Bývalý český prezident Václav Klaus a velký ctitel amerického politického systému vystoupil minulý týden na konferenci Dny USA a Evropské unie. EU je naopak v komentářích někdejšího premiéra, který podával přihlášku ČR ke vstupu do Unie, často terčem nemilosrdné kritiky. Během konference natočil Michal Kubal s bývalým prezidentem pro Českou televizi exklusivní rozhovor.
„Politický systém je u nás výrazným způsobem rozbit,“ říká Václav Klaus
Setkáváme se u příležitosti Dnů USA a EU. Blíží se volby do Evropského parlamentu. Co bude pro vás jejich tématem?
V Evropě sílí něco, co bych nazval jako eurokritické hlasy. A jakkoli se to eurofilové snaží bagatelizovat a nebrat vážně, je to realita. Oni to vážně berou, jen navenek říkají, že ne. Myslím si, že v těchto volbách jde o to, zdali více Evropanů pochopí, že tudy, kudy nyní jdeme, cesta nevede, a je třeba udělat nějakou výraznou změnu. Obrací se na mě před volbami spousta šéfů eurokritických stran, abych tady uspořádal jejich celoevropský kongres.
Budete se osobně angažovat před těmito eurovolbami?
Nevím, to bych předbíhal. Každopádně sedět v Evropském parlamentu a trávit v něm své mládí hodinovými a hodinovými diskusemi, to můj sen tedy doopravdy není.
Ale nevylučujete tu možnost?
Nevylučuji, ale spíš bych to netipoval.
Chybí vám vůbec svět velké politiky?
Vůči tomu, co teď dělám, mi zase tak nechybí. Byl jsem v letošním roce v cizině tolikrát, jako když jsem byl prezidentem, a pronesl jsem stejný počet projevů jako dříve. Pocit, že bych byl v ústraní, ještě nemám.
Nesvrbí vás přece jen ruce, když vidíte aktuální politická vyjednávání o vládě?
Ne, to ne. Říkám si, že je skoro dobře, že už to mám za sebou a že se toho nemusím zúčastňovat. Výsledky voleb byly způsobeny radikální změnou politického režimu, k níž u nás došlo v posledních letech. A nejsem si jist, že bych v tomto režimu chtěl nějakým aktivním způsobem vystupovat a být aktivním účastníkem diskusí s panem Okamurou, Babišem a dalšími. To prostě ne.
Vše, co se u nás událo v posledních třech, čtyřech letech, je dokladem toho, že skončil polistopadový režim. Skončilo něco, co jsme si nikdy vzájemně pořádně nevydefinovali. Povšechně jsme to označovali za tržní ekonomiku a parlamentní pluralistickou demokracii. Myslím, že tento režim skončil. To je změna, kterou drtivá většina lidí, ač nějak hlasovala ve volbách, nedomyslela, nepochopila a neuvědomila si ji. V mých očích jde samozřejmě o změnu velmi vysoce k horšímu.
Jak byste tedy definoval tento nový režim?
Já už jsem se někdy pokoušel a usoudil jsem, že jeho název ještě nemám. Že ho ještě neumím dobře nazvat a nechci to uspěchat. Ale je to režim, v němž se některé základní charakteristiky našeho spolužití v této zemi změnily. Pluralitní demokracie je založena jedině na existenci politických stran. A havlistická teorie nepolitické politiky teď konečně dva roky po jeho (Havlově) smrti oslavila své vítězství. Politický systém je u nás výrazným způsobem rozbit.
Tím vítězstvím je triumf hnutí ANO a Tomia Okamury?
Tím vítězstvím je nastolení úplně nových kvazipolitických témat. Nastolení tématu korupce jako osového problému naší doby je lež, to je samozřejmě nesmysl. Korupce je zlý, nešťastný a negativní fenomén, ale že by byl definiční charakteristikou naší země a že by se lišil od jiných zemí, to není pravda. Vidím to jako obrovskou změnu, které se bojím jako člověk, který si parlamentní demokracie nesmírně vážil a váží dodnes.
V čem tedy vidíte hlavní charakteristiku boje o dnešek?
