Varnsdorf - Už skoro 100 tisíc lidí žije na ubytovnách pro sociálně slabé za nájem, který je mnohdy vyšší než v luxusním bytě. Ten jim ale nikdo nepronajme. Paradoxně právě na těch nejchudších stojí lukrativní byznys za štědré podpory státu. Historie ubytoven se začala psát hned po revoluci, kdy obce rozprodaly bytový fond a noví majitelé do některých budov nastěhovali u nás pracující cizince. Byznys s bydlením z dávek se pak v tichosti rozjel s ekonomickou krizí před 5 lety. Cizinci přišli o práci a vrátili se domů. Jejich místa pak zaplnili chudí.
Sociálně slabší jedinci jsou často lapeni v začarovaném kruhu. Chudých bez práce a peněz totiž přibývá a jedinou šancí, kde složit hlavu, je ubytovna. To se ale prodraží státu, který za ně nájmy z velké části platí přímo na účet majitele ubytovny. Najít si normální bydlení se podaří jen málokomu z těchto lidí a většinou se jen přesunou o ubytovnu dál. „Pokud už žijí ve vyloučené lokalitě a musí se odstěhovat, mají nálepku, lidi vidí, že je to špatná adresa a takové lidi nechtějí,“ podotýká romský aktivista David Tišer.
Byznys s ubytovnami vzkvétá hlavně na severu Čech a Moravy. Za nájemné v nuzných podmínkách zde majitelé inkasují částky, které výrazně převyšují ceny místních pronájmů bytů. Pokoj pro dva v ostravské ubytovně Jílová - WC a koupelna na chodbě stojí skoro 9 tisíc korun. Pronájem kvalitní garsoniéry v Ostravě ale vyjde jen na polovinu. „Když vezmeme 2 byty vedle sebe, tak pro bílou středostavovskou rodinu je nájemné třeba 3 tisíce a třeba pro Romskou rodinu je nájemné 10 tisíc v tom samém místě, v té samé ulici. Tržní nájemné je pro každou cílovou skupinu jiné a to je ten problém,“ vysvětluje demograf a analytik společnosti Člověk v tísni Daniel Hůle.
Za 1+1 ve Varnsdorfu 11 tisíc? To není sci-fi
Například v ubytovně ve Varnsdorfu rodina platí za 1+1 nájem 11 100 korun. Za každého dospělého 3 300 korun, za každé dítě patnáct set. Rodina je bez práce, a a tak jí víc než polovinu nájmu doplácí stát. Úroveň bydlení a hygienické zázemí ceně zdaleka neodpovídá. Například na ubytovně Předvoj v Karviné zaplatí rodina 2 dospělých se dvěma dětmi za jednu místnost v průměru 12 tisíc korun.
Dnes už na ubytovnách žije 100 tisíc chudých, kteří na bydlení pobírají dávky. A výdaje státu rostou přímo raketově. Loni už na nich stát vyplatil skoro 3 miliardy korun.
- 2011 - 0,9 miliardy
- 2012 - 1,67 miliardy
- 2013 - 2,81 miliardy
Návrhy řešení se množí. Jsou ale spíš kosmetické. Třeba ministerstvo práce chce prosadit platbu jen jedné dávky za pokoj - nikoliv tedy za hlavu. „My bychom chtěli změnit podmínky tak, aby se zvýšila kvalita bydlení, a čím vyšší bude kvalita bydlení, tím bude vyšší dávka,“ přiblížil plány ministerstva mluvčí Petr Habáň.
Zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček zase navrhuje, aby předražené ubytovny od soukromníků převzal stát a provozoval je sám. „Tady je třeba, aby stát převzal zodpovědnost za vyloučené lokality a zajistil bydlení lidem, kteří neuzavřou normálně nájemní smlouvu nebo se kterými nikdo nájemní smlouvu neuzavře,“ uvedl Křeček. Stát by ale riskoval, že by se stal jen provozovatelem ghett.
Na českém realitním trhu je momentálně 600 tisíc volných bytů k pronájmu. Jenže těm z ubytoven se je majitelé pronajmout bojí. A mnohdy zcela oprávněně. „Pokud stát nezaručí, že dojde ke snížení rizika pronajímat byt někomu znevýhodněnému, tak se z místa nepohneme. Ale stavět nové byty a přebírat a provozovat ubytovny je naprosto špatná cesta,“ dodal Hůle. Návrhů na řešení padlo za posledních 10 let víc, ale zůstaly jen na papíře. Stát tak dál dotuje obchodníky s chudobou a zřejmě hned tak nepřestane.
