Praha - Armádě přibývá veteránů, novodobými konflikty nebo mírovými misemi v zahraničí už totiž prošlo skoro 12 tisíc vojáků. Navíc v Česku žije asi 1 200 veteránů druhé světové války. Právě válečným veteránům je určen 11. listopad. U památníku na pražském Vítkově se uskutečnil vzpomínkový akt za účasti nejvyššího vojenského velení České republiky i politické reprezentace. Ministr obrany v demisi Vlastimil Picek vyznamenal několik účastníků především druhé světové války. Symbolem celého Dne válečných veteránů je červený vlčí mák. S touto květinou se návštěvníci setkávali v průběhu celého dne.
Picek po slavnostním aktu pod jezdeckou sochou Jana Žižky z Trocnova za účasti čestných jednotek, politiků nebo představitelů armády i církve, vyznamenal deset mužů a žen. Většině z nich udělil záslužný kříž za činnost během druhé světové války. Záslužný kříž prvního stupně obdržel posmrtně Jan Pondy, účastník bojů za osvobození od ledna 1940 až do května 1945. Patřil zároveň mezi třináct vojáků, které Picek hodnostně povýšil. Ministr vyznamenal také například Jiřinu Hlouškovou, která za druhé světové války pomáhala zajišťovat materiální pomoc partyzánům na Drahanské vrchovině. Později s bratrem ukrývala dva ruské letce, kteří uprchli ze zajateckého tábora. Oceněn byl i Otakar Vinklář - vězeň komunistického režimu. Z novodobých veteránů dostal medaili za službu v zahraničí Josef Hrůza za účast na misi v polovině devadesátých let.
- Veterán Jindřich Plescher: „Mluví se o nás, že jsme v tom zahraničí, že tam děláme dobrou práci, ale největší díl a obdiv je na našich životních partnerech, protože oni to tady musí zvládat sami.“
Zavzpomínat přišel na Vítkov i válečný veterán z Afghánistánu Jiří Schams. Jeho velitel Milan Štěrba zahynul v roce 2008 v provincii Hílmand po útoku sebevražedného atentátníka. Sám Schams tehdy utrpěl vážná poranění míchy. Většina lidí v Česku se ale podle něj o válečné veterány nezajímá: „Že je dnes den válečných veteránů, ví málokdo.“ V západních zemích, jako je Francie, má Den válečných veteránů úplně jiný zvuk.
V prostorách Armádního muzea na Žižkově byl připraven bohatý program, soutěže i ukázky zbraní a techniky. Den válečných veteránů symbolicky odstartoval 11. listopadu v 11 hodin dopoledne. Muzeum otevřelo své brány až do 21:00. Vstup do muzea i na všechny akce byl zdarma.
Co všechno mohli účastníci a návštěvníci Dne válečných veteránů zhlédnout?
Již před budovou muzea návštěvníky přivítala vojenská technika, která byla vystavena ve statických ukázkách: k vidění bylo bojové vozidlo Land Rover Cowboy, představil se i obrněný transportér Pandur. Přistavená byla také vojenská kuchyně, která pro návštěvníky uvařila pravý vojenský čaj a guláš. Uvnitř muzea si zájemci mohli prohlédnout některé ruční zbraně; šlo o zbraně z 19. a 20. století a o některé raritní kusy.
Na nádvoří muzea čekala na malé návštěvníky dětská střelnice, na své si přišli i malí výtvarníci. Stranou nezůstali ani ti, kteří si chtěli ověřit své „vojenské“ vědomosti. Na ty nejlepší samozřejmě čekaly ceny.
Den válečných veteránů se slaví již od roku 1919, v České republice je připomínán především v posledních letech. Přitom jde o významný svátek – je připomínkou těch, kteří bojovali či padli ve válečných konfliktech, kterých se ve 20. století na evropském kontinentu, ale také v dalších blízkých i vzdálených místech, odehrálo značné množství. Nejdéle jej slaví ve Velké Británii - symbolické květy vlčích máků na podporu veteránů prodávali v londýnském metru i princ William s manželkou Kate.
Místopředseda Sdružení válečných veteránů Ladislav Sornas: "Před rokem 2000 jsme nevěděli nic o dni veteránů, slavili jsme jiné svátky jako den armády, dělostřelectva, letectva, ale taková celosvětová vzpomínka na oběti války… dává uvědomit si nesmyslnost válek. Máme válečné veterány - hrdiny, pak ale také válečné veterány, kteří už domů nepřišli…"
Proč se vlčí mák stal symbolem Dne válečných veteránů? Původ lze hledat v básni Ve Flanderských polích, kterou v roce 1915 napsal kanadský chirurg John McCrae, jenž sloužil na západní frontě, nedaleko belgického města Ypres. Útrapy a bolest raněných vojáků mírnil psaním básní, zvláště se ho dotkla smrt přítele a bývalého žáka poručíka Alexise Helmera. V den, kdy báseň vytvořil, prý vál jemný východní vítr a vlčí máky se mezi hroby vlnily. Papír s básní však autor posléze zahodil. Našel ho ovšem jeden z důstojníků. Báseň ho zaujala, poslal ji do Anglie a časopis Punch ji publikoval 8. prosince 1915. (zdroj: ministerstvo obrany)
V roce 1921 zvolil bývalý velitel britských expedičních sil polní maršál sir Douglas Haig jako předseda Nadace veteránů právě vlčí mák za symbol pro sbírku na pomoc válečným veteránům a invalidům. Tradice nošení vlčího máku se však autor básně John McCrae nedožil. Padl před koncem války.
