Cambridge (Británie)/Praha – Sovětská KGB měla přehled o dění ve vedení Komunistické strany Československa. Vyplývá to z dokumentů z archivu Vasilije Mitrochina, který nedávno zpřístupnila Velká Británie. Politiky si Sověti prověřovali v 70. a 80. letech minulého století. Podle historika Prokopa Tomka, který je předním českým odborníkem na komunistické tajné služby, to souviselo s nedůvěrou Sovětů vůči československým politikům po roce 1968.
Podle Tomka se podobné poznámky nedají v českých archivech dohledat. Pro historiky jsou proto velmi zajímavé. „Podle směrnic pro práci s tajnými spolupracovníky StB bylo zakázáno verbovat mezi členy KSČ. To si nedovolili. V informačních podkladech StB proto nejsou zprávy o dění v KSČ. Politické názory uvnitř KSČ nesledovala,“ vysvětlil Tomek. Důvodem byl podle něj Slánského proces v 50. letech a obava, aby StB komunistické straně „nepřerostla přes hlavu“.
Ze záznamů KGB je místy patrná skepse k dění mezi československými komunisty. Například vůči způsobu, jakým se na počátku normalizace KSČ zbavovala „komunistů-internacionalistů“. „Děje se to pod navenek pěknou záminkou, že nestačí na svou práci, ale ve skutečnosti jde o prosté vyřizování účtů, osobní neshody,“ stojí v dokumentu z února 1973.
Jakeš si stěžoval, že Husák zavedl tvrdý režim
V únoru 1973 například putovala z Prahy do Moskvy také informace, podle které si Miloš Jakeš, tehdy předseda Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ, v prosinci předchozího roku postěžoval, že se mu špatně pracuje. Tehdejší generální tajemník Gustáv Husák totiž podle něj v Ústředním výboru KSČ zavedl tvrdý režim a „zorganizoval odposlechy telefonů členů vedení“.
O Husákovi informovali agenti moskevskou ústřednu KGB poměrně často. Jeden z materiálů uvádí, že ještě než se v roce 1975 v jeho osobě propojily funkce hlavy státu a KSČ, sešel se v květnu ministr vnitra Jaromír Obzina s šéfy okresních výborů KSČ, aby jim toto rozhodnutí sdělil. Jiná zpráva z této doby uvádí, že proti spojení funkcí byli nejen Jakeš, ale také Antonín Kapek, Alois Indra či Karel Hoffmann. „Zastoupení (KGB) a velvyslanectví s nimi pracovalo. Husák se k nim chová podezřívavě,“ napsala podle Mitrochina sovětská rozvědka.
Jiná ze zpráv Moskvě sděluje, že devět let, které strávil Husák ve vězení, se projevilo na jeho psychice. „K jasným odpůrcům linie KSČ projevuje nepodloženou shovívavost,“ napsali rozvědčíci. Předseda Federálního shromáždění Indra podle stejné zprávy „čeká na svou chvíli“, aby se mohl ujmout funkce generálního tajemníka.
Obzina je připraven splnit Brežněvovi každé přání
Často byl zmiňován i normalizační ministr vnitra Jaromír Obzina. „Obzina prohlásil, že Komunistické straně Sovětského svazu a soudruhu Leonidu Iljiči Brežněvovi je připraven splnit každé přání,“ stojí v krátkém záznamu, zřejmě z doby kolem roku 1978. Své stranické kolegy Jana Fojtíka a Oldřicha Švestku ministr vnitra označil za „pijana a povaleče“.
Další z materiálů odráží kritiku nízké úrovně ideologické práce KSČ, která prý „neodpovídá potřebám současnosti“. Pracovní vztahy v komunistickém vedení byly podle tohoto přesně nedatovaného textu možné jen proto, že jeho členové věděli o jednoznačné podpoře Moskvy Husákovi a Biľakovi. „Na jejich vztahu do značné míry závisí situace v předsednictvu KSČ,“ uvedla sovětská rozvědka.
Obzinův předchůdce ve funkci Radko Kaska zase podle KGB dostal od Husáka v lednu 1971 příkaz, aby sestavil seznam „pravice“, tedy odpůrců normalizační politiky. Ministr měl tajně na tyto osoby začít shromažďovat materiály, aby bylo možné dopředu najít paragrafy, na jejichž základě by mohlo být v libovolnou chvíli zahájeno stíhání.
Zájmy Husáka a KGB se spojily u Dubčeka
Husákův zájem a zájem KGB se tak sešel například u osoby Alexandra Dubčeka, jednoho ze symbolů „pražského jara“ 1968. Jedno z hlášení, podle všeho z počátku druhé poloviny 70. let, uvádí, že na Slovensku na „bývalé významné pravicové činitele“ neustále dohlíží československé ministerstvo vnitra. StB se prý snažila v té době vytvořit takové podmínky, aby se sledovaní nemohli scházet, měli složité vzájemné spojení, a co nejvíce se hádali. V roce 1982 pražská odbočka KGB hlásila do Moskvy, že československé úřady na Dubčeka nasadily pět agentů a techniku, takže byl pod kontrolou „ve všech ohledech“.
KGB československé komunisty nespouštěla z očí ani v Moskvě samotné. Jedna ze zpráv uvádí, že v červenci 1978 zde byla na návštěvě delegace pracovníků ministerstva kultury vedená Miroslavem Válkem (slovenský ministr kultury), která byla ubytována v hotelu Mir. „Při odjezdu delegace z Moskvy byly v pokoji vedoucího delegace zanechány, nikoliv zapomenuty, suvenýry ministerstva kultury SSSR,“ zdůrazňuje příslušný dokument a vypočítává, že se jednalo o knihy jako Brežněv: krátký biografický nástin, Ochrana památek historie a kultury SSSR a podobně. Poměrně úsměvný záznam ale končí výhružně: „Informováno vedení KGB, informováno zastoupení KGB v Praze.“
Velká Británie letos zpřístupnila veřejnosti první část rozsáhlého souboru dokumentů, které v roce 1992 propašoval při svém útěku z Ruska někdejší agent sovětské tajné služby KGB Vasilij Mitrochin. Takzvaný Mitrochinův archiv je podle britských historiků nejdůležitějším vyneseným zdrojem zpravodajských informací. K nahlédnutí je v archivu Univerzity v Cambridge. Veřejnosti je k dispozici 19 z celkového počtu 33 složek se strojopisnými záznamy v ruštině.
