Brno – Ombudsman Pavel Varvařovský před několika dny prezentoval zjištění, že v praktických základních školách končí třetina romských dětí. Ihned se ale ozvali učitelé a psychologové, že tyto děti by klasickou základní školu nezvládly.
Základní školu Sekaninova v Brně navštěvuje 130 žáků, z 80 procent ji tvoří romské děti. Její ředitelka Alena Kohoutová si ale stojí za tím, že každé dítě je tam odůvodněně. „Naši žáci mají takové problémy, že by nezvládali běžnou základní školu. V naší škole se jim dostane takové péče, aby mohli úspěšně zvládnout základní školu dle svých předpokladů a možností,“ řekla ředitelka školy. Nicméně právě vysoké počty romských dětí v praktických základních školách jsou podle ombudsmana i štrasburského soudu pro lidská práva alarmující.
Praktické základní školy, jako je Sekaninova, jsou totiž určeny dětem s lehkou mentální retardací. „Běžný výskyt v populaci se přitom pohybuje mezi dvěma až třemi procenty. To je obrovská disproporce, někde proto musí být chyba. Je hodně aspektů, které hrají roli – když je dítě ze sociálně znevýhodněného prostředí, často se jedná o nepodnětné prostředí. Dítě do vzdělávacího procesu vstupuje se spoustou handicapů,“ uvedla speciální pedagožka z Centra podpory pro inkluzivní vzdělávání Olga Kusá důvody, proč dítě v tradiční škole selhává a odchází do praktických základních škol.
Stejně jako devítiletá dcera Heleny Horváthové. Nastoupila sice stejně jako její sourozenci na základní školu, brzy ale musela odejít do praktické základní školy. „Byla mezi těmi slabšími, nešlo jí čtení a paní učitelka měla pochybnosti, jestli učivo zvládne… Abychom ji nadále netrápili, tak jsme zvolili tuto školu. Od té doby, co je tady, se snaží a má samé jedničky. Určitě jí to moc pomohlo,“ popsala svoje zkušenosti matka.
S takovým postupem se ztotožňuje i Kohoutová. Děti, které k tomu mají předpoklady, mají nastoupit do základní školy a teprve pokud se projeví problémy, má přejít na jiný typ výuky. „Jsem přesvědčená o tom, že dítě, které nemá dostatečné předpoklady pro to, aby mohlo splnit požadavky běžné základní školy, musí nutně pocítit, že nezvládá totéž, co vrstevníci ve třídě. To se odrazí na jeho psychickém vývoji v tom, že může skončit nejen jako děti zlobivé, ale dokonce jako pacient psychiatrických léčeben,“ vysvětlila Kohoutová.
Problémem je i nedostatečná schopnost běžných učitelů s těmito dětmi pracovat
„Základní školy praktické často dokážou s dětmi divy, protože děti tam pocítí úspěch a na základní škole se jim ho dosáhnout nedaří. To ale není důvod, abychom děti bez mentální retardace posílali do školy, která je tomu určená,“ řekla Kusá. Podle ní se potom dítě dostává do situace, kdy jeho šance dostat se na lepší střední školu klesá.
Jedinou správnou cestou ven je podle ní věnovat víc pozornosti učitelům na běžných základních školách. „Je potřeba přenést dobrou praxi a know-how speciálních škol, aby i na základních školách děti mohly být úspěšné,“ uzavřela Kusá.
