Začíná soud s prokurátorkou Milady Horákové

Praha - Dnes u Městského soudu v Praze začalo hlavní líčení s bývalou prokurátorkou Ludmilou Brožovou-Polednovou (86), stíhanou za účast na zinscenovaném procesu s Miladou Horákovou. Polednová se k soudu nedostavila a žádá, aby líčení vzhledem k jejímu špatnému zdravotnímu stavu probíhalo bez ní. Horáková byla jedinou ženou popravenou v komunistickém Československu z politických důvodů.

Tehdejší prokurátorka Polednová je obviněna ze spolupachatelství na vraždě a hrozí jí až patnáctiletý trest vězení. Nikdo jiný z těch, kteří se na procesu podíleli, se před soud zatím nedostal. Brožová podle LN sice uznala, že tresty tehdy vynesené byly příliš tvrdé, vinu nicméně necítí, neboť podle svých slov „bojovala za republiku a tehdejší společenský řád“.

Podle místopředsedy Konfederace politických vězňů Františka Šedivého je politováníhodné, že se tato záležitost dostala před soud teprve nyní. „Měla tam stát dříve, aby si po zbytek svého života uvědomovala, co dělala a čeho se sama stala nástrojem,“ dodal Šedivý v rozhovoru pro studio Dobrého rána.

Brožová-Polednová je jediná žijící účastnice jedné z nejotřesnějších událostí našich dějin. Tehdejší proces nebyl podle policie řádně veden ani podle tehdejšího práva. Brožová, které v té době bylo devětadvacet let, patřila tehdy mezi takzvané „dělnické prokurátory“.

Proces s Horákovou a dalšími byl připravován jako divadelní představení. „Faktem je, že všichni se museli svoje role naučit a měli je také tak u soudu pronášet. Ale to se nestalo, a právě proto byla natočena dvě vydání filmu, který se tehdy předváděl veřejnosti,“ přiblížil Šedivý průběh procesu.

Informaci, že by se Brožová u popravy Horákové smála, Šedivý nepotvrdil, nicméně připustil, že podle svědectví dostupných Konfederaci se při popravě nechovala lidsky. „Dokonce prý zabránila katovi, aby předčasně ukončil utrpení Horákové na šibenici,“ popsal chování Brožové Šedivý.

Historik Petr Koura se podle zpravodajského serveru iDnes domnívá, že není pochyb o tom, že musela vědět, že jde o zinscenovaný proces, který nemá s právem nic společného. V této souvislosti nelze opomenout dodnes dochované zápisy dokazující, jak se podvodný proces dopředu připravoval a plánoval.

Brožová sice nepocházela z dělnické rodiny, ale byla oddaná komunistické ideologii. Absolvovala právní školu pro pracující, a od mládí měla i umělecké ambice. Po procesu s Horákovou pokračovala ve své kariéře. Pracovala na prokuratuře v Rokycanech a v roce 1969 se dokonce podílela na rehabilitacích. O její účasti na procesu s Horákovou se začalo v Československu hlasitě mluvit až po pádu komunismu, ale trestnímu stíhání dlouho unikala. Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu se podařilo dosáhnout její obžaloby z podílu na vraždě až nyní.

Právnička a politička Horáková pracovala v protinacistickém odboji. V roce 1940 byla zatčena a do konce války vězněna. Po válce byla zvolena do parlamentu za národní socialisty. Po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 odešla z politického života. Již v následujícím roce byla zatčena, ve vykonstruovaném procesu odsouzena k trestu smrti a 27. června 1950 popravena. Spolu s ní bylo odsouzeno dalších 12 lidí. Jan Buchal, Záviš Kalandra a Oldřich Pecl k trestu smrti, další čtyři na doživotí a pět dostalo různě dlouhé tresty vězení.

Na procesu se ale podílela celá řada zkušených právníků, kteří se dali do služeb komunistů. Na prvním místě Josef Urválek, před válkou českobudějovický okresní soudce, který byl v té době považován za spořádaného a slušného člověka. Po procesu udělal kariéru a stal se předsedou Nejvyššího soudu.

Vydáno pod