Praha - Velikonoční neděle znamená pro křesťany slavnost Zmrtvýchvstání Páně. Božím hodem velikonočním se připomíná vzkříšení ukřižovaného Krista. Tato neděle je pro západní křesťany centrální církevní slavností roku. Slaví Kristovo vzkříšení a vítězství nad smrtí. Slavnost Zmrtvýchvstání Páně se v mnoha kostelech a chrámech připomíná již od časného rána. Slavnostní mše v plně radostném duchu připomínají nejdůležitější událost křesťanské víry - den, kdy mrtvý Ježíš vstal z hrobu k novému životu a tím zničil hřích a smrt. Tento den je natolik zásadní, že se slaví celých osm dní; následuje tedy velikonoční oktáv. Charakteristickou součástí obřadů je zpěv Aleluja.
Kristus vstal z mrtvých za svítání „prvního dne v týdnu“, neboli „prvního dne po sobotě“ (sobota byla podle židovského kalendáře posledním dnem týdne). Svým zmrtvýchvstáním dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto se křesťané v tento den začali pravidelně scházet k eucharistickému „lámání chleba“ a tento den nazvali „dnem Páně“. Každá neděle v roce je tedy „oslavou Velikonoc“ - zvláštním zpřítomněním Kristova vykupitelského činu.
„Vzkříšení je z Boží strany dokonalý a dokonaný čin, jímž Otec vysvobodil Syna z osidel smrti,“ komentuje Kristovo zmrtvýchvstání Tomáš Halík. Pro lid by měla být vzpomínka na zmrtvýchvstání Ježíše Krista příležitostí, jak přenést křesťanské hodnoty do běžného života.
Jan Pavel II.
Nebojte se! Moc Kristova kříže a vzkříšení je větší než veškeré zlo, z něhož by člověk mohl mít strach. Kristus po svém zmrtvýchvstání řekl apoštolům a ženám: „Nebojte se!“ Tato slova potřebujeme dnes možná více než kdy jindy. Je nutné, aby zesílila jistota, že existuje ten, kdo drží v rukou osudy tohoto pomíjivého světa. A tento někdo je Láska… Jen on se může plně zaručit za slova „Nebojte se!“.
Název Velikonoce pochází z Velké noci ze soboty na neděli, kdy došlo ke zmrtvýchvstání Ježíše Krista. V tuto neděli všichni spěchali do kostela. Nikdo nezůstával doma, neboť v tento den se v kostele světily velikonoční pokrmy (beránek, mazanec, chléb, vejce a víno). Dříve bylo hojně rozšířeným zvykem, že se na Velikonoční neděli jedlo společně vejce uvařené na Velký pátek spolu se žlutým vrbovým a jasanovým proutkem. Hospodář odnášel na zahradu, na pole a do studně kousek svěceného mazance, vejce a vína, aby měl hojnost ovoce, obilí a měl vždy dobrou vodu. Rolníci nechávali na polích svěcené kočičky a křížky.
Od počátků církve byly Velikonoce hlavním a ústředním svátkem církevního roku. Po celých 50 dní slavili křesťané vzkříšení Pána, radovali se z toho, že láska zvítězila nad smrtí a že skrze vzkříšení již máme podíl na naplněném životě Ježíše Krista. Výrazem této velikonoční radosti se staly rozmanité zpěvy Aleluja.
„Zpívejme Aleluja zde na zemi, kde jsme ještě plni starostí, abychom je jednou mohli zpívat tam v jistotě. Zpívejme Aleluja dnes ne proto, abychom se radovali z klidu, ale abychom našli útěchu v trápení. Tak jako zpívali poutníci: Zpívej, ale kráčej dál! Zpěvem se těš v nouzi, nebuď rozmrzelý! Zpívej a kráčej dál!“
Ježíšovo zmrtvýchvstání
O Velikonoční neděli ráno před východem slunce vstal Kristus z mrtvých a vystoupil slavně z hrobu. Vzkříšený Kristus se zjevil napřed Petrovi, o Velikonoční neděli ráno Marii Magdalské a pak zbožným ženám, které našly jeho hrob prázdný, o Velikonoční neděli večer dvěma učedníkům, kteří šli do Emauz, a hned nato učedníkům shromážděným ve večeřadle. V neděli nato se zjevil apoštolu Tomášovi.
U jezera Tiberiadského se Ježíš zjevil sedmi učedníkům a nakonec na jedné hoře v Galilei svým apoštolům a více než 500 učedníků, přičemž jim dal příkaz, donést jeho učení všem národům a křtít je v jeho jménu. Čtyřicátého dne po svém vzkříšení vystoupil Ježíš na Olivové hoře na nebe a o deset dní později seslal apoštolům Ducha svatého.
