Světoznámý dětský neurolog Václav Vojta je objevitelem reflexní metody diagnostiky a léčby dětské mozkové obrny. Díky ní mohou lékaři zavčas odhalit hybné poruchy, a určit tak nejúčelnější terapii. Lékař, který od roku 1968 žil v německém Mnichově, zde pokračoval ve své praxi, přednášel po celém světě a vychoval řadu následovníků. Do Česka se mohl vrátit až po sametové revoluci. Profesor se narodil před sto lety, 12. července 1917.
„Profesor Vojta vymyslel rehabilitační princip, kterým se dá získat přístup k vrozeným pohybovým vzorům v centrálním nervovém systému. Našel způsob, jak zaktivovat pohyby, které dítě nedovede a nepoužívá spontánně, ale zároveň v mozku jsou zakódovány,“ vysvětlila ve Studiu 6 výuková fyzioterapeutka z kliniky rehabilitace Fakultní nemocnice v Motole Blanka Vlčková.
Vojtova metoda, čili metoda reflexní lokomoce, se používá k léčbě hybných poruch u dětí i dospělých. Cílem je vracet do funkce svaly, které člověk při pohybu nedokáže vědomě používat. Metoda aktivuje oslabené a nepoužívané svaly a umožňuje souhru protilehlých svalových skupin.
- u centrálních koordinačních poruch kojeneckého věku
- u hybných poruch na základě onemocnění mozku (cerebrální parézy)
- u periferních paréz horních i dolních končetin
- u různých svalových onemocnění
- u chorob páteře a funkčních omezení páteře (např. skoliózy, bolesti)
- jako pomocné terapie u vrozených vývojových vad kyčlí
- při problémech s dýcháním či polykáním
- Vojtova terapie se nesmí provádět při akutních horečnatých onemocněních, zánětlivých procesech, specifických onemocněních, jako je např. osteoporóza, při určitých srdečních a svalových onemocněních a v těhotenství.
- Zdroj: Centrum RL-Corpus
Podklady pro svoji metodu získal Vojta dlouhodobým pozorováním zdravých novorozenců a kojenců a srovnáváním jejich hybnosti s hybností dětí s dětskou mozkovou obrnou. Na základě těchto podrobných studií identifikoval určité body opory a určité reflexní zóny, které jsou předpokladem každé zdravé lokomoce (schopnosti a dovednosti pohybu pomocí svalů). Díky tlaku na tyto reflexní zóny, vyvolané v přesně daných pozicích s opěrnými body, je pak vyvolána samovolná pohybová aktivita.
„Když Vojta diagnostikoval děti, tak je rozdělil do čtyř skupin. Ve třetí, středně těžké, která patří k terapii, zjistil ze svých retrospektivních studií, že pokud se dítě nedostane k terapii, tak má šanci 50 procent, že bude v pořádku. Pokud se k terapii dostane, tak šance, že se hybná porucha nevyvine a dítě bude v pořádku, je 95procentní,“ uvádí Vlčková.
Vojtovy poznatky posloužily i pro rozvoj dalších metod
Vojta po promoci na lékařské fakultě v roce 1948 nastoupil jako asistent na neurologické klinice profesora Kamila Hennera. Zlomovým bodem byl rok 1954, kdy se začal věnovat v lázních Železnice výhradně dětským pacientům. Od roku 1956 vedl oddělení dětské neurologie na 4. klinice Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. V roce 1961 pak Vojta nastoupil na Fakultní polikliniku na pražském Karlově náměstí, kde vedl semináře u hybně postižených dětí.
V roce 1968 emigroval do západního Německa, kde nejdříve pracoval jako vědecký pracovník Ortopedické kliniky v Kolíně nad Rýnem. Dále rozvíjel poznatky v oboru a vedl kurzy pro lékaře, fyzioterapeuty a lektory Vojtovy metody. Do Dětského centra v Mnichově Vojta odešel v roce 1975 a působil zde až do roku 1995, kdy ukončil svoji aktivní lékařskou službu. Do důchodu však lékař fakticky neodešel, nadále působil v Mnichově a přednášel.
Vojta, rodák z malé obce Mokrosuky na Klatovsku, spolu se svými německými kolegy v roce 1984 založil Vojtovu společnost, která pořádá výzkum a organizuje školení lokomočního principu v diagnostice a terapii po celém světě. Od roku 1989 se profesor podílel také na výuce lékařů a fyzioterapeutů v Česku. Vojtův princip a jeho profesní poznatky se staly inspirací a základem pro rozvoj dalších diagnosticko-terapeutických metod.
Během svého života publikoval přes 100 vědeckých prací. Jeho kniha Mozkové hybné poruchy v kojeneckém věku (poprvé z roku 1974) byla přeložena do mnoha světových jazyků. V roce 1992 vyšla poprvé publikace Vojtův princip. Obě knihy vyšly i v češtině.
Od roku 1992 pravidelně přednášel až do konce života na Neurologické klinice Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde mu byla roku 1996 předána obnovená habilitace a byl jmenován mimořádným profesorem neurologie a dětské neurologie.
Vojta, který zemřel 12. září 2000 v Mnichově ve věku 83 let, byl nositelem několika státních a odborných vyznamenání i řady akademických titulů. V roce 1974 mu byla například udělena Cena Heinricha Heineho, nejvyšší vyznamenání Německé ortopedické společnosti. Byl nositelem Spolkového kříže za zásluhy, vysoká vyznamenání mu byla propůjčena v Japonsku a Koreji, v roce 2000 získal od Václava Havla medaili Za zásluhy in memoriam. V práci svého otce a v propagaci Vojtovy metody dnes pokračují i profesorovy děti – Václav, Štěpán a Veronika.
V Česku existuje už od roku 1995 společnost RL-Corpus, která působí jako terapeutická a výuková společnost a jako jediná v zemi vlastní mezinárodní certifikát k výuce Vojtovy metody. Od roku 2005 má certifikát k výuce od ministerstva zdravotnictví.
„Plníme tak odkaz profesora Vojty, který si v první řadě přál, aby se v ČR udělala škola pro Vojtovu metodu. Za dobu svého působení společnost vyškolila více jak 700 fyzioterapeutů a lékařů a úspěšně vyléčila a léčí řadu pacientů dětského i dospělého věku,“ uvedla ředitelka Věra Skaličková-Kováčiková.
