Rozhádaná, nejednotná. Strana, která nezvládla nová témata. Přitom čtyři roky pracovala ve vládě, cítí odpovědnost za sociální stát, ale neumí o tom přesvědčit voliče. Tak vidí sami sebe po historickém neúspěchu ve volbách čeští sociální demokraté. „Naše chyby jsou dlouhodobé a v posledních měsících se s nimi už nedalo nic udělat,“ míní senátor Jiří Dienstbier. „Byli jsme přesvědčení, že všechno děláme dobře, ale ono to tak asi nebylo,“ uvedl lídr ČSSD v severních Čechách Jaroslav Foldyna.
Z postojů sociálních demokratů, které projevují v prvních reakcích na skutečnost, že jejich strana skončila s necelými osmi procenty hlasů a patnácti poslanci, je zřejmé, jak složité pro sociální demokraty bude dát se zase dohromady a dlouhá léta veleúspěšnou stranu české politické scény vytáhnout ze dna.
„Sociální demokracie je strana, která byla v minulosti mimořádně úspěšná. Měli jsme nejsilnější kluby v obou komorách, předsedu sněmovny i senátu, dokonce i prezident je náš bývalý předseda,“ konstatoval v sobotu odpoledne Lubomír Zaorálek před Lidovým domem ve chvíli, kdy už bylo jasné, o jak velkou porážku ČSSD se jedná.
„Měli jsme premiéry ve vládách, takže to byly doby, kdy jsme v této zemi drželi pevnou pozici. Voliči nám ale dnes dali svůj posudek a ten je jiný, než jsme čekali. Chtěli jsme být v Česku dále silnou levicí, ale počet hlasů, který dnes máme, nám neumožní v tom pokračovat. Obávám se toho, kdo teď bude u nás držet principy sociálního státu,“ sdělil volební lídr ČSSD, který několik měsíců před volbami vyrazil do kampaně, aby zastavil její propad.
Rozpor ve vedení a jdete pryč
Držet se tradičních sociálních témat a nepodlehnout populismu. Neopouštět tradiční témata, ale také se chopit nových. Vylepšit marketing, aby voliči více věděli, co děláme. Ne, v tom to není. Chybí nám vůdce. Nechybí vůdce, máme triumvirát. Kritizovat prezidenta Zemana. Ne. Nechat ho raději na pokoji, aby neškodil.
Co všechno bylo zřejmé dávno před volbami, to se teď v řadách sociálních demokratů jeví ještě zřejmějším. Strana si nutně potřebuje ujasnit, o čem chce vlastně přesvědčit voliče, ale nejdříve se sama musí dát dohromady, protože je roztříštěná jako nikdy předtím. To je komentář situace v ČSSD z úst samotných sociálních demokratů.
„Naše strana je skutečně rozložená. To je snad jediná věc, kterou v současné politické analýze považuji za jistou. Jakmile začne být rozpor ve vedení, tak jdete pryč,“ říká šéf poradců premiéra Bohuslava Sobotky Vladimír Špidla, který dříve sám vedl jak vládu, tak sociální demokracii.
Podle senátora Jiřího Dientsbiera je problém současné ČSSD v tom, že sociální demokracie sice hlásí, že je proevropskou stranou, současně ale projevuje zjevnou neurčitost výroků a postojů ke konkrétním situacím. Proto je podle Dientsbiera pochopitelné, že řada voličů váhá a mohou pochybovat, jestli je ČSSD důsledně proevropská, nebo zda se pokouší hrát i trochu jinou roli.
„Lidé jdou samozřejmě volit toho, kdo je důraznější,“ míní Dienstbier. „Měli bychom se držet základních principů, na kterých sociální demokracie stála od svého vzniku. Musíme důsledně dbát na rovnost všech lidí, včetně sociálního rozměru. Což tedy sociální demokracie dělá a byla na tom do značné míry postavená i kampaň,“ uvedl.
Podle někdejšího ministra pro lidská práva by však vedle sociálních témat měla ČSSD hájit demokratický právní stát a liberálně demokratický koncept jeho fungování. Držet ústavní principy včetně ochrany lidských práv, ať už jde o práva těch, kteří patří k jakýmkoli většinám či menšinám.
„Tím, že sociální demokracie nebyla v jednom ani v druhém důsledná, do jisté míry ztrácela obě dvě tyto skupiny voličů,“ míní Dienstbier.
Populismus? Jednoduchá nálepka
Lídr strany v severočeském kraji poslanec Jaroslav Foldyna je přesvědčený, že sociální demokracie propadla, protože s dostatečným předstihem nedokázala odhadnout příčiny toho, co se děje v okolní Evropě. Proč propadají sociálně demokratické a socialistické strany? Proč je předbíhají alternativní hnutí nebo strany, jako je například Alternativa pro Německo, Le Penová ve Francii, Orbán v Maďarsku? Proč zanikly sociálně demokratické strany v Maďarsku, proč propadly ve Francii, ve Španělsku?
