Léčbu respiračních nemocí může zkomplikovat i nesprávné užívání léků. Podle odborníků dělají pacienti často chyby v užívání prášků na bolest a horečku, jako jsou paracetamol nebo ibuprofen. Rizikové ale může být podle nich i nadměrné používání nosních sprejů. Ty fungují tak, že zužují cévy v oblasti nosu. Při nedodržení doporučeného dávkování mohou způsobit i závislost.
Na nosních sprejích může vzniknout závislost
„Nosní kapky i spreje mohou obsahovat různé látky, ale ty nejúčinnější, které se používají při aplikaci do nosu proti akutní rýmě, jsou léky vazokonstrikční nebo dekongestivní. To znamená, že stahují cévy, tím se snižuje otok sliznice, a tím se zlepší průchodnost nosu,“ vysvětlil předseda České společnosti otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku Jan Plzák.
V souvislosti s kapkami a spreji do nosu se mluví také o vzniku závislosti, což je podle Plzáka dlouhodobá záležitost, protože kapky s tímto efektem jsou na trhu mnoho let.
„Pokud je používáte pravidelně, tak vlastně nutíte nosní sliznici cvičit. Je to něco, jak když chodíte do tělocvičny a cvičíte svaly. Výsledkem opakovaného cvičení je, že v klidu máte větší objem svaloviny. V tělocvičně toho chcete dosáhnout, u aplikace kapek nechcete, protože v klidovém stádiu zůstává větší objem nacvičené sliznice v dutině nosní, a proto je doporučení stále stejné, používat dekongestivní kapky maximálně týden, eventuálně deset dní,“ popsal Plzák.
Většina těchto sprejů podle odborníka v podstatě zbaví pacienta nejobtížnějšího příznaku, kterým je obstrukce nosu, tedy neprůchodnost. Léčiva by se měla ale taky aplikovat pod správným úhlem, aby působila efektivně.
„Je třeba si uvědomit, že dutina nosní je velmi komplikovaný prostor, není to něco jako jednoduchá trubka. Zejména boční stěna je rozbrázděna, jsou tam nosní skořepy. Je tam oblast pod střední skořepou, která je nejdůležitější, kam ústí i ostatní vedlejší dutiny nosní. To je to místo, kde bychom potřebovali, aby se otok sliznice co nejvíce zmenšil,“ upozornil lékař. Dodal, že by sprej nesměroval proti nosnímu septu, ale ideálně směrem k očnímu koutku, na boční stěnu nosu.