Předseda vlády Andrej Babiš v pátek uvedl do úřadů poslední ministry ve středu jmenované vlády. Babišova druhá vláda je zatím patnáctou v pořadí samostatného Česka. Web ČT24 přináší analýzu toho, jak se liší od těch předchozích čtrnácti, které v Česku vládly od roku 1992.
Česko má od středy novou vládu v čele s premiérem Andrejem Babišem. Ta sice ještě nemá důvěru, ale i tak je téměř jisté, že bude zemi řídit minimálně několik dalších měsíců. Předseda vlády dlouhodobě mluví o tom, že vládu by měli tvořit zejména odborníci. To, že by měli být i politiky, není podle něj základní podmínka. A projevuje se to na obou jím sestavovaných vládách.
Jeho první kabinet, jmenovaný 13. prosince 2017, měl nejvíc nestranických ministrů z dvanácti politických – tedy neúřednických – vlád od roku 1992. Z celkových patnácti členů vlády bylo nestraníků devět. V jeho druhém kabinetu, tvořeném společně s ČSSD, je nestraníků „jen“ sedm. To je druhý nejvyšší počet, společně s vládou Petra Nečase. U vlády bývalého předsedy ODS jde však o číslo definitivní a konečné, zatímco u současné vlády může docházet ke změnám a číslo se tak ještě může zvyšovat.
Obecně je ale trend počtu nestranických ministrů vzrůstající. Politicky zkušených ministrů tak ubývá na úkor nestraníků, které strany nominují. Důvody pro to mohou být různé. Například fakt, že nově vznikající strany si nedokážou vychovat dostatečně odborně způsobilého straníka. Druhou motivací může být i to, že strany spoléhají na vyšší popularitu nestranických ministrů, kteří nejsou tolik spojováni s politikařením.
Oblíbené resorty
Při vyjednávání o vládě bylo velkým tématem obsazení jednotlivých ministerstev. Například sociální demokraté trvali na tom, že je pro ně klíčové ministerstvo práce a sociálních věcí. Při vyjednávání byli úspěšní a resort získali. A o tom, jak je pro ně toto ministerstvo důležité, svědčí i fakt, že post obsadili také ve všech ostatních vládách, kterých se účastnili. Celkem byli sociální demokraté v šesti vládách a šestkrát také na ministerstvu práce a sociálních věcí.
Podobně důležité je pro sociální demokraty i ministerstvo zdravotnictví. Také zde totiž mohou skrze tento resort naplňovat jeden ze svých základních programových cílů. Ať už jde o prosazování bezplatného zdravotnictví či o zamezení privatizace nemocničních zařízení. Celkem ministerstvo příslušelo sociální demokracii v pěti případech, kdy se účastnili vlády. Jedinou výjimkou je současná Babišova vláda, kdy resort zůstal pod vedením Adama Vojtěcha, nestraníka nominovaného hnutím ANO.
Sociální demokraté hodně usilovali i o resort vnitra. A ministerstvo vnitra také získali. Bylo jednou z podmínek vstupu ČSSD do vlády, již vede trestně stíhaný premiér. I zde je zajímavé srovnání s předchozími vládami. Vnitro je silovým resortem, považovaným za důležitý. Spadá pod něj náměstek pro státní správu, ale i represivní složky či organizace voleb.
Od roku 1992 byl ministrem téměř vždy zástupce nejsilnější vládní strany. Jedinými výjimkami bylo obsazení zástupcem Věcí veřejných v roce 2010, kdy do křesla ministra usedl Radek John, a nyní, kdy připadlo sociálním demokratům. Je třeba také připomenout, že po rozpadu Věcí veřejných post řídil nestraník Jan Kubice nominovaný občanskými demokraty.
Naopak často diskutované ministerstvo obrany ovládaly většinou menší koaliční strany. Ministerstvo obrany je resort, který nepřináší politickým stranám výraznější vnitropolitické úspěchy. Je spojováno spíš s netransparentními výběrovými řízeními a vysokými náklady. Málokdy je resort vnímán jako přínosný pro úspěch v budoucích volbách. Oproti dřívějším vládám je současný ministr z nejsilnější vládní strany. Ale i v tomto případě byl post obrany nabízen koaličnímu partnerovi.
Sociální demokraté se mohli rozhodnout, zda si vyberou mezi tímto resortem, či ministerstvem zahraničních věcí. „Mohu prozradit, že aktuálně je to 70 procent ku 30 ve prospěch ministerstva zahraničí. Sociální demokracie je proevropská strana, která míří na západ a uvědomuje si, že jsme členy Severoatlantické aliance. Na tom nechceme nic měnit,“ vyjádřil se v dubnu pro ČT místopředseda ČSSD Roman Onderka.
Životnost ministrů v úřadě
Jednotlivé vládní posty řeší různě náročnou agendu a plní více či méně obtížné programové cíle. A s tím je spojena i životnost ministrů v úřadě. Například ministři zahraničí, zemědělství a práce a sociálních věcí vydrží v čele resortů v průměru nejdéle. Od roku 1992 do jmenování druhé Babišovy vlády byl daný představitel resortu v čele ministerstva zahraničí 630 dnů. Velmi stabilní je i resort vnitra, kde průměr činí 557 dnů.
Naopak být ministrem pro místní rozvoj může být záležitost velmi dočasná, neboť v průměru politici reprezentují resort 429 dnů, což je něco přes rok a dva měsíce. Podobně nízkou životnost v úřadu vykazuje i ministerstvo dopravy či zdravotnictví. Přitom právě třeba u zdravotnictví je třeba mít na paměti, že nejdéle sloužícími ministry byli Leoš Heger (1093 dnů) a Svatopluk Němeček (1036 dnů). Ani jeden z nich nedokončil celé čtyřleté období a i oni skončili předčasně.
Nejkratší dobu v čele resortu byla Karolína Peake, která šéfovala obraně pouze 8 dnů, než byla odvolána a nahrazena Vlastimilem Pickem. Ministerstvo kultury v Topolánkově druhé vládě nevedla příliš dlouho ani Helena Třeštíková. Ministryní byla pouze 17 dnů.
Naopak rekordmany s největším počtem dnů byli Pavel Dostál, který byl ministrem hned ve čtyřech sociálně demokratických vládách. Celkem v úřadu strávil 2559 dnů, tj. 7 let. Ministrem se stal ve vládě Miloše Zemana a pokračoval i ve vládách Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse i Jiřího Paroubka, až do roku 2005, kdy podlehl nemoci. Ve vládách Václava Klause a Josefa Tošovského byl zase dlouholetým ministrem zemědělství Josef Lux. Ministrem byl 2211 dní, tedy více než 6 roků.
