S nepochopením okolí se často setkávají lidé, kteří nemůžou nosit respirátory. Výjimka platí mimo jiné pro mentálně handicapované a autisty. Přestože u sebe nosí zdravotní potvrzení, říkají, že se prakticky denně setkávají se slovními útoky.
Autisté či handicapovaní bez respirátorů se setkávají se slovními útoky
„Poté, co jsem s tím několikrát omdlela, začínám strašně panikařit. Zkoušela jsem všechny alternativy včetně štítu nebo pološtítu, ale nesnesu už vůbec nic,“ popisuje Lea, která se potýká s panickými stavy a trpí fobií.
„Vyvolává to stavy hraničící až s epilepsií, protože mi brní pravá ruka,“ dodává žena, která díky lékařské zprávě nemusí nosit ochranu úst. Jenže zatímco potvrzení od lékaře je schované, ústa naopak. A to mnohé lidi dráždí. Lea tak prý v podstatě každý den slýchává jízlivé poznámky, že není chráněná.
O dvacet let mladší Ondřej trpí autismem i mentální retardací. Má celkem osm diagnóz. „Nepustili nás do obchodu, protože syn neměl roušku, a i když nosím lékařské potvrzení, že syn je autista, tak jim to nestačilo,“ sděluje Ondřejova matka.
„Dávají nás do jedné skupiny se sabotéry“
Zrádnost autismu může být podle organizace Paspoint právě v tom, že onemocnění není na první pohled zřejmé. Osob s autismem může být ve společnosti 1,5 až 2 procenta i více. „Myslím si, že společnost by se měla dozvídat víc o těch dětech i lidech, protože existuje i dost takových dospělých,“ myslí si matka malého Ondřeje.
Lea i proto využila inspiraci ze zahraničí a navrhla placky; chtěla by je poskytnout organizacím, které lidem s poruchami autistického spektra pomáhají.
„To je vždycky dvousečná zbraň, jakmile někoho označíte, tak mu dáváte jiné stigma,“ uvedl ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO). Lea ale říká, že teď čelí ještě větší stigmatizaci. „Protože teď nás házejí do jedné skupiny s těmi sabotéry, a to je ještě horší,“ míní.
Vedle osob s poruchou intelektu nebo třeba autismem nemusí mít ochranu úst a nosu třeba také děti do dvou let, řidiči veřejné dopravy, lidé u soudu nebo sportovci.