Bellinzona (Švýcarsko) – Finanční expert švýcarské policie Jean-Claude Gsponer dnes před soudem v Bellinzoně zpochybnil obchodní smysluplnost vyvedení 150 milionů dolarů z Mostecké uhelné společnosti (MUS) koncem 90. let i okolnosti celé transakce, která je podle žaloby jednou z klíčových operací celé kauzy. Líčení pokračuje ve středu výslechem druhého svědka.
V Bellinzoně je z podvodů, praní špinavých peněz a korupce obžalováno šest bývalých manažerů MUS - Antonín Koláček, Jiří Diviš, Marek Čmejla, Petr Kraus, Belgičan Jacques de Groote a Oldřich Klimecký, který je však nepřítomen. Gsponer je prvním ze dvou svědků předvolaných soudem. Pro švýcarskou prokuraturu vypracoval dvě analytické zprávy v roce 2008 a 2011. Opíral se z velké části o názory českých expertů.
Zmíněných 150 milionů dolarů bylo mezi lety 1998 až 2002 převedeno do dceřiné společnosti MUS, Portoinvest, která byla založena v Lichtenštejnsku. Oficiálně mělo jít o pojistku proti fluktuacím kurzu koruny a o snahu ušetřit firmě na daních uložením peněz v daňovém ráji. Podle žaloby ale jde aspoň zčásti o praní špinavých peněz. Žaloba tvrdí, že tyto peníze byly použity na vrácení 2,5 miliardy korun do MUS, které předtím obžalovaní použili na nákup 49,98 procent akcií MUS. Ze zbytku prý koupili v roce 1999 od českého státu zbývajících 46,29 procent akcií MUS za 650 milionů korun. Podle obžaloby šlo o prodej, který byl pro stát nevýhodný. Také prý z těchto 150 milionů dolarů šlo pět milionů dolarů na korupci k prosazení nákupu akcií od státu a asi 65 milionů švýcarských franků (tehdy asi 42 milionů dolarů) si někteří obžalovaní nechali, tvrdí spis obžaloby.
Technicky šlo těchto 150 milionů dolarů přes společnost European Energy and Resources (EERL) na britském ostrově Man do firmy Investenergy, kterou založil ve Švýcarsku Jiří Diviš a která ve druhé polovině 90. let skrytě nakupovala pro obžalované akcie MUS. Tyto společnosti ovládala část obžalovaných.
Podle Gsponera je velmi neobvyklé investovat tak velkou částku v dolarech, když MUS žádné závazky v dolarech neměla. Navíc šlo o velmi vysokou částku, která tehdy tvořila asi 60 procent kapitálu MUS.
Přestože mělo jít o pojistku proti fluktuaci měn, MUS na této transakci prodělala při prodeji dceřiné společnosti Portoinvest v srpnu 2003 kvůli tehdejšímu poklesu dolaru asi 818 milionů korun. Podle experta také nedává smysl kvůli pojistce proti fluktuacím kurzu vytvářet tak složitou konstrukci. Mohli si prostě otevřít dolarový účet v Praze, řekl.
Pokud jde o deklarovanou snahu ušetřit Mostecké uhelné na daních, Gsponer řekl, že v takovém případě ale nebyl důvod měnit koruny na dolary a že v tom nespatřuje výhodu. Na dotaz soudce, zda nešlo prostě jen o spekulaci, Gsponer řekl, že by šlo o „enormní riziko“. „Nevidím důvod, proč by společnost tohoto druhu měla spekulovat v takovém objemu v cizí měně,“ dodal.
Obhájce Antonína Koláčka dnes také požádal, aby do spisu byla přidána zpráva z ledna 1990, kterou vypracoval tehdejší ministr financí Pavel Mertlík o privatizaci společností s velkým podílem státu. Tuto zprávu pak tehdejší premiér Miloš Zeman předal parlamentu. Do spisu chce Koláčkův tým také zařadit pasáže z parlamentní debaty z února 1999, konkrétně vystoupení tehdejšího ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra.
Obhájci Marka Čmejly a Petra Krause také požádali soud o vrácení písemných prohlášení, ve kterých tito obžalovaní líčí své působení kolem MUS. Soudce dnes zamítl zařazení těchto prohlášení do spisu.
Obhájci svou žádost zdůvodnili tím, že pokud by prohlášení - byť nepoužitá při líčení - zůstala u švýcarského soudu, mohl by se jejich obsah donést do České republiky. Obžalovaní již dříve odmítli ústně vypovídat v obavě, že by je výpověď mohla poškodit při vyšetřování v ČR.
