Ostrava/Praha – Přestože jako datum zahájení okupace zbytků Československa nacistickým Německem bývá označován 15. březen 1939, ve skutečnosti první příslušníci wehrmachtu a jednotek SS překročili státní hranici již vpodvečer předchozího dne, a to na Ostravsku. V Místku přitom narazili na sice nepříliš velký, ale houževnatý odporu skupiny českých vojáků. Avšak po půlhodině bojů se v rukou zastupujícího velitele objevil bílý prapor. K žádným dalším střetům pak už nedošlo: armáda totiž dostala rozkaz, aby nekladla německým vojskům odpor.
Po podpisu Mnichovské dohody v září 1938 a následném postoupení pohraničních oblastí zbylo z prvorepublikového Československa pouhé torzo. Ani existence takto okleštěného státu ale nebyla pro nacistického vůdce Adolfa Hitlera přijatelná. Slovenské politiky proto postavil před volbu: buď vyhlásí nezávislost, nebo jejich zemi čeká maďarská okupace – slovenská reakce byla následující: 14. března krátce po poledni vyhlásili samostatnost. Dobová propaganda barvitě popisovala atmosféru nadšení, jež mělo v ten okamžik ve slovenském parlamentu zavládnout. Jiná svědectví však hovoří o zkoprnělých a bezradných poslancích, kteří ještě ráno před jednáním netušili, o čem budou ten den rozhodovat. Slovenská republika, jak se nový stát jmenoval od přijetí ústavy v létě 1939, se tak stala satelitem Německa.
Hácha jel do Berlína a první Hitlerovi muži už byli na Moravě
Jen několik hodin poté, co 14. března 1939 slovenský sněm odhlasoval vytvoření samostatného státu, zamířil československý prezident Emil Hácha do Berlína, aby o situaci osobně promluvil s Hitlerem. V budově říšského kancléřství čekalo na Háchu chladné přijetí. Vůdce nacistů mu suše sdělil, že okupace zbytku českého území je jeho „nezvratnou vůlí“ a v případě odporu nechá bombardovat Prahu. Šestašedesátiletý Hácha nakonec psychickému nátlaku ustoupil a s kapitulací souhlasil.
Historik Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu:
- „V Mnichově 1938 se řeklo, že jsou to poslední nároky vůči Československu, ale už tři týdny poté – 21. října – vydal Adolf Hitler rozkaz k vojenské likvidaci zbytku Československa.“
- „Hitler požadoval ultimativní odtržení Slovenska z jednoho prostého důvodu. Protože jestliže nějaké garance byly, týkaly se jen celého Československa. V případě, že by se Slovensko odtrhlo, žádná z mocností se necítila povinována jakkoli zasáhnout.“
- „Byl to brutální imperiální akt. To, co se stalo v Berlíně, nemá obdoby v mezinárodních dějinách vztahů. Hácha po Hitlerově výhružce dokonce dostal srdeční záchvat, poté podlehl tlaku, zavolal do Prahy, že v 6:00 začne okupace.“
První jednotky německých sil vstoupily na československé území už v době, kdy Hácha teprve cestoval do Berlína, a to přesto, že sám Hitler tvrdil, že obsazování začne až 15. března 1939 ráno. Nicméně již 14. března 1939 navečer příslušníci VIII. armádního sboru a elitního pluku SS „Adolf Hitler“ překročili Odru u Petřkovic a Koblova na Ostravsku, odkud postupovali na Moravskou Ostravu. Obyvatele města náhlá přítomnost německých uniforem v ulicích zaskočila. Někteří zpočátku doufali, že jde jen o přesun jednotek na Slovensko; skutečnost ale byla jiná…
Zpráva Lidových novin: Německé vojsko jede na Slovensko, tak zněl titulek článku, který informoval o přítomnosti německé armády v Moravské Ostravě. „Moravská Ostrava, 14. března. Dnes k večeru bylo obyvatelstvo města Moravské Ostravy překvapeno několika oddíly německého motorizovaného vojska, které projíždělo městem směrem ke Slovensku,“ oznámily Lidové noviny. Nicméně jednalo se o omyl, Němci totiž nikam pryč neodjeli, ale zůstali. Příjezd vojsk byl součástí plánů nacistů, jak přimět prezidenta Háchu k podpisu kapitulace. Ve chvíli, kdy wehrmacht obsazoval Ostravu, však Hácha teprve mířil speciálním vlakem do Berlína, aniž úplně přesně tušil, jaké bude mít Hitler požadavky. O tom, že německá vojska jsou již na severní Moravě, se po půlnoci dozvěděl přímo od Hitlera.
