Čeští Romové, kteří přežili holocaust, dostanou jednorázové odškodnění ve výši 2500 eur, tedy zhruba 67 600 korun. Ministerstvo zahraničí o tom jednalo s německým ministerstvem financí. „Jednání probíhala několik měsíců a před několika dny byla ukončena,“ uvedla mluvčí ministerstva zahraničí Michaela Lagronová. „Adresně bude vyplacena částka 2500 eur na osobu, týká se to deseti až patnácti lidí,“ dodala.
O kompenzaci pro české Romy dlouhodobě usiluje Výbor pro odškodnění romského holocaustu. Iniciativu podpořil ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) a do jednání se zapojil také bývalý český zmocněnec pro záležitosti holocaustu Jiří Šitler. Podle mluvčí ministerstva zahraničí Lagronové se mezi oběma stranami odehrálo několik formálních a neformálních schůzek a rozhodnutí padlo a bylo oznámeno v uplynulých dnech.
Server HlídacíPes.org, který na dohodu upozornil, uvedl, že peníze by měly být vyčleněny z německého Fondu pro nežidovské oběti. Prezident Výboru pro odškodnění romského holokaustu Čeněk Růžička upřesnil, že o žádostech dotyčných lidí zatím německá strana nerozhodla a vyplacení příspěvku není jisté. „Je to jen příslib a můžeme doufat,“ uvedl. Lhůta, do kdy musí německé úřady rozhodnout, podle něj není stanovena.
Růžička připomněl, že odškodnění se týká lidí v pokročilém věku. Od jejich pronásledování uplynulo víc než sedmdesát let. „Někteří jsou upoutáni na lůžko. S ohledem na jejich stáří jsme přistoupili na výši příspěvku, která je ale směšná,“ řekl.
Dodal, že původním záměrem bylo dosáhnout stejných kompenzací, jaké Německo vyměřilo židovským obětem ze zemí bývalého východního bloku. „Dostávají každý měsíc příplatek k důchodu 300 eur (8100 Kč). To je samozřejmě v pořádku, to je oprávněné,“ uvedl Růžička. Vůči Romům je to ale podle něj nespravedlivé.
Romové byli podobně jako Židé v období druhé světové války tvrdě postiženi nacistickou rasovou politikou. V roce 1942 provedli četníci v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava soupis všech „cikánů, cikánských míšenců a osob žijících po cikánském způsobu“. Dostalo se do něj 6500 lidí. Část z nich skončila ve sběrných táborech v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. Transporty odvezly do koncentračního tábora v Osvětimi bezmála pět tisíc Romů. Do vlasti se jich vrátilo jen 583.
Tábor Lety začal fungovat v roce 1940 formálně jako kárný pracovní a určený byl pro osoby, které se – dobovým slovníkem – štítily práce. Romové tvořili necelých deset procent vězňů, dále šlo o tuláky nebo bezdomovce.
Změna nastala v roce 1942, kdy Lety změnily své určení na sběrný tábor (židovským ekvivalentem sběrného tábora byl na českém území Terezín). Od srpna 1942 se hovoří o táboře určeném pro „potírání cikánského zlořádu“. Dozor zde po celou dobu nevykonávali nacisté, ale dozorci z řad českého četnictva.
Do května 1943 táborem prošlo 1308 Romů, 327 z nich v něm zahynulo a přes pět stovek bylo převezeno do Osvětimi. Z koncentračních táborů se po válce vrátilo ani ne šest set romských vězňů. Do druhé světové války žilo na území dnešního Česka odhadem do deseti tisíc českých Romů; nacisté podle odhadů zavraždili devadesát procent jejich populace.
O příspěvek ve stejné výši mohou od začátku srpna žádat také Němci, kteří byli za druhé světové války nebo po jejím skončení nasazeni na nucené práce. Nárok na něj mají i sudetští Němci, kteří museli pracovat na území tehdejšího Československa. Německé úřady na odškodnění do roku 2018 vyčlenily celkem 50 milionů eur (1,35 miliardy Kč).
Vyhlazovací politika nacistického Německa vedla podle odhadů ke smrti půl milionu Romů z celé Evropy. Některé odhady uvádějí až 800 tisíc obětí, což činí asi čtvrtinu až polovinu romské předválečné populace.
