Dívka s muslimským hidžábem, tedy šátkem, který jí zakrývá pouze vlasy, by ve školních lavicích i veřejných prostorách nevadila až 58 procentům Čechů. K burce a nikábu už ale tak tolerantní nejsou. Vyplývá to z průzkumu o vztahu Čechů k migraci, cizincům a islámu, který pro Českou televizi vypracovala společnost Median.
Přestože se pro zákaz nošení hidžábu vyslovilo pouze 38 procent dotázaných, burku (zakrývající vlasy i obličej včetně očí) a nikáb (zakrývající obličej kromě očí) by už Češi na veřejnosti příliš netolerovali. Pro jejich zákaz se vyslovilo 80, respektive 78 procent.
Průzkum rovněž ukázal poměrně výrazný rozdíl v tom, jak Češi vnímají muslimský hidžáb a obdobné pokrývky hlavy v jiných náboženstvích. Přestože by muslimský šátek 38 procent z nich zakázalo, podobné pokrývky zahalující vlasy, které ale vycházejí z jiného než islámského vyznání, by zakázalo pouze 23 procent dotázaných. České postoje jsou tedy ovlivněny i současným kritickým vnímáním islámu a muslimů.
Češi a jejich vztah k islámu - tolerance s podmínkami
Poměrně tolerantní, ale opatrný přístup sdílí k muslimům i jejich víře většina Čechů. Sedmdesát procent z nich si myslí, že by muslimové měli mít možnost řídit se hodnotami a nařízeními koránu, ale pod podmínkou, že tím neporuší české zákony a základní hodnoty. Pouze menšina dotázaných (36 procent) je přesvědčena, že by se mělo přísněji postupovat proti všem muslimům bez rozdílu a bránit jim tak v přistěhování. Naopak většina 54 procent je pouze pro kontrolu jednotlivců, pokud hrozí, že patří radikálům. Stejně tak nejvíce dotázaných preferuje tento selektivní přístup i ve vztahu k islámu obecně.
Zastánci neselektivního přístupu, který nerozlišuje jednotlivce, ale postihuje muslimy jako celek, jsou nejčastěji starší lidé, lidé z nižších vzdělanostních a socioekonomických skupin. To ale nemusí nutně souviset s postojem k islámu jako takovému, ale spíš celkově s přístupem ke skupinám, se kterými se tito lidé příliš nesetkávají – zákaz islámu například podporují častěji ti, již žádného cizince neznají.
Z průzkumu vyplývá, že osobně zná cizince žijícího v tuzemsku pouze menšina Čechů, konkrétně 40 procent. Častěji mají známého cizince lidé z měst nad 20 tisíc obyvatel, muži, lidé s maturitou, ekonomicky aktivní, lidé do 50 let. Je to dáno jednak pracovním prostředím, ve kterém se pohybují, ale také sociálním okolím. Kromě lidí ze Slovenska znají Češi osobně nejvíce Ukrajince, a to častěji muže než ženy.
A právě Slováci jsou Čechům ze všech cizinců na našem území nejsympatičtější, vnímá je tak 28 procent lidí. Mezi mírně pozitivně hodnocené se zařadili Poláci, Vietnamci a Němci. Naopak spíše negativně lidé v tuzemsku vnímají Rusy a Ukrajince. Nejvíce negativních hodnocení pak připadlo na Araby a Romy. Podle Medianu odpovídají tyto výsledky předešlému průzkumu CVVM z roku 2014, proto lze konstatovat, že český postoj k cizincům žijícím v tuzemsku nezměnil ani konflikt na Ukrajině ani atentát v pařížské redakci nebo jiné podobné události.
Na Slovensku zase stoupá počet obyvatel, kteří za kulturně nejbližší zemi považují Českou republiku. V loňském průzkumu veřejného mínění se tak vyslovily tři čtvrtiny Slováků, v podobné sondáži z roku 1996 tento názor zastávalo 62 procent obyvatel země.
Negativní emoce spojené s cizinci žijícími v Česku jsou spojené jednak s osobními zkušenostmi, ale také s medializací a stereotypy o jednotlivých národnostech, které jsou ve společnosti zakořeněné. A právě tyto zažité představy nejvíce ovlivňují naše postoje negativním směrem. Prokázalo se totiž, že pokud člověk zná alespoň od vidění nějakého cizince, hodnotí celou národnostní skupinu významně lépe. Poláky, Vietnamce a Němce tato osobní znalost dokonce posouvá od průměrných známek k těm jasně pozitivním. U dalších skupin, jako jsou například Ukrajinci nebo Arabové, pak osobní zkušenost s cizincem výrazně snižuje celkově spíše negativní vnímání celé národnostní skupiny.
Během posledních šesti let se počty cizinců žijících na území Česka nesnižovaly, ale ani nezvyšovaly. Přesto napříč společností převládá pocit, že počet cizinců v tuzemsku stoupá. Příčinou mohou být jevy, které jsou společné všem částem veřejnosti, jako je posílení medializace problémů spojených s cizinci, imigrací a násilných konfliktů v zahraničí nebo například posílení bezpečnostních obav po pařížských útocích.
Průzkum „Stěhování národů – vztah Čechů k migraci, cizincům a islámu“ vypracovala pro Českou televizi společnost Median. Sběr dat probíhal ve dnech 13. 2. až 19. 2. 2015 na reprezentativním vzorku 1 006 respondentů, který odráží reálné sociodemografické rozložení společnosti (pohlaví, věk, vzdělání, místo bydliště…). Statistická chyba se pohybuje +/- 1,5 až +/- 3 procenta. Metoda sběru dat byla kombinací CAPI (osobní dotazování s využitím notebooků) a CATI (telefonické dotazování na mobilní telefony a pevné linky) v poměru cca 50:50.
