Cizinci mají po autohavárii v Česku nárok na úhradu škody s ohledem na cenové poměry v jejich domovské zemi. Ústavní soud ve svém nálezu přišel s jiným názorem než Nejvyšší soud. Zdůraznil takzvaný princip plného odškodnění, který je nutné zohlednit také u takzvané totální škody na vozidle.
Soudy se problematikou zabývaly na základě události z roku 2000. Rakouský řidič měl tehdy v Česku nehodu, kterou způsobil Čech s autem bez povinného ručení. Totální škodu na vozidle likvidovala z pověření České kanceláře pojistitelů Česká pojišťovna, která Rakušanovi vyplatila 397 252 korun.
Kancelář pojistitelů pak pojišťovně poslala peníze z garančního fondu a sama se prostřednictvím žaloby u Okresního soudu v Třebíči domáhala peněz po viníkovi nehody. Spolu s dalšími vedlejšími náklady žádala 440 878 korun.
Třebíčský soud žalobě v roce 2006 vyhověl jen částečně, přiznal kanceláři pojistitelů 255 200 korun. Odvolací soud verdikt změnil, přisoudil kanceláři většinu jejího nároku a vycházel při tom z cenových poměrů v Rakousku. Pak zasáhl Nejvyšší soud a řekl, že výše peněžité náhrady škody způsobené na území Česka stanoví na podkladě českých cen, nezávisle na bydlišti či občanství majitele auta.
Česká kancelář pojistitelů se obrátila na Ústavní soud s tím, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Ústavní soud jí vyhověl s tím, že si cizinec auto nejspíš koupil ve své domovské zemi a tam si také pořídí nový vůz. „Domníváme se, že i podle českého práva výše odškodnění může odpovídat právě tomu principu odškodnění plného,“ řekl soudce zpravodaj Ludvík David.
Podle soudce Ludvíka Davida je dnešní nález pokračováním polemiky s Nejvyšším soudem. Justice by měla nyní ještě důkladněji zvážit, jakou roli hraje bydliště a státní občanství majitele vozu a podle které právní úpravy se případ vůbec má řešit. Nejvyšší soud se bude muset sporem zabývat znovu.
