V Česku i v zahraničí lidé vzpomínají na oběti a hrdiny válečných konfliktů. Hlavní pietní akt se uskutečnil na pražském Vítkově, hrdina z druhé světové války Bedřich Opočenský na něm byl in memoriam povýšen do generálské hodnosti. Symbolem dne veteránů, který se více než v Česku připomíná v Británii či Francii, jsou červené květy vlčích máků.
Už v předvečer významného dne se uskutečnila ekumenická bohoslužba ve vojenském kostele svatého Jana Nepomuckého v Praze na Hradčanech. Večer se v Rudolfinu konal slavnostní koncert, kterého se zúčastnili český i slovenský prezident.
Hlavní oslavy však připadají na pátek. V areálu ministerstva obrany se poklonili zástupci úřadu spolu s pozůstalými památce 102 důstojníků, absolventů Vysoké školy válečné, které v letech 1939 až 1945 popravili nacisté. Na Vítkově pak ministr obrany Martin Stropnický vyznamenal vojáky a civilisty.
„Mezi vyznamenanými jsou příslušníci národního boje za osvobození, vojáci ve výslužbě a zástupci civilních i vojenských oborů a odborností,“ upřesnila mluvčí ministerstva obrany Jana Zechmeisterová.
Na pražském náměstí Míru se konal pietní akt spojený s ukázkou současné techniky a výzbroje, která bude vystavena i v Armádním muzeu na Žižkově. „Budou tady zbraně historické i současné. Ze současných se představí kolový transportér Pandur, vojenský vůz Toyota, Land Rover, Kajman a lehké obrněné vozidlo Iveco,“ uvedl mluvčí Vojenského historického ústavu Praha Andrej Halada.
Vzpomínkové akce se konají po celé republice. Veteráni se sešli v kasárnách libereckých chemiků na slavnostním nástupu. Právě liberečtí chemici se spolu se zdravotníky a výsadkáři zúčastnili v roce 1990 první zahraniční vojenské mise od druhé světové války v Perském zálivu. Liberecká jednotka patří mezi elitní, je zařazená do sil rychlé reakce NATO a je součástí většiny zahraničních misí české armády.
V Kyjově na Hodonínsku vytvořili obří vlčí mák z nafukovacích balonků. Akce se účastnilo asi 2000 lidí, především dětí z kyjovských základních škol.
V Česku je registrováno přes 13 tisíc válečných veteránů, zhruba 800 z nich jsou veteráni z druhé světové války. Vzpomínku na všechny veterány symbolizuje květ vlčího máku, který si lidé připínají do klopy.
Koupí květu vlčího máku mohou lidé podpořit natáčení vzpomínek bývalých vojáků. Veřejnou sbírku pořádá nezisková organizace Post Bellum, která už 15 let natáčí vzpomínky pamětníků a ukládá je do veřejně přístupné sbírky Paměť národa. V projektu už je zdokumentováno svědectví více než sedmi set veteránů.
Připomínka 11. listopadu 1918
Den válečných veteránů se slaví jako připomínka 11. listopadu 1918, kdy bylo podepsáno příměří a ukončeny boje první světové války. Jeho symbolem je červený vlčí mák, který vyrostl jako první na polích zničených při bojích a pokrývá i hroby padlých vojáků.
Ve Velké Británie se vždy přesně v jedenáct hodin na dvě minuty zastaví život. Zvyk trvá již od roku 1919. Lidé se na sociálních sítích fotí s vlčím mákem před ústy a vyznávají tak svou účast na vzpomínkové akci. Především v anglicky mluvících zemích nebo ve Francii má svátek široký společenský ohlas. V Česku tolik připomínán není, jako významný den se slaví teprve od roku 2001.
Na polích ve Flandrech divoké máky rostou
O symboliku vlčího máku se zasloužil vojenský lékař John McCrae z kanadského Ontaria. Svoji bolest z útrap raněných vojáků mírnil psaním básní. Jednu složil v květnu 1915, když se účastnil bitvy v belgických Yprách. Papírek s básní Na polích ve Flandrech zahodil. Kolemjdoucí důstojník ho ale zvedl a poslal do Anglie. Časopis Punch publikoval báseň 8. prosince 1915.
Báseň se dostala do rukou americké členky asociace Mladí křesťané Moiny Michaelové a inspirovala ji k myšlence učinit z vlčího máku poetický symbol obětí celosvětového válečného konfliktu. Poprvé svoji představu uskutečnila v USA v roce 1920, kdy vlčí mák jako symbol vzpomínky na válečné útrapy přijali američtí veteráni.
V roce 1921 ji její francouzská následovnice Anne Guerinová rozšířila mezi kanadské a britské legionáře. Ve stejném roce se ke znaku vlčího máku přihlásila i Austrálie. John McCrae se nošení vlčího máku nedožil, padl před koncem války.
- Na polích ve Flandrech divoké máky rostou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde ležíme. Nahoře mezi červánky,
je možná slyšet zpívat skřivánky,
zde dole kanóny jen svojí píseň řvou. - My už však nevstanem a je to možná zdání,
že včera ještě žili jsme a byli milováni.
Teď jenom tiše ležíme
na polích flanderských.
Náš boj však zase jiní převezmou. - Do vašich rukou dáme my teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal,
že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou
na polích flanderských.