Boj o dnešek v podstatě ustal. Boj o posty místopředsedy sněmovny či ministra zahraničí není bojem pro naši zemi. To je boj mezi konkrétními aktéry a rozdíl mezi těmito lidmi je pod mým prahem citlivosti. Rozdíl mezi panem Stropnickým a panem Zaorálkem je mi skoro lhostejný. Obojí považuji za tragédii pro naši zemi.
Vidíte dnes problém ve spojení politiky, byznysu a médií?
Výraznější změna panuje mezi politikou a médii. Nemyslím si, že až na pana Babiše v tom byznys hraje mimořádnou roli. Myslím, že byznys je natolik otřesen hrou na korupci, že se v dnešní době velmi ostýchá vstoupit do politických hrátek. Je vylekaný, zastrašený, má obrovské problémy, protože i ten takzvaný souboj s korupcí v podstatě vynuloval jakékoliv veřejné zakázky. Tím vynuloval veřejné investice, a tím zase zastavil ekonomiku. Byznysmeni se bojí udělat jakékoliv rozhodnutí, politici se bojí dělat rozhodnutí.
Ale přesto, když si vezmeme kauzy Davida Ratha či tunelu Blanka, které se propírají v posledních dnech, je korupce jeden z dominujících prvků.
Jsem poslední, kdo by obhajoval Davida Ratha. Bojoval jsem s ním ještě v roli předsedy vlády a jeho jako šéfa lékařské komory, takže ani slovíčko.K tunelu Blanka nechci říct žádný soud a neaspiruji na to, ale stavba tohoto typu se vždy zatím prodražila, děje se tomu od nepaměti všude na světě. Nikdy nezapomenu na to, kdy jsem asi před dvaceti lety četl obří studii stavby čtyřiceti amerických jaderných elektráren. A tam bylo popisováno, jak byly zvyšovány investiční náklady všech čtyřiceti elektráren v průběhu jejich výstavby. Tunel Blanka je jako stavba jaderné elektrárny. Odhadnout přesně náklady považuji za tak obtížné a svádět to na jednoho primátora bych se neodvážil. Že je Metrostav chce za každou cenu dostat, je standardní chování investora – vždy podcenit náklady na začátku, abych se tím spíš dostal do soutěže a později zvyšoval náklady. Fenomén, který je standardní. Stejně to probíhalo za socialismu.
Během svých prezidentských let jste se pohyboval v měření obliby u veřejnosti zhruba nad 70 %. Prezident Zeman od svého zvolení klesal, poslední číslo je asi 39 %. Jak si to vysvětlujete?
Jednak složitostí a bezradností ekonomické i politické situace. To jsou dvě mimozemanovské příčiny. Zatřetí i něčím z toho, co prezident Zeman dělá, ale ve čtvrté míře tím, že pořád ještě přetrvává prezidentská kampaň. Mnoho útoků nesměřuje na jeho dnešní chování, ale přichází kvůli tomu, že se jeho kritici nemohli smířit s tím, že nevyhrál jejich kandidát. Průzkum bych tedy viděl jako konglomerát těchto čtyř věcí.
Mimochodem, považoval jsem vždy za strašlivé nadsázky a politickou hru, když jsem četl v médiích, že Zeman mění ústavu. Ale teď poprvé za devět měsíců prezident fakticky ústavu přepisuje. Pravomoc v takové unikátní věci, jako jsou milosti, nemůže být delegována na úředníka. Milosti buď zrušme, anebo je nechme tak, jak jsou myšleny – jako mimořádnou výsadu hlavy státu. O jediné mé milosti nerozhodl úředník mého úřadu, natož nějakého jiného.
Berete problémy USA s odposlechy jako podstatnou záležitost, nebo spíše jako věc, která zastiňuje opravdové problémy v transatlantických vztazích?
Děsí mě život ve světě odposlechů. Považuji za děsivou ztrátu lidského soukromí, co všechno umožňují informační technologie, a svět se tomu neumí bránit. To je fenomén, který považuji za systémovou změnu lidského žití. Oproti tomu konkrétní aférka s odposlechy mobilu Angely Merkelové je pouze součástí tohoto většího fenoménu, a jako taková mi vůbec nestojí za komentář.
(redakčně kráceno)