CK V. K. aneb Václav Klaus objevuje svět

Praha - Za deset let na pražském Hradě absolvoval Václav Klaus 278 cest do zahraničí. Státních návštěv, tedy nejvyšší formy diplomatického setkání a potvrzení vzájemných dobrých vztahů zemí, neměl ve svém diáři ani čtyřicet. Václav Klaus se ale nenechal odradit. Čím více bylo těch států, které před ním odmítaly rozvinout červený koberec, o to více se odcházející prezident zhlédl v Emilu Holubovi a jezdil tam, kam hlava českého státu dosud nevkročila.

Trocha statistiky: Václav Klaus během pobytu na Hradě navštívil na sedm desítek zemí a ať soukromě, nebo pracovně, nevynechal žádný kontinent. Na pracovní cesty jezdil nejčastěji do sousedního Německa, často mířil také do Rakouska a Spojených států, kam létal pravidelně jako hlava české delegace na zasedání Valného shromáždění OSN.

Na cestách tak strávil zhruba dva roky z deseti. Svého předchůdce Václava Havla ale nepřekonal. Ten, i vzhledem ke svým zdravotním dovoleným na jihu Evropy, byl mimo Česko dva a čtvrt roku. Havel pobýval nejčastěji v Rakousku, Německu či na Slovensku. Navštívil ovšem „jen“ 59 zemí.

Lehce na štíru na tom byl Václav Klaus s oficiálními státními návštěvami. Na ni jede dotyčný na pozvání druhé země a dostane se mu nejvyšších poct. Spíše než akt politický jde o akt symbolizující dobré vztahy zemí a „přátelství“ zúčastněných politiků. Podle této logiky lze sestavit seznam zemí, které o takové gesto nestály nebo si jej dokonce nepřály. Kde se tedy nechtěli s Václavem Klausem „kamarádit“?

No, nein, non

Nejviditelnější a z hlediska zájmů Česka nejzávažnější byla dlouhodobá ignorace Václava Klause ze strany Německa. Přesto, že se jedná o sousední stát, kam zavítal jen během druhého mandátu celkem sedmkrát, nikdy tam nebyl pozván na oficiální státní návštěvu. Důvody si lze lehce dosadit: Klausova obhajoba Benešových dekretů a protiněmecké výpady, kritika evropské integrace, jejímž tahounem je právě Německo.   

Paradoxem je, že Klaus svůj protějšek na konci loňského roku pozval na státní návštěvu a Joachim Gauck přijal. Když pak měl Václav Klaus na konci loňského roku kolečko cest do sousedních zemí, Německo také - pracovně - navštívil. Při té příležitosti ho přijal Gauck i Angela Merkelová, byť nešlo o státnickou reciprocitu. Klaus si ani tehdy neodpustil kritiku Evropské unie. Angelu Merkelovou přemlouval, že by EU měla upustit od další integrace a věnoval jí knihu o svých názorech na nynější unii. Řekla mu, že si ji o víkendu přečte.

Prezident Joachim Gauck k Václavu Klausovi

„Pane prezidente, během 20 let vaší politické kariéry jste si vydobyl pověst muže, který stojí za svým politickým názorem… Jsem si jistý, že si zachováte svého kritického ducha a zůstanete ostrým komentátorem politického a ekonomického dění,“ řekl během Klausovy poslední návštěvy Německa.

Další z destinací, kde Klaus pobýval často pracovně, ale oficiálního státnického přijetí se mu nedostalo, jsou Spojené státy. Ve Washingtonu ho jednou přijal George Bush ml., ale za „nestátnických okolností“. K více než půlhodinové schůzce došlo vlastně nečekaně. Bush Klause prý pozval krátce předtím na summitu NATO a Evropské unie v Bruselu a neb měl Klaus shodou okolností naplánovanou cestu po USA, kde představoval svou knihu o vývoji České republiky od pádu komunismu, neotálel a navrhl Bushovi tento termín. Bílý dům pak setkání potvrdil pouze den předem. Bushův nástupce Barack Obama Klause už nepřijal.

Také důvody americké rezervovanosti jsou známé: Klausova kritika aliančních akcí v Kosovu či v Afghánistánu, kritika irácké invaze, kritika podpory Gruzie po ruském vpádu do země, výsměch Obamově zelené politice a v neposlední řadě neotřelé názory Klausova sekretáře Petra Hájka, že Usáma bin Ládin nikdy neexistoval.

Václav Klaus, Zápisky z podzimní cesty do Spojených států

„Washington je stále stejný, spořádaný a trochu nudný. Ani honosný hotel Mayflower – ale v pozitivním slova smyslu – nepřekvapí. Nepřekvapí ani strašlivě 'vyledněný' pokoj, což vede k tomu, že okamžitě hledám, jak vypnout klimatizaci. (Také tím zodpovědně snižuji spotřebu elektrické energie a americké emise CO2.)“

Premiér Petr Nečas přitom v roce 2011 absolvoval nejen pětačtyřicetiminutové bilaterální setkání s Obamou v jeho pracovně, ale ten ho dokonce ubytoval v Blair House, rezidenci amerických prezidentů přímo proti Bílému domu, což je považováno za mimořádný akt důvěry.

USA: Česko je důležitý partner (zdroj: ČT24)

Euroskeptik Klaus nebyl ani na francouzském seznamu oblíbenců. Bývalý prezident Nicolas Sarkozy Prahu navštívil dvakrát. V roce 2008 jednal s tehdejším premiérem Topolánkem těsně před českých předsednictvím EU o problematické ratifikaci Lisabonské smlouvy. V roce 2011 pak dorazil na pohřeb Václava Havla. Václav Klaus na státnické návštěvě Francie nikdy nebyl a marně se také snažil pozvat svůj francouzský protějšek do Prahy.

