Přesně před osmdesáti lety seskočili u Nehvizd nedaleko Prahy parašutisté ze tří výsadků. Mezi nimi i Jan Kubiš a Jozef Gabčík. Exilová vláda v Británii je na území tehdejšího protektorátu vyslala s jasným cílem: zabít zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Úspěch atentátu závisel i na tom, jak si parašutisté hned po výsadku poradí s řadou problémů, například museli dobře ukrýt šedesátimetrové padáky.
„Parašutista se musel vyprostit z padáku, měl mít vždy po ruce připravenou odjištěnou pistoli, kdyby se cokoli stalo. Padák a veškerý nepotřebný materiál, to znamená kombinézu, výsadkovou přilbu, měl ukrýt, ideálně zakopat,“ upřesňuje Zdeněk Špitálník z Vojenského historického ústavu.
Jenže dodržet doporučený postup koncem prosince, kdy byla půda zmrzlá, nešlo. Gabčík s Kubišem tak věci schovali v blízké zahradní boudě a později převezli do Prahy. „Následně byl věcem vypraven fingovaný dětský pohřeb a byly pochovány v Ďáblicích, část padáku byla zašita v otomanu u spolupracovníků parašutistů. Lopatky zůstaly v Nehvizdech zahrabané pod hnojištěm,“ popisuje Špitálník.
Armáda po válce hrob vykopala a dochovaná výstroj je nyní ve sbírkách Vojenského historického ústavu. „Bohužel není možné zjistit, co patřilo Janu Kubišovi nebo Jozefu Gabčíkovi. Pochopitelně jakékoli nápisy by byly pro gestapo určitým vodítkem,“ doplnil historik. I jiné skupiny měly problém s ukrytím výstroje. Například spolupracovnice z odboje si z padáků šily šaty nebo bundy.
