Praha – Iva Brožová stála v čele Nejvyššího soudu od roku 2002, kdy ji jmenoval prezident Václav Havel. Už její jmenování ale vyvolalo na politické scéně odpor, vystoupil proti němu tehdejší ministr spravedlnosti i opoziční ODS. Během svého působení v čele soudu pak Brožová dokázala odvrátit pokus o své odvolání ze strany prezidenta Klause, když se jí zastal Ústavní soud. Loni v létě se Brožová dostala do sporu i s prezidentem Zemanem – ten ji kvůli ztrátě důvěry vyřadil ze svého poradního týmu.
Iva Brožová vystřídala v čele Nejvyššího soudu Elišku Wagnerovou, která zamířila na soud ústavní. Proti výběru prezidenta Havla ale vystoupil tehdejší ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš. Podle něj by měl v čele Nejvyššího soudu stanout vynikající odborník, kterého čeští soudci uznávají a respektují. Proti jeho slovům ale o pár dní později vystoupila Česká soudcovská unie – ministr prý překročil ústavní pravidla dělby moci, když hodnotil odbornou způsobilost Brožové.
Tehdejší jmenování Brožové do čela NS kritizovala také opoziční ODS, které se nelíbilo, že se Havel rozhodl obsadit místo bez porady s ministrem spravedlnosti či šéfy parlamentních komor. V roce 2002 byl ještě předsedou ODS Václav Klaus. O tři roky později pak Klaus už jako prezident odvolal Brožovou z funkce. Zdůvodňoval to informacemi od ministra spravedlnosti Pavla Němce, který označil stav Nejvyššího soudu pod vedením Brožové za alarmující. Ve funkci ji měl nejspíše nahradit právě Jaroslav Bureš.
Iva Brožová se však obrátila na soud, protože se svým odvoláním nesouhlasila. V písemném prohlášení, které předala médiím, uvedla, že k odvolání nebyly žádné zákonné důvody. „Ostatně o nezákonnosti odvolání svědčí i jeho nepřezkoumatelnost, neboť se v něm neuvádí, v čem konkrétně je spatřováno porušení mých povinností,“ uvedla v prohlášení. Na prezidenta Klause a premiéra Jiřího Paroubka, který také připojil svůj podpis, podala správní žalobu, kterou později rozšířila na celou vládu.
Ústavní soud se Brožové zastal a odvolání zrušil
Zároveň podala také ústavní stížnost a Ústavní soud dva dny poté odložil vykonatelnost Klausova rozhodnutí, Brožová tak zůstala v čele NS. Premiér Paroubek rozhodnutí komentoval tak, že ho zaskočilo a že se naplnil nejhorší scénář. Klaus pak reagoval tak, že podle něj už Brožová v čele soudu nestojí. Podle Mladé fronty DNES dokonce zaslal ústavním soudcům dopis, kde žádá, aby své rozhodnutí ohledně Brožové přehodnotili.
Jenže Václav Klaus u Ústavního soudu neuspěl. Soud nejprve v červenci 2006 zrušil právní úpravu, kterou prezident použil pro odvolání Brožové, jako protiústavní. Podle Ústavního soudu umožňovalo ustanovení zákona o soudech a soudcích nepřípustný zásah výkonné moci do moci soudní.
V září pak Ústavní soud vyhověl stížnosti Brožové, podle které bylo její odvolání v rozporu s ústavou a navíc nebylo řádně odůvodněno. Podle soudkyně zpravodajky Dagmar Lastovecké sice nešlo prezidentovi vytknout porušení ústavního pořádku, protože vycházel z platné právní úpravy. „Ta však nerespektovala předchozí judikaturu Ústavního soudu,“ dodala Lastovecká.
Klaus však verdikt ÚS silně kritizoval, šlo prý o mylné a nebezpečné rozhodnutí. Prezident v něm viděl nebezpečný posun polistopadových poměrů od parlamentní demokracie k ničím neomezené soudcovské autonomii.
