Praha – Téměř jeden člověk denně umírá letos v Česku na kolejích. Ve většině případů jde o sebevrahy, nicméně stále častěji se pod vlak připletou nepozorní lidé. Podle Správy železniční dopravní cesty se rýsuje tragický „rekord“ ke konci roku, který výrazně překoná všechny dosavadní statistiky úmrtí na železnici. Každá smrt na kolejích přitom má velký dopad. Vlaky se zastaví, a když se nehoda stane na hlavním tahu, přijíždějí do cíle se zpožděním tisíce lidí. Na prevenci takových nehod se zaměřuje kampaň Drážní inspekce, která však – jak čísla ukazují – přestala fungovat.
Mrtvých na železnici přibývá – úmyslem i nepozorností
Za prvních sedm měsíců roku 2014 zemřelo na českých tratích 164 lidí, dalších 107 utrpělo zranění. Dnes je počet ještě vyšší. Za poslední dva týdny zemřelo osm lidí, z toho pět chodců, zbylí tři byli v autech. Nezmění-li se situace na podzim, počet mrtvých na kolejích patrně přesáhne i tři roky staré historické maximum 222 úmrtí. „Už teď jsme řádově o 30 procent výše, než jsme byli v srovnatelných měsících předchozích let,“ podotkl mluvčí Správy železniční dopravní cesty Jakub Ptačinský. Letošní číslo se již v létě blíží tomu, kterým skončil loňský rok – tehdy zahynulo 196 osob.
Podstatnou část mrtvých na kolejích tvoří sebevrazi. Přibývá ale i těch, kteří pod koly vlaku nezemřou dobrovolně, nýbrž při neopatrném přecházení kolejí či chůzi v těsné blízkosti trati se sluchátky v uších. I test, který provedla Česká televize, ukázal, že chodec se sluchátky neslyší ani zahoukání, natožpak pouhý hluk přijíždějícího vlaku. Podle Drážní inspekce tak lze nárůst smrtelných nehod spojovat s letošním teplým počasím, které láká lidi k procházkám. „Častěji se pohybovali kolem kolejí, a tak i častěji docházelo k těm nehodám,“ nastínil mluvčí inspektorů Martin Drápal.
Náklady jdou nejméně do desítek tisíc
Každé úmrtí na železnici je tragické, obzvláště pak, když člověk zemře kvůli neopatrnosti, a ne ze své vůle. S každou nehodou ale také souvisejí náklady, které mají železničáři i cestující. „Minimální finanční obnos, který je potřeba na výjezd záchranného týmu, je 20 tisíc korun. Je to jenom zaplacená práce posádky hasičů, dojezd na místo. Není tam započítáno případné poškození vlaku, zpoždění vlaků a následné kompenzace,“ shrnul mluvčí SŽDC Jakub Ptačinský. Železniční správa přitom náhradu od pozůstalých nevymáhá. Stejně už dnes postupují i ČD. V minulosti se hlásily do dědických řízení, nakonec však zjistily, že se jim to nevyplatí.
Přitom však jejich škody nejsou zanedbatelné ani v případě, že není poškozeno vozidlo. Po nehodě se totiž vždy nejméně na dvě hodiny zastaví doprava, vlaky buď stojí a je nutné vypravovat náhradní soupravy, nebo jezdí odklonem po delších trasách. Strojvedoucí, kterým pod stroj skočí sebevrah nebo vstoupí neopatrný chodec, potom tři dny nejezdí. „Je to traumatizující věc, která je pro každého z nás velice nepříjemná,“ říká vrchní přednosta Depa kolejových vozidel Praha Václav Sosna. Strojvedoucí, kteří takovou nehodu zažijí, mají také nárok na psychologickou péči.
Strojvedoucí přitom úmrtí na kolejích – ať už sebevraždám, nebo nešťastným nehodám – většinou zabránit nemohou. Například motorák na lokálce s traťovou rychlostí 60 km/h potřebuje na zastavení přes sto metrů, u rychlíku na hlavní trati rozjetého na 140 km/h už může jít až o kilometr. Přitom když je vlak tak daleko, chodec na kolejích ještě vůbec nemusí být.
Počet mrtvých snižovala kampaň, zabírá už jen na přejezdech
Počet mrtvých ukazuje, že kampaň, kterou léta pořádá Drážní inspekce spolu se SŽDC, železničními dopravci a slovenskými ŽSR, buď vyčpěla, anebo vůbec nefunguje. Její součástí jsou například plakáty s hesly jako „Zkracujete si čekání? Pozor, ať si nezkrátíte život“ nebo filmy ukazující následky železničních nehod. Je přitom pozoruhodné, že i když množství střetů vlaků s chodci stoupá, děje se tak pouze v místech, která jsou široké veřejnosti nepřístupná. Počet nehod na přejezdech – a to jak s chodci, tak s auty – totiž dlouhodobě klesá. Letošní čísla ukazují, že navzdory rostoucímu množství nehod na širé trati se pokles na přejezdech nezastavil. Ke snížení množství nehod na přejezdech však kromě bezpečnostní kampaně nepochybně přispívá i jejich lepší zabezpečení. SŽDC do nich ročně investuje stovky milionů korun.