Narodil se v Českém Těšíně, architekturu vystudoval v Brně a v jihomoravské metropoli i zůstal. Obdržel několik ocenění Grand Prix Obce architektů. Společně s dalšími kolegy založil spolek Obecní dům Brno. Podařilo se jim tak dostat do brněnské galerie významná díla předních českých i zahraničních architektů. Fascinuje ho funkcionalismus a období první republiky. Teď připravuje publikaci, která mapuje projekty Ludwiga Miese van der Rohe včetně prvních skic vily Tugendhat. Architekta a pedagoga Ivana Wahlu zpovídala 13. prosince v pořadu Před půlnocí redaktorka Iva Šmelová.
Pojďme nejdříve k tomu, čemu se věnujete teď. Připravujete publikaci o projektech architekta Ludwiga Miese van der Rohe včetně vily Tugendhat. Vám se však podařilo dostat i k jeho dalším plánům. O co jde?
Jde o rané stavby Miese van der Rohe. Hlavním zájmem bylo nalézt a dohodnout poskytnutí originálních plánů k vile Tugendhat. Ty plány byly sice známé, ale dostupné byly pouze v nekvalitních kopiích. Kvůli dědickému řízení však nemohly být originály nalézající se v USA poskytnuty. To se začátkem roku změnilo, takže jsme plány získali, a můžeme tak udělat novou reedici monografie, která se věnuje vile Tugendhat.
Jsou mezi těmi dokumenty i plány například zahraničních staveb, které nebyly uskutečněny?
Miese je známý tím, že navrhl ve 20. letech minulého století několik významných staveb, kterými formuloval svůj pohled na architekturu. Například udělal cihelní dům do krajiny, navrhl betonový dům, v němž vystihl, jak by se dalo pracovat s betonem. Dále navrhl prosklenou administrativní budovu a dvě výškové budovy, které předznamenávají koncepci budoucích mrakodrapů. Nic z toho se však nepostavilo. V pozdějších letech spálil všechny své plány a orientoval se na menší věci, například navrhoval nábytek. Také byl posledním ředitelem Bauhausu před nástupem nacismu.
Navrhl nějaké další vily, například pro průmyslníky v zahraničí?
V letech 1927-1930 stavěl v německém Krefeldu pro tamní textilní průmyslníky (například rodina Lange). Postavil zde dvě cihelné vily, které koncepcí předznamenaly vilu Tugendhat. Také navrhl golfové hřiště, které kvůli hospodářské krizi nebylo realizováno. Vily se vyznačují ocelovým skeletem, plochou stropní deskou, skly sahajícími od podlahy ke stropu. Něco podobného je vidět v Tugendhatu. Vyjádřil tak myšlenku plynoucího prostoru, o což se pokoušel například Gropius či Le Corbusier.
Je dnes v zahraničí běžné, že se některá města vrací k předválečné architektuře?
Když se podíváte do Německa, tak tam díky válce řada významných budov zmizela. Dnes je ta společnost tak bohatá, že si klade otázku, zda by se neměly ty klíčové budovy postavit znovu. V Berlíně se například diskutuje, zda znovu nepostavit v centru Bauakademii od Friedricha Schinkela. Drážďany se v podstatě, i když s různou kvalitou, postavily znovu, například kostel Frauenkirche. A nikdo nediskutuje, zda je to špatně. I v Brně máme případ znovupostaveného domu. Začátkem 90. let byla obnovena tamní kavárna podle plánů architekta Bohuslava Fuchse z roku 1926.
Pojďme nyní k vile Tugendhat. Co se dá vyčíst z těch prvních skic, které jste získali? Zasahovali majitelé architektovi do práce, měli nějaké své představy?
Určitou představu o tom máme z přednášky Grethy Tugendhat, kterou měla v Brně v roce 1969. Miese byl velmi společenský člověk, uměl nadchnout a velmi dobře vysvětlit, o co mu jde. Tugendhatovi se k němu dostali v Berlíně přes některé spřátelené průmyslníky.
A prosadili si něco?
Oni byli takoví moderní asketové a chtěli si postavit skromný dům. A Miese jim to svým způsobem splnil. Dům je sice rozlehlý a rozsáhlý, ale je to i díky terénu. Spodní podlaží, které přiléhá k zahradě, je víceméně prázdné. Jsou tam dvě ložnice rodičů, dvě ložnice dětí, ložnice guvernantky, žádný pokoj pro hosty. Dům byl velkorysý společným bytovým prostorem ve druhém podlaží. To je obrovské.
Jak se díváte na uskutečněnou rekonstrukci Tugendhatovy vily?
V tomto případě nešlo o klasickou rekonstrukci, ale o rehabilitaci, o obnovování. Byla to kolektivní multioborová práce za významné účasti zahraničních expertů. Město Brno bylo osvícené a přizvalo asi sedm renomovaných zahraničních expertů, kteří měli zkušenosti s obnovou významných památek 20. století. Ti se pravidelně účastnili jednotlivých kontrolních setkání. Jejich účast se mimo jiné projevila v tendenci zachovat co nejvíce původních konstrukcí. Výsledek však musí posoudit jiní. Spousta věcí se v tomto případě podařila, řada věcí může být diskutabilní. Je otázka, jak se kdo na to bude dívat. Je však skutečností, že se šlo do velkých detailů. Díky tomu se také hodně podařilo. Například v původních plánech obnovy se nepočítalo s tím, že by se šlo do takové hloubky v replikách nábytku. To se prosadilo až v průběhu obnovy vily.
Nyní probíhá obnova dvou vil architekta Arnošta Wiesnera. Je to další významná osobnost brněnské architektury, na kterou cílíte. Můžete ho více přiblížit?
Wiesner byl jedním ze dvou nejvýznamnějších brněnských architektů té doby. Studoval na vídeňské akademii. Jeho vzorem byl architekt Adolf Loos. Do Čech přinesl tzv. tradicionální modernu. Jeho protipólem byl Bohuslav Fuchs, který byl orientován spíš na francouzskou vlnu.
Arnošt Wiesner prošel zajímavou životní cestou?
Narodil se na Slovensku v Malackách v židovské rodině. Profesně se výrazně uplatnil. Stal se velice úspěšným architektem. Byl oblíbený a pohyboval se přirozeně mezi českým a německým prostředím. Nyní se v Brně dokončuje rekonstrukce jeho vily, která patřila bohaté rodině Stiassných.
Dá se zabránit, v případě dalších staveb, ve kterých žijí lidé, tomu zběsilému zateplování, výměně oken? Něčemu, co ty stavby kazí?
Tomu se dá dnes zabránit jen velice špatně. To ostatně vidíme na každém kroku. Mizí pěkné činžovní domy, po „rekonstrukci“ mají plastová okna a křiklavé fasády. S tím je problém, protože ta svoboda nám umožňuje nakládat s domy jakkoli. Nemělo by se to dělat. Staré domy mají charakter, mají duši a přestavba by to měla vždy respektovat.
(redakčně kráceno)
