Brno - Nečekané výlohy zřejmě čekají ministerstvo obrany. Musí totiž zaplatit Michalu Kinclovi, na jehož pozemku stojí armádní bunkr, nájemné v řádu stokorun ročně. Částka je to sice nevelká, stát se ovšem bojí, že jeden takový případ vyvolá lavinu dalších žádostí – stejných bunkrů jsou totiž v republice tisíce.
Ministerstvo musí platit nájem za bunkr - těch jsou přitom tisíce
Kdysi měly chránit, dnes jsou však spíše Achillovou patou státu. Jeden z takových bunkrů - objektů lehké obrany - stojí také na pozemku Michala Kincla. Zbourat jej nesmí – patří totiž armádě. Zvolil proto jinou možnost. A uspěl. „Vyzval jsem ministerstvo obrany k úhradě dluhu z titulu bezdůvodného obohacení. Za jeden rok se jedná o částku asi jeden tisíc korun a v podstatě se jedná o platbu za nájemné,“ říká Michal Kincl.
Podobných malých pevností stojí na pozemcích soukromých vlastníků zhruba tisícovka. Kdyby stejný nárok uplatnil každý, zaplatí za ně ministerstvo obrany nájemné v řádu milionu korun ročně. Armáda už k dnešku eviduje šest takových nájemních smluv. A stát hledá cestu, jak rostoucí počet zastavit. „Pokud tyto bunkry jsou na pozemku, který není náš, tak se snažíme domluvit s majitelem, ideálně mu je bezúplatně převést,“ uvedl mluvčí ministerstva Jan Pejšek.
2 minuty
Reportáž Filipa Zdražila
Mnozí nevěděli, že kupují pozemek s bunkrem
Pozemky, na kterých pevnůstky v třicátých letech minulého století vznikly, armáda buď vykoupila, nebo vyvlastnila. Jenomže kvůli utajení je nikdy nezanesla do katastru. „Když nahlédneme do katastru, tak tam ty bunkry samozřejmě nenalezneme. A z toho pak pramení problémy,“ říká zástupce ředitele Okresního archivu Zlín Pavel Šrámek.
To ale případ Michala Kincla není - otevřeně přiznává, že pozemek s bunkrem koupil záměrně. „Koupil jsem ho z důvodu, abych ukázal i ostatním majitelům pozemků cestu, která se jim právě otevřela,“ prozradil Kincl. Další možností armády, jak hromadné vyplácení nájmu za dnes už zbytečné bunkry zastavit, je demolice. Ta by však – vzhledem k silné železobetonové konstrukci pevnůstek – stála mnohonásobně víc.
Stavbou objektů lehkého opevnění - takzvaných „řopíků“ - reagovala československá vláda na nástup Adolfa Hitlera k moci. Systém pevností kopíroval československé hranice. Podle některých historiků byl dokonce důmyslnější než slavná Maginotova linie.