Praha - Ve Stavovském divadle v Praze měla 21. prosince 1834 premiéru „první národní fraška se zpěvem“ od Josefa Kajetána Tyla s hudbou Františka Škroupa. Jmenovala se Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka a poprvé v ní zazněla lyrická píseň slepého houslisty Mareše Kde domov můj. Tyl, Škroup ani její první interpret basista Karel Strakatý tehdy nemohli tušit, že právě tato píseň „dojemná, z hloubky srdce horoucího plynoucí“ rychle zpopulární a od prosince roku 1918 se stane součástí československé státní hymny.
Když populární basista Karel Strakatý v roli slepého houslisty Mareše zanotoval 21. prosince 1834 poprvé poněkud sladkobolnou píseň Kde domov můj, Tyl ani Škroup dozajista netušili, že se stane budoucí národní hymnou. Českému obecenstvu se líbila, hned napoprvé zaujala svou poetičností a citlivostí. Zatímco Tylova Fidlovačka byla na dlouho umlčena, píseň slepého šumaře žila a doslova znárodněla. Vystihovala to, po čem lidé tehdy nejvíce toužili, a autorům se podařilo vyjádřit i krásu rodné země. Zpívala se na vlasteneckých besedách, ve školách, nad hroby vlastenců, na táborech lidu, byla však i zakazována cenzurou.