Václav Klaus v dopise Sarkozymu, červen 2008

„Nadále platí mé pozvání pro Vás ke státní návštěvě České republiky a doufám, že Vás budu moci v Praze osobně přivítat. Poslední oficiální návštěva francouzského prezidenta v Praze se uskutečnila již v roce 1997, což je poměrně dlouhá doba.“

Ani Velká Británie Klause nevítala ve velkém. Při jeho návštěvě Británie se mu ani „přes veškeré úsilí“ nepodařilo sejít s premiérem Davidem Cameronem. Prezident tam, na pracovní cestě, v prostorách Dolní sněmovny britského parlamentu představil anglické vydání své knihy Evropská integrace bez iluzí. S Cameronem se snažil domluvit na schůzce dva měsíce, ten dal nakonec přednost kuvajtskému emírovi.

V tomto případě nestál v cestě Klausův euroskeptismus, ale prostý fakt, že Česko má coby strategický partner pro Británii minimální význam. 

Státní návštěvy během prvního mandátu: Slovensko, Portugalsko, Španělsko, Chorvatsko, Mongolsko, Vietnam, Singapur, Turecko, Rusko, Indická republika, Řecko, Ukrajina, Egyptská arabská republika, Nigérie, Jihoafrická republika, Estonsko, Litva, Rumunsko.

Státní návštěvy během druhého mandátu: Malajsie, Indonésie, Turecko, Argentina, Chile, Černá Hora, Ázerbájdžán, Slovensko, Senegal, Makedonie, Lotyšsko, Kuvajt, Brazílie, Peru, Albánie, Tunisko, Irsko, Srbsko, Itálie, Polsko, Rakousko, Maďarsko.

Že by byl Václav Klaus neoblíbeným hostem, v minulosti několikrát popíral ředitel zahraničního odboru Hradu Ladislav Mravec. Václav Klaus podle něj z prezidentů „zemí podobné velikostí a významem“ Česku nepatří mezi ty, kteří nejsou na oficiální cesty zváni. A je přitom podle Mravce lhostejno, zdali jde o pracovní nebo státní návštěvu.

  • Václav Klaus podepisuje svou novou knihu Europa? autor: Timm Schamberger, zdroj: ČTK/dapd http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2244/224324.jpg
  • Projev Václava Klause v OSN autor: Mary Altaffer, zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/29/2900/289931.jpg
  • Václav Klaus a Angela Merkelová autor: Markus Schreiber, zdroj: AP Photo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/43/4279/427806.jpg
  • Václav Klaus v Turecku autor: Burhan Ozbilici, zdroj: AP Photo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3294/329382.jpg

Bez ohledu na formu, tedy jestli šlo o pracovní nebo státní návštěvu, neváhal Klaus spojit své cesty s propagací a autogramiádami svých knih. Občany doma mezitím bavil svými pravidelnými texty v deníku Právo „Zápisky z cest“:

„Včera jsem napsal, že jsou lidé čistě a pěkně oblečeni, což není povrchním a povzneseným hodnocením Evropana. Pár zemí rozvojového světa jsem už viděl, a proto si to mohu dovolit říci. Všichni jsou neuvěřitelně štíhlí, není tu jediný tlustý, ale ani tlustší člověk.“ Zápisky ze Senegalu č. 2 – Dakar.

„Před večerem jsme byli v Bakuské slovanské univerzitě, kde jsme se mimo jiné setkali se studenty českého jazyka. Zazpívali (skoro bych měl napsat tvrdé y, protože to byly výlučně studentky) nám Beskyde, Beskyde, ale i Děti ráje od Michala Davida. To bylo opravdu nečekané!“ Zápisky z cesty do Ázerbájdžánu č. 2 – méně oficialit, více reálného života.

„Jedna věc je téměř symbolická. V Chile nejsou žádní bezdomovci. Nejsou tu ani žádné budovy poničené lidovou tvořivostí samozvaných umělců – graffiti, které tak hyzdí naši zemi. Ukazuje se, že tyto dvě věci nejsou produktem chudoby, ale bohatství, nejsou kvůli svobodě, ale kvůli permisivní společnosti, ztrácející jakýkoli řád, resp. úctu k němu. V Chile tato fáze postmoderní společnosti ještě nenastala.“ Zápisky z cesty do Latinské Ameriky č. 8.

„Jednu změnu jsem si ale při ranní snídani v hotelu proti loňsku uvědomil. Hledám stůl, ke kterému bych si chtěl přisednout, a uvědomil jsem si, že jsem loni seděl s prezidentem Kaczyńským a jeho ženou. Moc mi tu oba chybí. Nemáme tolik skutečných přátel.“ Zápisky z podzimní cesty do Spojených států – č. 3: První den Valného shromáždění OSN.

„Téměř nikdo nikoho neposlouchá, jsou to vesměs nikým nekomentované monology. Dvakrát za sebou jsem mluvil první den všeobecné rozpravy, tentokráte jsme byli vylosováni až na den třetí. Trochu jsem se mračil, ale po nás v sobotu bude ještě mluvit např. Itálie, Španělsko a Francie.“ Zápisky z podzimní cesty do Spojených států – č. 3: První den Valného shromáždění OSN.

A dnes už legendární je výprava české hlavy státu do Chile z dubna 2011. Klausův drobný incident s protokolárním perem tehdy obletěl doslova celý svět.