Je důležité, aby děti dostaly prostor mluvit o tom, co se v nich odehrává, to může mít každý úplně jinak, řekla vedoucí Linky bezpečí Kateřina Lišková k incidentu na základní škole v Domažlicích, při kterém žákyně zaútočila nožem na své spolužáky. Psychoterapeut Tibor Brečka zmínil, že je důležitá prevence a varovné signály potenciálního útočníka nepodceňovat, což se podle něj často děje. Jedním z nich je například velká změna chování daného jedince.
„Někdo může mít velký strach, někdo může být plačtivý, někdo naopak zamlklý. Je důležité, aby i rodiče, až budou s dětmi mluvit, dali průchod tomu, co děti prožívají a přijali, že to tak je. Že v takové situaci je adekvátní se i třeba smát, protože to pro něj (dítě) může být i projev, jak odventilovat nějaké napětí, které v těle má,“ podotkla Lišková s tím, že klíčová je komunikace.
Je podle ní v pořádku, že se dítěti nepůjde během prvních dní dobře do školy a některé nebude chtít jít třeba vůbec, čemuž je podle ní také potřeba dát prostor. „Ale v dlouhodobějším horizontu by mělo dojít k ustálení,“ míní. Podle ní pomáhá mít řád, věnovat se aktivitám, koníčkům a věcem, které dítě těší.
Podle Liškové by se nemělo zapomínat ani na děti, které nebyly v bezprostředním ohrožení, například v dané třídě. „Ty ostatní to také prožívají, mohou mít pocity strachu a obav a i těmto dětem je důležité říci: ‚Je normální, že to prožíváš.‘“ Podle ní je důležité pomoci i těmto dětem situaci zvládnout, přičemž pro některé to může znamenat například doprovod rodičů do školy. „Důležitá je komunikace mezi rodiči a školami. Aby měli rodiče prostor říci škole, co jejich dítě konkrétně potřebuje, protože jejich potřeby budou velmi rozdílné.“
Připomněla, že děti mohou také volat na Linku bezpečí, pedagogové či rodiče pak na Linku důvěry. „I pro ně to může být zátěžová situace a je důležité se o ní poradit, protože pak mohou být podporou pro děti i pro žáky.“
Podotkla, že vyrovnávání se s takovou událostí je velmi rozdílné a záleží na pomoci a podpůrných mechanismech. „Ta nejhorší krize by mohla do půl roku odeznít a měli bychom být schopni se vrátit do běžného fungování. Pokud to u někoho bude výrazně zasahovat do běžného fungování, tak bych doporučila využít odborné psychologické terapeutické pomoci,“ poradila.
Psychoterapeut: Je to vždy o velké změně normality daného jedince
Psychoterapeut Tibor Brečka zmínil, že útok od mladistvých či dětí je obecně často následkem několika různých faktorů. „Některé z nich se mohou týkat duševního zdraví daného jedince a jeho schopnosti zvládat stres, adaptovat se na mimořádné situace, adaptovat se na změny,“ podotkl s tím, že vliv může mít i přítomnost různých sociálních, patologických jevů. „Ať už je to šikana, užívání omamných a psychotropních látek. Také celkové klima – jak v rodině, tak ve škole.“
Uvedl, že čím blíže je daná eskalace chování, tím výraznější a zaznamenatelné jsou varovné signály, ale o to méně je reakčního času. „Z mého pohledu je důležitá dlouhodobá prevence a dlouhodobé nikoliv monitorování žáků a studentů v tom negativním slova smyslu, jako velký bratr a tak dále, ale zájem o chování a prožívání, protože v mnoha situacích, než se dostaneme k takto tragickému incidentu, tak to má genezi v čase, která bývá v řádu dnů, hodin, ale i týdnů a měsíců,“ dodal.
Psychoterapeuti podle něj vytipovali 44 varovných signálů, kterých je vhodné si všímat, přičemž namátkou zmínil například šikanu. „Můžeme hovořit o řetězci násilí. Z výzkumu vyplývá, že člověk, který sám byl obětí agrese, tak je u něj zvyšující se pravděpodobnost, že sám bude agresi reprodukovat,“ podotkl s tím, že velmi důležitým ukazatelem u jedince je chování. „Jakým způsobem se chová, jestli dokáže vstupovat do interakce, jestli není příliš agresivní, nebo naopak příliš tichý,“ popsal a dodal, že je to vždy o velké změně oproti normalitě daného jedince.
„Je to například velká míra uzavřenosti, zvyšující se agrese, zvyšující se záliba například v až cynickém humoru, v destruktivních věcech, jako jsou různá videa o agresivní střelbě, toho, co například dělá Islámský stát a podobně,“ nastínil psycholog s tím, že čím více těchto faktorů se začne objevovat v daný pozorovaný čas, tím je větší pravděpodobnost, že se s daným člověkem něco děje. Upozornil ale, že varovné signály samy o sobě nemusí implicitně směřovat k fyzickému agresivnímu útoku, ale mohou být samy o sobě známkou sociální patologie. „To také může skončit závislostí na omamných a psychotropních látkách, sebepoškozováním a tak dále.“
Každá škola by měla mít podle něj vnitřní dokument, který bude rozcestníkem, jak se v určité situaci chovat, například když učitel objeví podezřelé signály – třeba ve slohové práci či výkresu. Podle něj se ale bohužel děje, že varovný signál buď není zavnímán vůbec, nebo je zachycen, ale daná osoba mu nepřisoudí velkou váhu, nebo jej nechce řešit. Důležitá je tak podle něj prevence. „Prevence je tady klíčová, je potřeba se o těchto věcech bavit, ne je bagatelizovat.“
Podobně se vyjádřila i předsedkyně organizace SOFA Lenka Felcmanová. „Určitě je důležité se dětí ptát. Ne jenom to obligátní: ‚Co bylo ve škole,‘ ale skutečně se zeptat: ‚Jak se ve škole cítíš, máš pocit, že jsi přijatý, cítíš se tam bezpečně?‘ Skutečně tyto otázky pokládat přímo,“ vysvětluje. „Je tam něco, z čeho máš radost, nebo naopak, co budí tvoje obavy? Zkrátka to dítě rozmluvit o tom, aby odpověď nebyla šablonovitá, jak ji známe, ale abychom pozornost namířili i na prožívání ve škole,“ nastiňuje.
