Praha - Ačkoli prezident Václav Klaus po nástupu do prezidentské funkce deklaroval, že nehodlá vytvářet vlastní zahraniční politiku, již několikrát se dostal do rozporu s vládní linií. V květnu 2005 jej tehdejší premiér Jiří Paroubek dokonce ostře kritizoval za to, že překračuje své kompetence. Ani s vládou současného premiéra Mirka Topolánka se v názorech na zahraniční politiku státu vždycky neshodne. Naposledy se prezident s vládou střetl ohledně gruzínsko-ruského konfliktu. Právě český postoj ke Gruzii je předmětem dnešní schůzky prezidenta Klause s premiérem Topolánkem a ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem.
Zahraniční politika státu - věčný spor prezidenta Klause a vlády
Česká vláda jednomyslně odsoudila ruskou operaci v Gruzii, podpořila gruzínské ústavní činitele a označila ruskou vojenskou invazi za nepřijatelnou a porušující mezinárodní právo. Ministři také podpořili suverenitu, nezávislost a územní celistvost Gruzie včetně Jižní Osetie a Abcházie.
Jablko sváru - uznání Kosova a rusko-gruzínský konflikt
Klaus v poslední době také nelibě nesl rozhodnutí vlády uznat nezávislé Kosovo. Několikrát varoval před mezinárodním uznáním nezávislosti Kosova, mimo jiné uvedl, že souhlas s jednostranným osamostatněním bývalé srbské provincie by mohl působit jako precedens pro zahraničí. Poté, co se letos v květnu česká vláda rozhodla uznat nezávislost Kosova, řekl, že je rozhodnutím vlády překvapen. Klaus pak přijal srbského velvyslance Vladimira Vereše, který byl povolán do Bělehradu na protest proti rozhodnutí české vlády.
Prezident na rozdíl od vlády také kritizoval Gruzii za rozpoutání konfliktu na Kavkaze. Domnívá se také, že odtržením Kosova získalo Rusko silné ospravedlnění pro svou akci. Premiér Mirek Topolánek už po vypuknutí bojů v Gruzii řekl, že vidí paralelu mezi vpádem ruských vojáků do Osetie a invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Takové srovnání prezident odmítl. Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg prohlásil, že tím, kdo dlouho doutnající konflikt vyvolal, bylo naopak Rusko.
Kompetence v zahraniční politice - věčný spor
Premiér Jiří Paroubek se hned po nástupu do premiérské funkce v dubnu 2005 ve vztahu k prezidentovi důrazně vymezil kvůli kompetencím v zahraniční politice, za něž podle Paroubka nese odpovědnost vláda. V květnu 2005 prezidenta kritizoval za to, že údajně překračuje své kompetence, a pohrozil mu omezením zahraničních cest, nebude-li vystupovat v souladu se záměry vlády. Po slovní přestřelce v médiích se oba činitelé sešli a dohodli se, že se pokusí vystupovat koordinovaně. Spory ohledně zahraniční politiky vede Klaus i se současnou vládou, která mu také dává najevo, že zahraniční politika je gescí vlády, nikoli prezidenta. Prezident i vláda by podle ministra zahraničí Karla Schwarzenberga měli navenek vystupovat stejně.
Klausův osobitý názor na evropskou integraci
Klaus se po zvolení do prezidentského úřadu kriticky vyjadřoval k současnému procesu evropské integrace, jednoznačně byl proti připravované evropské ústavě, s despektem hodnotil i novou reformní smlouvu EU dojednanou loni v říjnu v Lisabonu. V otázce budoucnosti Lisabonské smlouvy se Klaus shoduje zejména s největší vládní stranou ODS.
Do sporu kvůli EU se prezident dostal s bývalým ministrem zahraničí Cyrilem Svobodou i někdejším předsedou vlády Vladimírem Špidlou. Další z premiérů, Jiří Paroubek, mimo jiné uvedl, že se prezident snaží popřít evropský poválečný vývoj, když navrhuje vytvořit organizaci evropských států, která by nahradila dosavadní podobu evropské integrace.
Různé postoje na změny klimatu
Jedním z hlavních témat Klausových vystoupení se stala oblast životního prostředí a klimatických změn. Prezident patří mezi nejvýraznější kritiky současného boje proti globálnímu oteplování. Klausův kritický postoj se často dostává do rozporu se stanovisky ostatních politických představitelů ČR, například vicepremiéra a ministra životního prostředí Martina Bursíka. Právě chybějící shodu české politické reprezentace v těchto otázkách uvedla analýza ministerstva zahraničí mezi důvody, které údajně vedly k neúspěchu Česka v kandidatuře na nestálého člena Rady bezpečnosti OSN loni v říjnu.