Praha - Do konce ledna by měl Ústav pro studium totalitních režimů převzít archiv StB. Kolem určité části svazků vypukl spor, protože ředitel ústavu Pavel Žáček je chce všechny, ale civilní rozvědka a BIS trvají na tom, že některé zůstanou tajné. Podle nich by jejich zveřejnění mohlo ohrozit národní zájmy.
Vize Ústavu pro studium totalitních režimů je uspořádat archivy státní bezpečnosti a přidat k nim to, co vedle ministerstva vnitra mají ostatní tajné služby. Dokumenty mají být přístupné každému. A právě tady nastává problém, protože civilní rozvědka i bezpečnostní informační služba chtějí, aby některé dokumenty zůstaly i tajné. „Jedná se o pět procent svazků, které se týkají našich spojenců, citlivých regionů jako je třeba blízký východ a problematik jako třeba terorismu,“ upozorňuje Bohumil Šrajer, mluvčí ÚZSI.
„Úkol splníme do konce ledna, ale u některých materiálů budeme žádat ochranu,“ podotýká mluvčí BIS Jan Šubert. Utajení je podle odborníků nutné pro ochranu některých lidí i k tomu, aby se předešlo politickým skandálům. Obzvlášť takovým jako byl ten z osmdesátý let, kdy informace z amerických archivů odhalily, že generální tajemník OSN a pozdější rakouský prezident Kurt Waldheim se za druhé světové války podílel na surových represích proti civilistům.
Co zůstává v českých archivech a zda to skutečně musí být utajováno, ví jen úzký okruh lidí ve vedení služeb a jejich nadřízení ministři. „Jsou tam určité parametry, podle kterých si zpravodajské služby mohou dle zákona nechat některé dokumenty utajované, ale jejich důvody jsou tajné,“ říká ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, Pavel Žáček. „Platí, že všechno je odtajněno a výjimky zůstávají utajovány a o tom, co to bude, rohoduji já,“ uvádí Ivan Langer, ministr vnitra.
Otevřená minulost ale není jen archiv a stěhování svazků, ministerstvo třeba kompletně digitalizovalo 900 tisíc tzv. evidenčních karet. Výrazně to zjednoduší procesy lustrací, další digitalizace všech archivů nově vzniklého Ústavu pro studium totalit pak může trvat dva až tři roky. Asi nejméně probádány jsou svazky ze 70. a 80. let., právě ty se týkají dosud žijících lidí a možná ještě přinesou zajímavá překvapení.
