Nový Jičín - Nový Jičín si připomíná sto let od narození místního rodáka Jaroslava Hlaďa. Ten působil jako pilot původně československé armádě. Za okupace se zapojil do odboje, poté přeletěl s letadlem do Sovětského svazu, kde vstoupil do Svobodovy armády. Odtud se v roce 1942 dostal do Anglie, kde velel stíhací peruti. Po válce a únoru 1948 s omezením v letectvu dál působil, i když v nižších funkcích a jako zkušební pilot.
Hlaďo se narodil jako syn školníka menšinové české školy a učitelky v mateřské školce. Ve školním prospěchu vynikal a maturoval v roce 1931 na místním gymnáziu. Celé mládí ho lákalo letectví, proto absolvoval vojenskou akademii a v roce 1936 přešel do leteckého pluku v Hradci Králové.
V období mobilizace československé armády 1938 proti Německu byla 42. letka pod velením Hlaďa předurčena k protivzdušné obraně Prahy. Po okupaci českých zemí v březnu 1939 začal spolupracovat s odbojovou skupinou podplukovníka Mašína. V roce 1940 mu již byla na stopě gestapo, rozhodl se proto vzlétnout se stíhačkou B 534 a zamířit do tehdejšího Sovětského svazu. Benzin mu došel u města Stanislawów (dnes Ivano-Frankovsk). Zde skončil ve vězení.
Po třech měsících v internaci byl zařazen do sovětské jednotky jako velitel letky. Ze SSSR vyplul s ostatními československými letci do Velké Británie. Jejich loď byla ovšem potopena a i na druhý pokus se z těžce bombardovaného křižníku zachránili z deseti letců pouze tři.
281 letů nad nepřátelským územím
Británie v té době potřebovala velké množství stíhacích pilotů. Hlaďo uměl anglicky a do RAF byl zařazen v červenci 1942. Poté, co prodělal operační výcvik, létal nad západní Evropou v řadě britských perutí. V dubnu 1944 se vrátil do aktivní bojové služby a stal se velitelem 314. československé stíhací perutě. Jednotka se intenzivně připravovala na invazi do Francie. Nad nepřátelským územím uskutečnil celkem 474 letových hodin.
Po převratu v roce 1948 mohl Hlaďo jako jediný ze západních letců zůstat s řadou omezení ve vojenských funkcích. Kvůli smrtelnému onemocnění přečkal i divoké čistky na začátku padesátých let. Poté sice dostal zákaz létání, ale mohl působit na Vojenské akademii. I kvůli znalosti několika světových jazyků byl vybrán, aby vedl výcvik zahraničních pilotů v afrických zemích. Jelikož ověšem jeho chování nebylo považováno za dostatečně socialistické, byl ze služby odvolán. Později se živil jako hlídač autokempu a plavčík. Zemřel 21. ledna 1990.