„Nesoustředili jsme se na to, proč se to tak děje a ten neúspěch nás čekal. Sociální demokraté v Evropě ztratili kontakt s realitou a životem obyčejných lidí. Lidé na Západě začali dostávat strach a ta v uvozovkách konstruktivní politika jim začala lézt krkem. Začali hledat nějaká východiska a sociální demokraté je nenabídli,“ říká Foldyna.
Druhou věcí podle Foldyny je, že všude tam, kde se to dělo, se objevili silní vůdci, ale socialisté žádného silného vůdce neměli a nezareagovali na trendy, které ve společnosti jsou. „Očekávali jsme, že bude mít Tomio Okamura úspěch. Ovšem onálepkovali jsme je, že jsou to xenofobové a tak dál. To je ovšem velmi jednoduché. Byli jsme přesvědčení, že všechno děláme dobře, ale ono to tak asi nebylo,“ zamýšlí se poslanec.
Jenže jeho stranický kolega Dienstbier vidí problém v tom, že je nebezpečné hrát si s takovými postoji, jako je nacionalismus. „A ještě v tom nebýt důsledný, což jsem samozřejmě rád. Jenže ti, kteří jsou radikálnější a hrají to tímto směrem, ale současně se drží jiných principů, stávají se pro voliče málo srozumitelnými.“
Foldyna připouští, že hranice mezi těmito a tradičními sociálnědemokratickými tématy je velmi tenká. „Někdo by nám potom mohl říct, že jsme zhnědli. Ale pokud se zabýváme sociálním systémem, který tady udržujeme, máme systém pomáhající plošně všem, místo toho, aby pomáhal pouze těm, kteří pomoc potřebují. Sociální demokracie byla vždy stranou lidí práce, co je na tom zastaralého? Jenže z naší sociálně demokratické strany se stala strana sociálních dávek,“ tvrdí Foldyna.
Cosi hlubšího než marketing a triky
Hlavní příčinou propadu ve volbách, kterou od sečtení hlasů předkládá Lubomír Zaorálek, je skutečnost, že sociální demokraté ve vládě sice pilně pracovali a mysleli si, že to dělají dobře, ale nedokázali o tom dostatečně mluvit s lidmi. Nepodařilo se jim podle Zaorálka přesvědčit voliče, že jejich program je dobrý pro Českou republiku.
„Mysleli jsme si, že to lidé vědí. Teprve, když jsem začal v posledních měsících kampaně vyjíždět, tak jsem zjistil, jak velké máme zpoždění,“ sdělil Zaorálek. „Dnes je politika taková, že musíte dělat kampaň pořád. Od prvního okamžiku. Není to tak, že pracujete ve vládě a na konci to shrnete. V dnešních časech to vypadá tak, že je nutná permanentní komunikace s lidmi.“
Také Milan Chovanec, který v současnosti stranu řídí, se vyjadřuje podobně. „Když se podíváme kolem nás, jsou trendy jasné. Zabírá populismus, voliči se rozhodují více na základě emocí. Strany, které jsou marketingově zdatnější, jsou potom úspěšnější,“ říká Chovanec. „My jsme čtyři roky poctivě pracovali. Spousta výsledků vlády jde za sociální demokracií, spousta věcí, které vláda udělala, byla z našeho volebního programu. Ovšem nebyli jsme schopni své výsledky prodat. Je to naše chyba a tam vidím největší kámen úrazu.“
S tím však polemizuje Vladimír Špidla. „Rozhodně nesdílím názor, že náš propad je otázkou marketingu. Když se podíváte do Evropy, tak například naši kolegové v Holandsku prošli podobnou porážkou, sociální demokraté ve východních zemích Německa zrovna tak. A ti umějí dělat kampaň, ti mají politický marketing zvládnutý. Je to tedy nějaký hlubší politický pohyb, o kterém teď ještě nemám přesnou představu,“ míní Špidla.
Podle Špidly se sociální demokraté musí pustit do řádné a hluboké diskuse. „Tak, jako to udělali naši kolegové ve Francii. Tohle je prostě velká porážka, která se nedá zdůvodnit marketingem nebo nějakým triky. Je to cosi hlubšího a je třeba si o tom udělat určitou představu. A hlavně představu, která je sdílená. To je celé. Sociální demokracie teď asi momentálně nemá tu bezpečnou sdílenou představu. Takže na tom bude muset pracovat,“ shrnul Špidla.
Stejně jako on vidí problém Kateřina Valachová, která byla v Sobotkově vládě dva roky ministryní školství. Neúspěch ČSSD podle ní rozhodně nespočívá v programu. „Ten je dobrý a plnili jsme ho na tisíc procent. Ovšem říkat, že náš neúspěch je otázkou marketingu, by bylo velké zjednodušení toho, co nám lidé ve volbách dali najevo,“ míní Valachová. „Sociální demokracie by se měla ještě více spojovat s otázkou důstojnosti zaměstnanců v práci, důstojnosti v životě, práva na vzdělání, zkrátka více pracovat s tématy, která sociální demokracii určovala v minulých desítkách let.“
