Praha – „Plnou parou vpřed!“ mohlo v Českých zemích poprvé zaznít 1. května 1841. Tehdy byla na Vltavu spuštěna první paroloď, která předznamenala postupný útlum tradičního vorařství na českých řekách. Potenciálu především Vltavy a Labe si v první polovině povšiml anglický podnikatel John Andrews. V roce 1839 získal císařské privilegium k provozování paroplavby na těchto řekách a po dvou letech spustil na Vltavu parník Bohemia konstrukce Josepha Johna Rustona.
Andrews s Rustonem spolupracovali už dříve – od roku 1829 John Andrews úspěšně podnikal v dunajské paroplavbě, konstruktér J. J. Ruston pro něj začal pracovat v roce 1832, kdy zakoupil strojírnu v Praze a začal vyrábět mimo jiné lodě. Právě v Praze se Andrews následně pokusil založit paroplavební akciovou společnost, neuspěl však – česká veřejnost parníky neznala a podnikatelé neměli důvěru v novinku konkurující zavedeným vorům. Andrews nakonec zaplatil konstrukci Bohemie sám a obrátil se na spolehlivého Rustona. Stavba prvního českého parníku začala v karlínské loděnici v roce 1840, na vodu byl spuštěn 1. května 1841 v 15:30. O dva týdny později vyrazil na zkušební plavbu od libeňského jezu k Rohanskému ostrovu. Tentokrát už Andrewsův podnik přitáhl značnou pozornost, zkušební plavbu sledovali novináři i mnozí veřejní představitelé. O necelý týden později podnikla Bohemia svoji panenskou cestu z Prahy do Drážďan se zastavením v Obříství. Cesta trvala čtyři dny, z české metropole odplula paroloď 23. května, v saském hlavním městě zakotvila 26. května 1841.
V Drážďanech vzbudila Bohemia značný rozruch. Kromě nového způsobu dopravy do Čech (dosud byli jedinou možností koně, železnice byla z Prahy do Drážďan přivedena o deset let později) zaujal fakt, že se parník do saské metropole vůbec dostal. Německé parníky měly totiž větší ponor a pro nízký stav vody nemohly v ony dny vůbec vyplout.
S mělkou řekou ale měla potíže i Bohemia při cestách po Vltavě. Nakonec se Andrews s Rustonem rozhodli, že parník nebude jezidt do Prahy, ale bude končit v Obříství, odkud Pražané dojedou domů bryčkou nebo dostavníkem. Podniku to příliš neuškodilo, paroplavba byla velmi populární. K pohodlí cestující sloužil i zámek v Obříství, kde Andrews pronajal jedno patro a zřídil zde 22 lůžkových pokojů a restauraci. Loď totiž odjížděla do Drážďan dvakrát týdně v sedm hodin ráno. Cesta byla už mnohem kratší než při první plavbě – po proudu trvala 12 hodin, zpět z Drážďan do Obříství 17 hodin. Po pěti letech provozu začal oblíbenou trasu zdolávat i druhý parník Germania. V roce 1848 koupila paroplavební společnost ještě starší německý parník Saxonia, pro cesty po Vltavě a Labi ale byl překřtěn podle slavné americké fregaty Constitution. Se třemi parníky už bylo možné zahájit každodenní provoz na trase Obříství–Drážďany.
U nákupu třetího parníku ovšem už nebyl John Andrews. V roce 1847 zemřel, novým majitelem podniku se ovšem stal J. J. Ruston, který se oženil s vdovou po Andrewsovi. Po čtyřech letech ale tváří v tvář nově otevřené železniční konkurenci došel k názoru, že paroplavební podnikání už nemá smysl a všechny tři lodi prodal Saské paroplavební společnosti. Stáhl se do své karlínské strojírny, která se nadále zabývala i lodní konstrukcí.
Zájem o ně se opět objevil v roce 1865. Tehdy se následnicí Andrewsovy a Rustonovy paroplavební firmy stala Česká akciová společnost pro paroplavbu na Vltavě (od roku 1915 Pražská paroplavební společnost). Čeští podnikatelé už se parníků nebáli a tentokrát je poslali opačným směrem než Andrews – na jih do Štěchovic, kam železnice nikdy nevedla. První parník nové společnosti nazvaný Praha i další lodi si oblíbili výletníci, kteří zaplavili okolí Štěchovic – městečko ročně navštívilo přes milion lidí. Úpadek nastal až ve 30. letech 20. století, když republiku zasáhla hospodářská krize. V roce 1936 odkoupil Pražskou paroplavební společnost stát a začlenil ji do Československé plavební společnosti labské, později labsko-oderské. V době komunistického režimu byla pražská paroplavba načas začleněna do Dopravních podniků hlavního města Prahy. Od roku 1992 je Pražská paroplavební společnost znovu soukromým podnikem.
