších humanitárních činností, jejichž adresáty jsou nejen lidé stižení ozbrojeným konfliktem či přírodní katastrofou, ale i senioři, bezdomovci, osamělé matky, zdravotně oslabené děti či invalidé.
Z iniciativy předsedy Amerického červeného kříže, jenž vznikl v roce 1881, Henryho Davisona se národní společnosti červeného kříže v roce 1919 sdružily v Lize (dnes Mezinárodní federace) společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce (IFRC). Tehdy už existovaly či se rodily organizace červeného kříže či půlměsíce i mimo Evropu, například v Turecku, Bolívii, Japonsku, Kanadě, Číně, Austrálii či Indii.
