Každý čtvrtek od 4. srpna do 22. září rozezní varhany kostela svatého Jakuba v Praze účastníci již 16. ročníku mezinárodního varhanního festivalu Svatojakubské Audite Organum. Tím prvním byl Oliver Latry, titulární varhaník ze světoznámé katedrály Notre-Dame. S varhaníkem od Matky Boží hovořil v Profilu ze 4. srpna Jiří Václavek.
V České republice nejste zdaleka poprvé, vaše premiérové vystoupení se zde uskutečnilo už v roce 2011 v boskovickém kostele svatého Jakuba na festivalu Concetus Moraviae. Na kterých dalších místech v Česku jste už hrál?
Před třemi lety jsem hrál ve Smetanově síni, byla to Pocta Messiaenovi. Sál se mi hodně líbil a atmosféra i akustika tam byly úžasné.
Dnes se opět vracíte do kostela svatého Jakuba, tentokrát ovšem v Praze. V tomto kostele jsou mimochodem druhé největší varhany v České republice. Už jste měl možnost na ně hrát?
Ano, včera jsem si je vyzkoušel, protože jsem si musel projít koncertní program. Hrál jsem na nich čtyři pět hodin. Je to nástroj, který má zvuk jako mnoho varhan, na které jsem hrál v jiných zemích. Společně s akustikou kostela to odpovídá programu, který budu hrát. Už se na to moc těším.
Když se podíváme na večerní program (J. S. Bach, C. Franck, Ch. M. Widor a další), skutečně to vypadá, že je to program šitý na míru svatojakubským varhanám, o kterých se říká, že kloubí určitý barokní charakter s romantickým zvukem?
Skvělé je, když můžete zkombinovat Bachovu hudbu s hudbou 20. století. Musíte se trochu připravit na Widorovu hudbu, protože je to něco jiného než kontext francouzské hudby. Ale co se týče třeba právě Bacha, myslím, že jeho Toccata tam bude znít naprosto úžasně.
Stal jste se titulárním varhaníkem katedrály Notre-Dame, tedy chrámu číslo jedna ve Francii, už ve 23 letech. To je fenomenální úspěch. Je to skutečně tak, že jste v tomto směru výjimka?
Těžko se mi k tomu vyjadřuje. Okolnosti prostě přály tomu, že jsem se mohl zúčastnit konkurzu na toto místo. Nevěřil jsem, že se stanu ve 23 letech varhaníkem v Notre-Dame. Každopádně mi to ale umožnilo, abych se konkurzu naprosto oddal, což nakonec vyústilo v dobrý výsledek.
Být varhaníkem v takovémto chrámu musí být skutečně prestižní záležitost, ale současně věc velmi zavazující. Co to pro vás znamená?
Znamená to, že tam musíte být pro bohoslužby v sobotu a v neděli. Katedrála Notre-Dame je světoznámá, takže tam funguje prestiž bývalých varhaníků, a to se vás jako současného titulárního varhaníka týká. Notre-Dame pro mě představuje velkou kariérní šanci, protože mohu koncertovat a propagovat francouzskou muziku po celém světě.
Máte v tomto směru volné pole působnosti s ohledem na svoje pracovní povinnosti v chrámu Notre-Dame? I když je pravda, že je tam ještě jeden titulární varhaník a dva další varhaníci. Kolik bohoslužeb musíte odehrát do měsíce?
Jsme tři varhaníci, společně jsme byli jmenováni v roce 1985. Práci si rozdělujeme takto: jednou za týden je bohoslužba (v sobotu nebo v neděli), a když se odehrává něco v týdnu, také se toho účastníte, ale pak máte dvě neděle volné, kdy si můžete dělat, co chcete. Máte za sebe náhradníka a na bohoslužbách hrajete jednou za tři týdny. To se plánuje dlouho dopředu stejně jako koncerty. Není to ale vůbec jednoduché, protože už teď máme stanoveno, kdo bude hrát například sváteční bohoslužby až do roku 2016.
Jaká je obecně prestiž chrámového varhaníka ve Francii? Samozřejmě prestiž varhaníka u Notre -Dame je neoddiskutovatelná, ale jak to vypadá u jiných chrámů menšího významu?
Sociálně-společenská role varhaníka už neexistuje tak, jak tomu bylo ještě před třiceti čtyřiceti lety. Lidé už tolik nechodí do kostela, alespoň ve Francii ne. Je to těžké. Řemeslo varhaníka a jeho statut se mění, proto je třeba, aby se varhanní hudba objevovala nejen v kostelech, ale také v koncertních sálech za doprovodu orchestru. Prostě využíváme posvátného nástroje v rámci repertoáru, který byl napsán pro varhany i mimo kostely.
Je církevní prostředí stále ještě příhodné místo, ve kterém se varhanní hudba dál rozvíjí, kde dochází k inovacím?
Nejsem si jistý, že je to nejlepší prostředí pro inovaci, ale pro akustiku nic lepšího není. Varhany se vyvíjely po pět šest století v kostelním prostředí, takže akustiku skutečně potřebujete. Je to, jako kdybyste chtěl, aby klavírista hrál Chopina a nepoužíval u klavíru pedály, to by pak ale bylo takové suché. A podobné je to, když hrajete na varhany v koncertní síni. Atmosféra a akustika kostela dává zvuku varhan přidanou hodnotu a jako varhaník toho využíváte, cítíte to, hrajete si s tím. Jste jako divadelní herec, který deklamuje podle velikosti sálu, ve kterém hraje.
Jak často se vám stává při hraní na varhany v Notre-Dame, že máte mystický pocit spojení s bohem?
Pokaždé, téměř pokaždé.
Olivier Latry (nar. 1962)
- od roku 1983 profesorem varhanní hry na Katolickém institutu v Paříži
- od roku 1985 titulárním varhaníkem v chrámu Notre-Dame v Paříži
- od roku 1995 profesorem na Vysoké hudební škole v Paříži
- v roce 2000 uvedl souborné dílo Oliviera Messiaena
- jeden z nejvýraznějších varhaníků své generace
(redakčně kráceno)
