Londýn - Nejen mezi vědci, ale i mezi širokou veřejností rozpoutal před 150 lety britský přírodovědec Charles Darwin dodnes nehasnoucí spor o původu všeho živého na Zemi. Jeho evoluční teorie nabourala dlouhá staletí jediné přijímané tvrzení, že svět byl stvořen Bohem, a rozdělila všeobecné mínění na dva nesmiřitelné tábory - evolucionisty a kreacionisty. A zatímco po zveřejnění Darwinových tezí patřily k jeho hlavním odpůrcům křesťanské církve, začátkem 21. století se frontové linie přesunuly do USA.
I sám papež Jan Pavel II. v roce 1996 prohlásil, že Darwinova vývojová teorie je „víc než hypotéza“ a že zasluhuje hlouběji prozkoumat. Naproti tomu v mnoha amerických státech stále ředitelé škol odrazují učitele od výuky evoluční teorie a většina Američanů věří, že Bůh stvořil Zemi a živé organismy na ní před asi šesti tisíci lety v jejich současné podobě. Nicméně ani Darwin nepopíral „stvořitele“, který ale podle něj „na počátku vdechnul život do několika forem života, možná jen do jedné“.
Kreacionisté mají oproti zastáncům Darwinových tezí určitou výhodu v tom, že jim stačí najít něco, co evoluční teorie zatím nedokázala přesvědčivě vysvětlit a mají navrch. Evolucionisté naopak hledají pro všechno vědecká vysvětlení, což je běh na dlouhou trať. K oblíbeným argumentům kreacionistů patří nepopiratelná složitost živých organismů, která podle nich nemohla vzniknout vývojem a cestou náhodných změn.
Evoluční teorie:
Klasická Darwinova teorie: organismy se vyvíjejí a mění postupně tak, jak se přizpůsobují změněným podmínkám. Přežijí jen ti, kteří se dokážou nejlépe adaptovat, ostatní zahynou. Nejúčelnější uzpůsobení pak v populaci pomalu, generaci po generaci, převládnou - až vznikne nový druh.
Teorie přerušované rovnováhy, neboli skoků: Američtí vědci Niles Eldredge a Stephen Jay Gould ve své teorii (zveřejněné v roce 1972) tvrdí, že evoluce neprobíhala plynule, ale ve skocích. Dlouhá období relativního klidu střídala z geologického pohledu krátká, ale bouřlivá období, kdy se rychle formovalo mnoho druhů a ekosystémů najednou.
Teorie sobeckého genu: Podle britského biologa Richarda Dawkinse jsou hybateli evoluce geny, jejichž cílem je se replikovat. Organismy jednotlivých druhů jsou jen schránkami, které si geny a jejich soubory přizpůsobují ke svému dalšímu přežití. Teorie, publikovaná v roce 1976, tedy nepovažuje za základní evoluční jednotku druh, populaci ani jedince, ale gen.
Teorie zamrzlé plasticity: Loni zveřejněná teze českého vědce Jaroslava Flégra. Podle ní je naprostá většina druhů evolučně zamrzlá a reaguje na změnu prostředí jen bezprostředně po svém vzniku. Čím více se vlastnosti daného druhu odchylují od původního stavu, tím větší kladou odpor, až v určitém momentu přestanou na tlak prostředí odpovídat.
Teorie stvoření (kreacionisté):
Ortodoxní kreacionisté soudí, že Země, člověk a ostatní organismy byly stvořeny asi před šesti tisíci lety v šesti dnech Bohem, a to přímo a v současné podobě. Popisem těchto událostí je biblická kniha Genesis.
Teorie inteligentního plánu (či designu), která se zrodila koncem 80. let 20. století v USA, částečně připouští evoluci. Ovšem některé aspekty přírody jsou podle ní tak složité, že je nelze vysvětlit pouhými fyzikálními zákony. Onou silou, která přírodní vývoj přinejmenším nastartovala a udává mu obecný směr, je „inteligentní designér“. Tuto teorii podporuje i současný americký prezident George Bush.
