Praha - Češi podle mezinárodních srovnání soutěží s Namibijci v přesvědčení, že právě jejich země je ta nejzkorumpovanější na světě a slovo korupce patří v Česku k veřejně nejsklonovanějším pojmům. Do této atmosféry přichází Nečasova vláda s přelomovou normou, která má chránit ty, kteří upozorní na nekalé praktiky svých zaměstnavatelů. Věc má ale háček. Odborníci upozorňují, že návrh je naprosto nedostatečný a sociologické studie ukazují, že Čechům se do ohlašování nepravostí dvakrát nechce.
Ukázal to nedávný průzkum organizace Transparency International (TIC). Skoro polovina českých zaměstnanců se podle něj na pracovišti setkala s vážným porušením předpisů nebo pravidel. Většina z nich ale situaci ze strachu z odvety nijak neřešila, nebo ji maximálně konzultovala s kolegy. Čtvrtina z těch, kteří porušení předpisů zjistili, na situaci upozornila vedení nebo svého nadřízeného. Jen čtyři procenta svědků nekalého jednání se situaci rozhodla řešit s některou vnější organizací. Více než třetině z těch, kteří se odhodlali něco podniknout, pak přinesl tento krok negativní důsledky - nejčastěji utrpěl jejich vztah s nadřízeným nebo s kolegy.
Důvodem tohoto stavu může být zkušenost Čechů z totalitních dob, kvůli níž jsou informátoři vnímáni a priori negativně, nebo prostý strach ze ztráty místa. „Lidé se budou bát pořád, žádná zákonná úprava tomu nedokáže zabránit… nikdy nejde vymyslet takovou úpravu, která by ohlašovatele nepravostí zbavila strachu a následných rizik,“ konstatuje právnička TIC Radka Pavlišová na adresu whistleblowerů (whistleblower - doslova ten, který hvízdá na píšťalku, česky se vžil termín sojka). Podle ní je důležité, aby fungovala poradenská centra, na která se lidé mohou obrátit.
Problém: Ochrana přijde až po vyhazovu
Právník Ondřej Závodský, který má s whistleblowingem osobní zkušenost, je ale v tomhle ohledu optimističtější. „Upozorňování na korupci se národním sportem sice nestane, ale může to prolomit pomyslnou hráz, která nás dělí od skutečné demokracie, od absolutně zkorumpovaného státu, který máme nyní,“ řekl portálu ČT24 Závodský. Druhým dechem dodává, že vládou nyní schválený věcný záměr zákona je naprosto nedostatečný. „Je zbytečný a k ničemu,“ kritizuje právník. Oznamovatele přečinů totiž nejen nechrání, ale ani nijak nemotivuje k jejich ohlašování. Vadí mu i zamýšlená právní úprava v rámci antidiskriminačního zákona, protože tato problematika by si podle něj zasloužila vlastní zákon a hlavně celospolečenskou diskusi.
Navrhovaná ochrana těch, kteří na nepravosti poukáží, spočívá v tom, že už by se neměli obávat ztráty zaměstnání - jako se to stalo nejznámějšímu českému whistleblowerovi Liboru Michálkovi, když upozornil na údajnou korupci na Státním fondu životního prostředí. Nově bude muset zaměstnavatel u soudu dokazovat, že výpověď byla oprávněná kvůli konkrétním prohřeškům, a nikoliv jako msta. Právě to, že ochrana přijde až ex post, kritizuje i Pavlišová. „Je to vlastně ochrana, až když dojde k nějakému odvetnému opatření,“ uvedla. To, že o vyšší míru ochrany nejde, tvrdí i odbory. Předseda odborového svazu KOVO Josef Středula v Událostech, komentářích podotkl, že soudní spory se v Česku táhnou léta.
Vicepremiérka Karolína Peake (LIDEM) návrh hájí. Věří, že bude fungovat a pomůže odhalování korupce, i když, jak sama připouští, „jde o kompromis a o krok z bodu nula do bodu jedna“. Paragrafované znění má vicepremiérka předložit do konce dubna příštího roku. Pokud by norma prošla parlamentem, mohla by platit od ledna 2014.
