Praha – Nejvyšší soud odmítl obnovit případ amnestovaných manažerů H-Systemu. Jaroslav Vítek, Jaroslav Eliáš a Ladislav Tůma se tak vyhnou případnému trestu a zřejmě i povinnosti nahradit škodu. Trojice se podílela na miliardovém podvodu při stavbě rodinných domů. K Nejvyššímu soudu se proti usnesení o udělení amnestie dovolal nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, NS ale dovolání zamítl. Podle advokátky poškozených Hany Marvanové tak manažeři nebudou muset zaplatit škodu, kterou jejich podnikání způsobilo.
„V důsledku té amnestie je anulován odsuzující rozsudek nad manažery, to znamená, že se vyhnou své povinnosti zaplatit škodu, protože v civilním řízení bez odsuzujícího rozsudku je to nevymahatelné,“ reagovala na verdikt právní zástupkyně poškozených Hana Marvanová. Při podání civilní žaloby by totiž poškození museli prokazovat vinu exmanažerů, v případě neúspěchu by pak ale museli platit velmi vysoké náklady řízení, tedy i náklady na právníky obhajující amnestované manažery. „Já se domnívám, že po poškozených nelze chtít, aby nesli toto důkazní břemeno s rizikem, že ještě budou platit peníze,“ uvedla advokátka.
„Je tam několik cest, kterými poškození vymáhají náhradu škody. Ještě neskončil konkurz na H-System, ve kterém ještě zbývá nějaký majetek k prodeji. Poškození dále vymáhají náhradu škod po hlavním viníkovi, který byl odsouzen, po Petru Smetkovi. Amnestie na tom nic nezměnila. Podle mého názoru už není pro poškozené fakticky žádná cesta, aby vymáhali škody proti dalším třem manažerům, pokud byli amnestováni,“ doplnila Marvanová.
Proto by se podle ní měla situací poškozených zabývat vláda: „Koneckonců slibovala už Nečasova vláda po amnestii, že se tím bude zabývat. Na činy však nedošlo,“ připomněla. Poškozeným v kauze H-System se prý vrátilo v průměru asi sedm procent z vložených peněz, odškodnit by podle Marvanové měla vláda poškozené i za průtahy, které řízení provázejí.
Podle názoru Nejvyššího soudu však poškození v občanskoprávním řízení šanci mají. Mluvčí soudu Pavel Knötig navíc uvedl, že budou osvobozeni od soudních poplatků. Podle něj nechtěl Nejvyšší soud bagatelizovat trestnou činnost kolem H-Systemu ani obrovský počet postižených. Na druhou stranu ale z druhého článku amnestie nevyplývá, že by prezident omezil či podmínil jeho aplikaci způsobem provedení činu nebo výší způsobené škody. Soud tak prý neměl jinou možnost, než amnestii potvrdit. „Amnestie prezidenta republiky nezmiňovala výši škody ani počet poškozených,“ vysvětlil Knötig.
Obhájce Tůma: Poškození si měli hájit svá práva, nečinili tak
„Já jsem od počátku přesvědčen, že pan doktor Tůma byl do trestního stíhání vtažen naprosto nesmyslně. Po odsuzujícím rozsudku si poškození měli svá práva hájit. Všichni tři pánové dobrovolně plní, bohužel pouze jednomu z klientů. Ostatní bohužel do dnešního dne neposlali účet, na který mohou moji klienti plnit,“ říká Jaroslav Radil, advokát bývalého manažera H-Systemu Ladislava Tůmy.
Podle Marvanové nebyla žádná ochota ze strany manažerů na dobrovolné plnění.
K Nejvyššímu soudu se proti usnesení o udělení amnestie dovolal nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, podle kterého se na tento případ rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii vůbec nemělo vztahovat. Prezident podle nejvyššího státního zástupce zřejmě neměl v úmyslu zastavit stíhání „v takových extrémních případech sofistikované trestné činnosti“. Amnestie totiž v případě H-Systemu anulovala pravomocný výrok o povinnosti obviněných k náhradě škody.
Případ H-System je jedna z největších a nejznámějších podvodných kauz v novodobé historii Česka. Počátkem 90. let do H-Systemu investovali lidé, kteří si chtěli pořídit nové bydlení, slíbených domů se však většinou nedočkali. Po amnestii se justice přestala zabývat podílem tří aktérů případu - Jaroslava Vítka, Jaroslava Eliáše a Ladislava Tůmy. Už dříve dostal dvanáctiletý trest vězení šéf H-Systemu Petr Smetka, na nějž amnestie nedopadla. V kauze H-System přišlo nejméně 1 095 lidí o více než 980 milionů korun.
Sporný druhý článek:
Za druhý článek amnestie čelil exprezident Klaus kritice. Prezident konkrétně nařídil zastavení pravomocně neskončených trestních stíhání, pokud od jejich zahájení uplynulo k 1. lednu 2013 více než osm let. Výjimkou byly kauzy, v nichž hrozil vyšší než desetiletý trest. K 15. únoru 2013 se tak zastavilo 327 trestních stíhání včetně řady případů hospodářské kriminality.
Ústavní soud obdržel návrh na zrušení tohoto článku. Odmítl jej, ale naznačil, že by se amnestie nemusela vztahovat například na podezřelé, kteří se vyhýbali trestnímu stíhání.
