Praha - Od počátku vládnutí premiéra Petra Nečase v roce 2010 posuzovali politici už dvacet návrhů na změnu ústavy. Kvůli amnestii Václava Klause přichází opět další návrh na změnu: vicepremiérka Karolína Peake chce prezidenta připravit o možnost kolektivně osvobodit odsouzené. Právě teď se ale ozývají hlasy, že nejvyšší právní předpis země nemá být ohýbán vůlí politiků tak často a nahodile, jak se to děje.
Na úvod jeden rekord: na únorové schůzi poslanci řešili hned šest návrhů na změny ústavy. Pokud by všechny prošly, pravidla pro vrcholnou politiku by se zásadně proměnila. Prezidentské milosti by nově musel podepisovat i premiér, trestněprávní imunita zákonodárců by se výrazně zúžila a poslanec, kterého by soud poslal za mříže, by přišel o svůj mandát.
Šest ústavních novel na jednu schůzi není standardem, přesto v případě změn nejvyššího právního předpisu ČR vykazují zdejší volení zástupci neobvyklou činnorodost. Co za tím je? A jaké dědictví nechává stranická kreativita samotné ústavě, jež by měla přežít věky?
Změny ústavy, o kterých bude rozhodovat tato sněmovna
- zrušení doživotní imunity zákonodárců
- přesunutí práva udělovat abolici do výčtu rozhodnutí prezidenta, která vyžadují kontrasignaci
- zákon o celostátním referendu
- ztráta mandátu poslance či senátora pravomocným odsouzením k nepodmíněnému trestu odnětí svobody
- vyslovení konstruktivní nedůvěry vládě
- zákon o rozpočtové odpovědnosti
Zdivočelí politici na uzdě
Ústava loni oslavila dvacet let a právě loni zaznamenala vůbec nejzásadnější změnu – zavedení přímé volby prezidenta. Podle bývalého šéfa ODA Daniela Kroupy, který se v roce 1992 podílel na přípravě české ústavy, přímá volba prezidenta do ní příliš nezapadá, protože veřejnost bude od politika s přímým mandátem očekávat změny, na které mu konstituce neposkytuje pravomoce.
Přesto Kroupa stále považuje dokument za platný a funkční předpis. „Ústava je pevným bodem, který drží zdivočelé politiky na uzdě. Žádný jiný, o který bychom se mohli takto opřít, nemáme,“ odkazuje Kroupa na absenci jiných pevných řádů společnosti, například náboženskou tradici.
Podle děkana Právnické fakulty UK Aleše Gerlocha se ústava sice osvědčila, má ale svá slabá místa. Jako příklad uvádí jmenování soudců Ústavního soudu. Jmenuje je prezident, ale po souhlasu Senátu, což se už devět měsíců nepodařilo. Jak ale dál, když se shoda mezi Hradem a horní komorou nenajde? Ústava v tomto mlčí.
Václav Pavlíček z Právnické fakulty UK upozorňuje, že neobsazená místa soudců kvůli sporu mezi prezidentem a senátory nejsou jediným problémem Ústavního soudu. „Ústavní soud má příliš velkou pravomoc, což vede k tomu, že je zahlcen. Například si dovedu představit, že by neměl pravomoc přezkoumávat výroky soudů - dělal by to Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud, to by stačilo,“ nastínil možnou změnu pravomocí ÚS a tedy i ústavy Pavlíček.
Pat a Mat v akci
Hromadění návrhů na změny ústavy vede k obavám, jestli všechny úpravy budou správné a zda výsledkem nebude nesrozumitelný ústavní paskvil. Zákonodárci už v minulosti dokázali, že i dobré nápady, kterými se „vylepšují“ dílčí zákony, nemusejí vždy přinést nápravu, ale spíše legislativní chaos.
Ústavní právníci pak často hovoří o neochotě politiků pohybovat se ve vymezených mantinelech, odkud pramení jejich snaha vymezit mantinely znovu a po svém. Podle senátorky a bývalé ústavní soudkyně Elišky Wagnerové mnohé změny ústavy, po nichž politici volají, mohou být nakonec kontraproduktivní. „Protože když někdo k ústavě přistupuje s ochotou ji interpretovat, věrný celému právnímu pořádku, tak v ní vždy najde odpověď, jak se chovat,“ tvrdí Wagnerová.
Už žádné pardon?
Naposledy po vyhlášení novoroční amnestie Václava Klause přicházeli mnozí politici s řadou návrhů, jak tuto pravomoc hlavy státu upravit. Opoziční ČSSD a Věci veřejné volají po jejím omezení - například, že by kolektivní pardon musel schválit parlament. Nejpřísnější omezení navrhuje vládní strana LIDEM a její šéfka Karolína Peake - chce tuto pravomoc prezidentovi odebrat a amnestii úplně zrušit.
Jak ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS), tak i místopředseda vlády Karel Schwarzenberg (TOP 09) k návrhům na změnu ústavy zaujímají opatrný postoj. „Já jsem pro důkladnou revizi ústavy, ale jsem proti tomu, aby se jednotlivé články měnily, pak se z toho stává ještě mnohem horší paskvil,“ řekl Schwarzenberg v České televizi. Podle něj ústava v roce 1992 byla „šita trochu horkou jehlou“ a tedy je potřeba ji přehodnotit, především zpřesnit v kapitole pravomocí prezidenta.
Ústavní právník Jan Kysela upozorňuje, že vláda rezignovala na přístup ke změnám ústavy koncepčně a systematicky. Hlavním viníkem je podle něj nečinnost Legislativní rady vlády. "Karolína Peake (rok a půl byla předsedkyní Legislativní rady vlády, pozn. red.) sice hýří nápady, jak bude ústavu měnit, například vyškrtne možnost vyhlásit amnestii, ale nemá potřebu to systematizovat," hodnotí Kysela. Navíc pak varuje před dalším neduhem aktuálně projednávaných změn – totiž že některé z nich mohou být ve vzájemném rozporu.
Imunita jednou taková, jednou maková
Ústavní právník Václav Pavlíček pak odkazuje například na současný stav, kdy se poslanci a senátoři zatím neshodli na omezení vlastní imunity, zatímco nově zvolený prezident ji podle přijatého zákona o přímé volbě už má zúženou. „Je absurdní, aby měl prezident imunitu užší, než mají zákonodárci,“ hodnotí současný stav Pavlíček.
Nejčastěji po změně dokumentu volají poslanci - v tomto volebním období dvanáctkrát. Nečasova vláda sepsala celkem šest návrhů. Hned ten první byl schválen a umožnil přímou volbu prezidenta. Později ale prováděcí zákon plynoucí z ústavní novely vyvolal kontroverze: Ústavní soud, který přezkoumával vyloučení senátora Tomia Okamury ze seznamu kandidátů, řekl, že úprava umožňující přímou volbu prezidenta má vady (například nejednoznačný způsob přezkoumání pravosti podpisů občanů, kterých musí kandidát shromáždit 50 tisíc), které by zákonodárci měli napravit – a to nejde jinak než změnou tohoto zákona.
