Štrasburk - Byrokracie je slovo, které se velmi často skloňuje v souvislosti s Evropskou unií. Jak ale upozorňují čeští europoslanci, česká byrokracie je možná ještě horší než ta unijní. Shodli se na tom v živé debatě na ČT24, kterou moderoval Václav Moravec. Některým také vadí, že často neznají národní postoj k řadě věcí, o kterých se v europarlamentu hlasuje; situace se ale po českém předsednictví EU prý zlepšila. Své zástupce v Evropském parlamentu má Česko už deset let.
- Debaty na ČT24 se zúčasnila Zuzana Roithová (KDU-ČSL), Jan Zahradil (ODS), Richard Falbr (ČSSD) a Miloslav Ransdorf (KSČM). Všichni byli zvoleni do Evropského parlamentu už v roce 2004 a brzy jim skončí jejich druhé volební období.
Europoslanci se shodli na tom, že byrokratická zátěž je velká a je potřeba s ní něco dělat. „Byrokratická zátěž je strašná. Sedím ve výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a někdy si připadám jak na státní plánovací komisi s akčními plány a cíli,“ prohlásil například Miloslav Ransdorf. Podle Zuzany Roithové Česko navíc k unijním normám přidává často vlastní přídavky, což může normy ještě více zkomplikovat. „My nadáváme na bruselskou byrokracii a naše je ještě větší,“ vyjádřil se Richard Falbr. „Pořád se vymýšlí nové věci, které pak nefungují, a z toho pak vyplývá deziluze lidí - nezaměstnanost stoupá a průmysl se stěhuje z EU pryč,“ dodal.
Falbr také obvinil bývalého prezidenta Václava Klause z toho, že velmi ovlivnil Čechy v jejich spíše negativním postoji vůči EU. „Český volič vnímá EU realisticky… To, že je tady přeregulovanost a přecentralizovanost a že evropské orgány strkají nos do věcí, do kterých by jim nemělo nic být… To je vnímání EU v očích českého voliče,“ prohlásil na Klausovu obranu Jan Zahradil.
Žádné další pravomoci pro EU, říkají europoslanci
V debatě také přišla řeč na to, jestli jsou čeští europoslanci vůbec informováni o postojích Česka k té či oné normě. „Situace se moc nezlepšila. Kolega Zahradil kdysi řekl, že si tu připadáme jak v exilu,“ postěžoval si Falbr. Jako příklad uvedl německou kancléřku Angelu Merkelovou, která se podle něj se „svými“ europoslanci pravidelně schází. „Například s Paroubkem jsme nepromluvili ani pět minut, jako by je nezajímalo, co se děje,“ dodal Falbr. Podobný názor sdílí i Ransdorf, naopak Zahradil či Roithová byli v této věci smířlivější. Podle Roithové se situace zlepšila s českým předsednictvím EU, a jak podotkla, neměla nikdy problémy si potřebné informace získat od českých úředníků sama.
Na závěr debaty vyjádřil Zahradil názor, že pravomoci EU by se už dále zvyšovat neměly. „Jediná cesta je vytvořit flexibilní mechanismus, který umožní návrat některých národních pravomocí zpět na úroveň členských států, těm, kteří si to budou přát,“ naznačil pro něj ideální směřování osmadvacítky. „V průměru se v každé smlouvě přesunuje zhruba 11 procent pravomocí směrem do Bruselu. To je trend, který je třeba zastavit,“ sdílí tento postoj i Ransdorf. Roithová ale podle svých slov „demokratický deficit“ nepociťuje - Česko má v přepočtu na obyvatele více europoslanců než třeba Německo. „Souhlasím s tím, že konfliktem bývá různorodost zájmů, ale tak to funguje i na národních úrovních - to bychom museli říct, že ani národní parlament není demokratický,“ uzavřela debatu neúspěšná kandidátka na prezidenta.
Česká televize si nechala vypracovat exkluzivní průzkum o tom, jak vnímají Češi a Slováci své členství v Evropské unii. Vyplynulo z něj, že Slováci hodnotí svůj vztah k EU o poznání pozitivněji než Češi. Podrobné výsledky najdete tady.
Prvních pět let v parlamentu (2004-2009)
První volby do Evropského parlamentu, na kterých se mohli Češi podílet, proběhly v polovině června 2004, jen šest týdnů od vstupu Česka do společenství (tehdy) pětadvaceti států. Velkou pozornost si ovšem u voličů nezískaly, o složení europarlamentu v Česku rozhodovalo jen něco málo přes 28 procent voličů, a i ti zčásti pojali své rozhodování jako referendum o popularitě tuzemských politických stran. Vládní sociální demokracie nezískala ani devět procent hlasů (proměnila dvě křesla) a předsedu strany Vladimíra Špidlu stál výsledek evropských voleb křeslo premiéra i šéfa Lidového domu. Úspěšná byla naopak občanská demokracie vedená Mirkem Topolánkem (9 křesel) stejně jako komunisté (6 křesel) a napoprvé se do Štrasburku dostali i tři zástupci SNK-ED, dva lidovci a dva nezávislí kandidáti – Jana Bobošíková a Vladimír Železný.
Jako nováčci v Unii Češi museli obsadit i post eurokomisaře – na ten v první chvíli zamířil někdejší šéf české mise v Bruselu Pavel Telička, už v listopadu ho ale vystřídal expremiér Špidla, jenž do února 2010 zastával pozici eurokomisaře pro sociální záležitosti.
Počet českých poslanců v Bruselu se s každým volebním obdobím snižuje – EU tak reaguje na rozšiřování o další členské země a snaží se zabránit růstu celkového počtu zákonodárců. Po červnových volbách zasedne v bruselských a štrasburských lavicích celkem 751 poslanců, z toho 21 Čechů, a na této úrovni by měla zůstat i v budoucnu. Česká delegace početně odpovídá těm z Budapešti, Lisabonu nebo Atén. V roce 2004 Češi volili europoslanů čtyřiadvacet, před pěti lety jen 22.
Druhých pět let v parlamentu (2009-2014)
Nízká pozornost voličů se dotkla i druhých (a dosud posledních) evropských voleb v červnu 2009; účast se opět pohybovala těsně nad 28 procenty a vítězem se v Česku znovu stala občanská demokracie s rekordním ziskem 40 procent hlasů (9 mandátů). Rozhodování o složení europarlamentu přitom probíhalo pět týdnů po pádu Topolánkovy vlády, k němuž došlo uprostřed českého předsednictví v Radě EU.
Zatímco ostatní čeští zástupci vstoupili v parlamentu do zavedených frakcí, byla to právě ODS, kdo si zvolil vlastní cestu. S polským Právem a spravedlností (PiS) a britskými toryi vytvořila novou, euroskeptickou stranu konzervativců a reformistů. Sociální demokracie, která pro vládu smrtící hlasování iniciovala, získala ve volbách křesel sedm – straník Libor Rouček se potom stal i místopředsedou parlamentu. Do štrasburských a bruselských jednacích sálů voliči vyslali také dva lidovce (mj. neúspěšnou prezidentskou kandidátku Zuzanu Roithovou) a čtyři komunisty.
Českým eurokomisařem v týmu Josého Manuela Barrosa se stal Štefan Füle, ministr zahraničí ve Fischerově úřednické vládě, a na starost dostal problematiku evropského rozšiřování (za jeho mandátu vstoupilo do EU Chorvatsko).
