Praha - Novým šéfem Vojenského zpravodajství (VZ) by se měl stát někdejší náměstek civilní rozvědky Jan Beroun. Informaci přinesla Mladá Fronta DNES, podle které ho plánuje jmenovat ministr obrany Martin Stropnický (ANO). Ten si přitom Berouna přivedl do resortu jako poradce právě pro vojenskou rozvědku. Stropnický podle deníku uvažoval o variantě, že by do čela VZ jmenoval bývalého ředitele civilní rozvědky Karla Randáka. V koalici prý ale jeho nápad vyvolal zděšení.
Randák působí v Nadačním fondu proti korupci a je známý svou zarputilostí a bojem proti kmotrům. Nedávno ho soud nepravomocně zprostil obvinění v souvislosti se zveřejněním odměn bývalé šéfky kabinetu expremiéra Petra Nečase Jany Nagyové, nyní Nečasové. „Za Martinem chodili kolegové a ptali se ho, jestli se nezbláznil, že Randák je neřízená střela,“ řekl novinám jeden z poslanců ANO. Stropnický tak oslovil Randákova někdejšího kolegu Berouna, který pracoval i jako styčný důstojník civilní tajné služby ve Washingtonu. Randák by podle svých slov uvažoval o návratu do státních služeb jen v případě, že by měl garantovanou nezávislost.
Vojenské zpravodajství nyní dočasně vede generál Rostislav Pilc. Dva poslední řádní ředitelé - Ondrej Páleník a Milan Kovanda - jsou obvinění v kauze kolem Jany Nečasové. Kovanda je postavený mimo službu od loňského června.
Odposlechy, tajné kamery, sledování osob
Vojenské zpravodajství je považováno za nejmocnější tajnou službu v zemi. Jako jediná může na našem území vykonávat rozvědnou i kontrarozvědnou činnost a taky řídí elitní útvar speciálních sil z Prostějova. Organizace ve své podobě existuje teprve od roku 2005. Předtím v armádním prostředí působily dvě samostatné tajné služby: vojenská rozvědka (VZS), zaměřující své aktivity navenek a působící především v zahraničí, a obranná kontrarozvědka (VOZ), snažící se chránit domácí vojenská tajemství.
Konkrétní činnosti zpravodajců podléhají přísnému utajení, přesto si o aktivitách armádních špionů, kteří mají k dispozici dvoumiliardový rozpočet a oficiálně kolem tří stovek zaměstnanců, lze udělat letmý obrázek. Vedle úkolu shromažďovat informace o vojenském ohrožení země zajišťuje tajná služba údaje o teroristickém riziku či hrozbě organizovaného zločinu a své špiony vysílá i do zahraničí, hlavně do rizikových oblastí. Své znalosti si také intenzivně vyměňuje se svými aliančními partnery v NATO. Posudky zpravodajců jsou klíčové i při udělování či odebírání bezpečnostních prověrek zaměstnanců ministerstva obrany a armády.
K těmto účelům může mimo jiných prostředků nasazovat odposlechy, tajné kamery či využívat sledování osob. O sledování ale musí rozhodnout na základě žádosti šéfa tajné služby ministr obrany a použití zpravodajské techniky nakonec musí povolit předseda senátu Vrchního soudu v Praze. Na rozdíl od policistů ale už nad prací zpravodajců dále nedohlíží státní žalobce. Více o činnosti Vojenského zpravodajství si můžete přečíst zde.
