Praha – Nelegálnímu obchodu s domácími mazlíčky se u nás daří. Jejich prodejci si vydělají měsíčně desítky tisíc korun a novopečeným majitelům němé tváře zůstanou často jen oči pro pláč. Štěňata se totiž rodí do otřesných podmínek a není výjimkou, že brzo uhynou. Takový obchod je sice trestný čin, ale dost těžko se prokazuje. O psích množírnách natáčela Monika Le Fay z Reportérů ČT.
Cíl majitelů množíren je jasný: vydělat co nejvíce s co nejnižšími náklady. „Zvířata jsou zbídačelá, vyhublá, nemocná, zavřená v malých klecích. Feny jsou v zásadě jen pouhým zdrojem příjmů, jen rodí štěňata,“ popisuje právní zástupce poškozených Zuzana Rennerová. Jelikož množírny nikdo nekontroluje, kříží se mezi sebou i příbuzní pejskové nebo nemocní. „Štěňátka pak bývají často také nemocná, pohublá, mají vrozené vady. A jsou nabízena v příliš nízkém věku,“ dodává advokátka.
Veterinářka Katka Sviták Novozámská poukazuje na další problémy – psi v množírnách jsou v izolaci a nejsou v kontaktu s člověkem, u štěňat tedy nedochází k potřebné socializaci. Také se stává, že štěně putuje od překupníka k překupníkovi a pak teprve ke konečnému majiteli. „Tam pak dochází ke ztrátám na životech, protože nebývá dokončený celý imunizační proces,“ dodává veterinářka.
To, že je Česko množírnám zaslíbené, zaregistrovali už i za našimi humny. „Lze se dočíst i v zahraničních periodikách, že Česká republika, další státy střední Evropy a Bulharsko mají image - když to řeknu nadneseně - špinavých množíren,“ konstatuje další advokát poškozených, Jindřich Kalíšek.
Fotka roztomilého štěněte - a rozum jde stranou
Na vině jsou ale tak trochu i lidé, kteří po pejskovi touží. Uvidí fotku na internetu, pejsek se jim zalíbí a hned si pro něj jedou. Často ani netuší, jaká je adekvátní cena té či oné rasy. Příběh Lenky Šafrové to ilustruje dokonale. Viděla fotku na internetu a ještě ten den si domluvila s překupnicí schůzku. „Já jsem jí prostě chtěla, jak jsem ji viděla, prostě jsem se do ní zamilovala. Vůbec jsem to neřešila,“ popisuje svoje vzplanutí pro fenečku jorkšíra paní Šafrová. Pejska si hned odvezla. Nelinka ale v novém domově nejedla a zvracela, upadala do šoku. Majitelka s ní týden jezdila na kapačky, fenka ale zemřela.
Reportéři ČT se za paní Slováčkovou, jak se překupnice jmenuje, vydali osobně - se skrytou kamerou a předstíraným zájmem o štěně. Nabízené štěně mělo podle ní všechny doklady v pořádku. „Na prodej psů mám povolení, je to normální živnost a vůbec se nemusím s vámi o tom vybavovat,“ řekla Reportérům později po telefonu, kdy bylo jasné, že jde o novináře. „Prostě si koupím pejska, stejně jako když prodáváte nějaký jiný zboží. Jsou to psi z vesnice, kteří se někomu narodí, já si je na inzerát koupím a pak je prodám,“ popisuje svoje podnikání. „Vše mám v pořádku, ale nevím, proč bych to prokazovala vám,“ ohrazuje se.
Že něco s jejím byznysem není v pořádku, ale de facto přiznala. Advokátka Rennerová totiž ví o několika případech, kdy překupnice - ovšem anonymně - začala lidem vracet peníze. "Tato osoba začala poškozené v návaznosti na mediální reference (několik článků např. v deníku Blesk, pozn. red.) sama kontaktovat s tím, že je ochotna určitým způsobem uhradit škodu, nebo nějak se postavit k situaci, která vznikla," popisuje advokátka Rennerová. Na osobní schůzku s lidmi, kteří si od ní koupili štěně, překupnice ale nepřistoupila. Na jejich účty však anonymně vkládá peníze, které majitelé vynaložili jak na nákup psů, tak i na jejich léčbu.
Co na to právo?
- „Je třeba vždy zkoumat, zdali příslušné osoby mají na danou činnost živnostenské oprávnění. Pokud ne, pak lze uvažovat o trestné činnosti neoprávněného podnikání a zkrácení daně,“ říká advokátka Rennerová.
- „Pokud jde o problematiku týrání zvířat, respektive zanedbání péče, tam musíme zkoumat, zdali máme v ruce dostatečný důkazní materiál. Tedy, zda-li vůbec jsme schopní identifikovat osobu, od které jsme pejska koupili, zdali máme relevantní dokumenty, které prokazují, v jakém zdravotním stavu bylo štěně v době prodeje. A to samozřejmě v případě takovýchto prodejů, které se uskutečnily na parkovištích, nebo v jiných nestandardních místech, bývá problém,“ dodává advokátka.
Lenka Šafrová nakonec udělala to, co by měl udělat každý, kdo se chce podobných problémů vyvarovat. Koupila si další štěně – ale tentokrát z řádné chovné stanice, s průkazem původu. To ostatně doporučuje i ředitelka Nadace na ochranu zvířat Eva Hodek. „Množírny by se daly omezit tím, pokud by si lidé nepořizovali psy a kočky bez průkazu původu,“ nabádá ředitelka. A paradox na závěr? Zatímco za štěně od překupnice zaplatila paní Šafářová deset tisíc korun, nová fenka z chovné stanice stála osm tisíc.
