Jižní Morava – Netopýři se mezi lidmi většinou netěší dobré pověsti. Zdá se, že neprávem. Lidem neškodí a jako svůj domov využívají převážně jeskyně. Na léto sice obsazují rozlehlé půdy, ty však po odchovu mláďat opouští. Do teplých krovů se ale pravidelně vrací a jen na Znojemsku takových míst odborníci pravidelně kontrolují třináct. Ačkoliv v letních měsících často žijí v těsné blízkosti lidí, není třeba se jich bát. Podle odborníků jsou to velmi konzervativní a sociální tvorové.
Jedním z míst, kde je k vidění netopýr velký, je půda zámku v Jevišovicích. Pravidelně se tam vrací už přes šedesát let. „Netopýři jsou velmi konzervativní. Mají svoje tradiční loviště, úkryty i zimoviště. Půdu nad kaplí v Jevišovicích osídlili už v padesátých letech,“ potvrdil zoolog Antonín Reiter. Momentálně se jich tam nachází až sedm set.
Ačkoliv v zimě jsou tito noční tvorové k vidění především v jeskyních a v lese, na léto se uchylují na půdy domů. „Vybírají si půdy větších objektů, které jsou už zdálky vidět. Také musí být místo teplé, klidné a mělo by mít okno či vikýř,“ popsal obvyklé obydlí netopýrů Reiter. Přiznává přesto, že výběr konkrétních míst odborníci zcela vysvětlit neumí.
Ve svých letních sídlech netopýři zakládají takzvané kolonie. „Jsou to jakási porodnice a mateřská školka zároveň. Samičky se v nich sdruží, porodí a odchovají mláďata,“ vysvětlil Reiter. Poté, co je jejich úkol splněn, kolonie se rozpadají a netopýří samičky se vracejí například do jeskyní. Tam se opět setkávají se samci, aby se mohli pářit.
Netopýr velký
Jeden z největších a nejčastěji se vyskytujících netopýrů v České republice. Váží od osmnácti do pětačtyřiceti gramů. Je o trochu větší než vlaštovka. Má šedohnědé či šedobílé zbarvení. Žije v jeskyních. Je ale zvyklý na soužití s člověkem, v létě proto vyhledává například půdy či sklepy domů. Některé kolonie mají až tisíc jedinců. Živí se především nočními motýly či brouky. Loví za tmy ve výšce pět až osm metrů.
Dříve si odborníci mysleli, že se netopýři do kolonií slétají náhodně. Díky moderním technologiím se pohled na ně za poslední dvě desítky let ale změnil. „Zatímco kdysi odborníci věřili, že ta zvířata se navzájem příliš neznají a je pro ně pouze výhodné být spolu, dnes už je ta představa úplně jiná. Je zjevné, že se do kolonií vrací stejní jedinci, znají se a mají vytvořené sociální vazby,“ dodal Reiter.
Na místa, kde se narodili, se v průběhu života nezanevřou a pravidelně se do nich vrací. Zoologové tak mají o sídlech těchto malých savců dobrý přehled. Antonín Reiter například pravidelně kontroluje několik obcí na Znojemsku, kde se malí savci objevují. O samotě ale i v těsné blízkosti lidí zde žijí na třinácti místech. Pod trámovím na zámku jich ale vždy najde Reiter nejvíc.
„Je pro ně poměrně složité ve středoevropské krajině přežívat. Například v jižní Evropě obývají celoročně jeskyně. Tam ale teplota uvnitř jeskyní v létě vystoupá až na sedmnáct stupňů. V Česku je v nich příliš chladno na odchov, proto si netopýři vybírají jiné rozlehlé prostory, do kterých se dá snadno vlétnout. Navíc jsou netopýři dlouhověcí. Vhodná místa pro kolonie si tak pamatují,“ vysvětlil Reiter důvody, proč se netopýři vrací na stejné půdy.
Na život s netopýry už si zvykli
Antonín Reiter navštěvuje i rodinu Venutových, která už pátým rokem žije na faře v Popicích. Jejich početnými sousedy jsou totiž právě netopýří matky s mláďaty. Na čtyřicet vrápenců malých nenašlo ideální podmínky pro život pouze na půdě, ale také u bývalé kotelny. Odborníci o nich vědí už od roku 1993.
I Venutovi o svých malých sousedech ví, protože jim občas zavítají přímo do domu. Neplánované návštěvy způsobuje především špatná orientace mláďat, která se teprve učí létat. „Někdy vletí do kuchyně. Taky se stává, že přespávají na záclonách či dveřích. Potkáváme je pravidelně přes den i po setmění,“ dodává majitel popické fary Marek Venuta.
Ve vysokých gotických krovech visí od jara do podzimu. „Půdu moc neužíváme, takže nás jejich přítomnost nijak neomezuje,“ říká Venuta. Navíc si podle něj netopýři na rodinu přivykli. „Jsou zvyklí, že se tu pohybují lidé. Je vidět, že o nás ví, protože se na trámech otáčí po zvuku,“ tvrdí Venuta.