Bílá blúza na koštěti ukončila jedinou vojenskou bitvu s nacisty
Zatímco Ostrava padla do německých rukou bez použití síly, v nedalekém Místku narazili okupanti na ozbrojený odpor. Vojáci III. praporu 8. pěšího pluku pod vedením zastupujícího velitele Karla Pavlíka zhruba půlhodinu bránili budovu Czajánkových kasáren v Místku, boj ukončil až nedostatek munice na straně obránců. Proto velitel praporu podplukovník Karel Štěpina, který sledoval boj ze své kanceláře, poslal před kasárna zástupce kapitána Pavlíka s bílým praporem (šlo o bílou blúzu na koštěti), aby dojednal zastavení palby. Němečtí vojáci krátce nato kasárna obsadili a obránce odzbrojili.
Hitler se obával nového Verdunu na severní Moravě
„Wehrmacht český hodnotil obranný systém velmi vysoko,“ připomněl historik Karel Straka, podle něhož kvalita českého opevnění donutila německou armádu ke změně strategie obsazení země. „Původně se v plánech počítalo s tím, že republika bude podrobena útoku proti Moravě, který měl protnout území státu,“ poukázal Straka. „Hitler se ale obával nového Verdunu na severní Moravě,“ řekl Straka s tím, že právě na severu Moravy byla česká hranice opevněná vůbec nejlépe.
Přestože boj v Místku byl ojedinělou akcí odporu, způsobil Němcům citelné ztráty na mrtvých a raněných. Přesná čísla nejsou známa, ale hovoří se až o 18 mrtvých vojácích německé armády a řadě raněných, a to včetně důstojníků. Podle pozdějšího německého hlášení zemřelo při obsazování Moravy a Slezska 21 německých vojáků, přičemž většina těchto ztrát připadla s největší pravděpodobností na boj v Místku. Na československé straně byli pouze dva lehce zranění.
K dalším střetům už nedošlo, protože ministr národní obrany generál Jan Syrový vydal na příkaz prezidenta a vlády armádě rozkaz, aby obsazování nebyl nikde kladen odpor. Všichni velitelé měli očekávat příchod německých vojsk u svých jednotek a podrobit se pokynům, které od nich dostanou. Po obdržení tohoto rozkazu začala na všech velitelstvích horečná likvidace tajných písemností, které nesměly padnout do rukou nepřítele. Až na výjimky se podařilo v krátkém čase zničit nejdůležitější materiály, takže němečtí vojáci nalezli jen prázdné skříně a trezory.
Hitler jako nový hradní pán uvítal Háchu na Pražském hradě
Další průběh okupace byl z německého hlediska bezproblémový. V šest hodin ráno 15. března se německá armáda začala valit v několika proudech do českého vnitrozemí. Navzdory jarním plískanicím se motorizované jednotky v pražských ulicích objevily během dvou hodin a nedlouho po sedmé večer se už výhledem z oken Pražského hradu kochal sám Hitler. Svůj triumf vůdce podtrhl tím, že do Prahy dorazil dřív, než se z Berlína stihl vrátit prezident Hácha, jehož vlak byl německou železnicí záměrně pozdržen.
Říšský kancléř se v Praze zdržel necelých 24 hodin, během nichž vydal výnos o zřízení protektorátu Čechy a Morava. Tento útvar neměl žádnou státní povahu a byl integrální součástí Třetí říše. Představitelem protektorátní správy zůstal Hácha jako takzvaný státní prezident, skutečnou moc ve svých rukou držel Hitlerem jmenovaný říšský protektor.
A co následovalo poté? Uzavření vysokých škol, nucené práce obyvatel protektorátu pro Říši, veřejné pronásledování Židů a potírání skutečných i domnělých odpůrců režimu.