Klaus neprosadil Bureše ani jako místopředsedu
Brožová se s Václavem Klausem střetla ještě v jedné věci a znovu uspěla u Ústavního soudu. Klaus totiž jmenoval Jaroslava Bureše druhým místopředsedou Nejvyššího soudu, jenže podle Brožové šlo o protiústavní krok. NS měl mít podle jejího výkladu jen jednoho místopředsedu a Bureš byl až druhým. Připomněla také, že už samo přidělení Bureše k NS přezkoumává Ústavní soud.
Ústavní soud pak listopadu 2006 opravdu zrušil přidělení Bureše k Nejvyššímu soudu. Ministerstvo spravedlnosti prý chybovalo, když nepožádalo o souhlas předsedkyni Nejvyššího soudu Ivu Brožovou. Bureš tak sice zůstal místopředsedou Nejvyššího soudu, ale nesměl tam soudit. V září 2007 pak Ústavní soud vyhověl kompetenční žalobě Brožové a rozhodl, že Bureš končí ve funkci místopředsedy NS.
Také tento verdikt hlava státu silně zkritizovala, podle Klause byl výrok v rozporu s ústavou a byl z něj šokován. „Není to tak, že jedna paní soudkyně porazila všemocného prezidenta. Je to tak, že občané ČR prohrávají s naší soudcovskou mocí, a já to považuji za velké ohrožení demokracie v naší zemi,“ řekl Klaus.
Brožová kritizovala také Klausovu novoroční amnestii z roku 2013. Podle ní by měla mít každá amnestie jasnou a rozpoznatelnou filozofii – v rozhodnutí prezidenta Klause ji ovšem dosud hledá. Brožová nechtěla komentovat jednotlivé případy, ale připustila, že amnestie v některých kauzách může mít vliv na úctu veřejnosti k právu. „Nemohu nevidět, že to může rozmělňovat právní vědomí,“ uvedla předsedkyně Nejvyššího soudu. Klausova amnestie mimo jiné znemožnila potrestat aktéry některých vleklých hospodářských kauz.
Zeman ztratil důvěru kvůli kauze tří rebelů
S prezidentem Milošem Zemanem se dostala Brožová do sporu kvůli verdiktu Nejvyššího soudu, který zastavil stíhání tří exposlanců ODS ve věci údajné korupce. Soud totiž v případu Ivana Fuksy, Marka Šnajdra a Petra Tluchoře zaujal kontroverzně široký výklad poslanecké imunity (přesněji tzv. indemnity). Podle hlavy státu se měla Brožová od rozhodnutí distancovat.
Zeman verdikt označil v Hovorech z Lán „za blbost“, kvůli němu prý ztratil důvěru v Nejvyšší soud a jeho představitele: „Ta ztráta důvěry byla dána tím, že se paní předsedkyně ani kdokoli jiný z vedení Nejvyššího soudu nedistancovali od rozsudku, který ve vzácné jednotě prakticky všichni právníci označují za nesmyslný.“
Brožová však odmítla verdikt komentovat s tím, že by ohrozila nezávislé nalézání práva. Kvůli ztrátě důvěry vyřadil prezident Zeman Brožovou ze svého sboru poradců pro výběr nových ústavních soudců.
PŘÍPAD TŘÍ REBELŮ:
Skupinu rebelů v občanské demokracii tvořili Ivan Fuksa, Marek Šnajdr a Petr Tluchoř; na podzim roku 2012 komplikovali vládní záměr zvýšit DPH, když odmítali zvednout ruku pro daňový balíček ministra financí Miroslava Kalouska. Zaštiťovali se tehdy slovy o dodržování programové čistoty ODS a opírali se mj. o autoritu tehdejšího prezidenta Václava Klause, který záměr Nečasova kabinetu rovněž kritizoval. Vláda se tak vystavila hrozbě svého pádu, protože premiér Petr Nečas spojil hlasování o daňových změnách s hlasováním o důvěře celému kabinetu.
Poté, co rebel Fuksa na dušičkovém kongresu ODS neúspěšně vyzval Nečase k boji o předsednické křeslo, se všichni tři rebelové svého poslaneckého mandátu vzdali a sněmovna díky tomu daňové změny odsouhlasila. Fuksa obdržel post v Českém Aeroholdingu, Šnajdr se pak stal členem a později i předsedou dozorčí rady společnosti Čepro, Tluchoř měl zamířit do orgánů ČEZu.
